Zdravotní pojištění - příjem zaměstnance nižší než minimální mzda

Plátcem pojistného na zdravotní pojištění za zaměstnance je zaměstnavatel, proto veškeré platby probíhají zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí.

Příjmy podléhající odvodu pojistného

Povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění zejména podléhá:

a) bez ohledu na jeho výši příjem na základě pracovní smlouvy či příjem charakteru odměny za výkon funkce a funkčního požitku podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 a odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů,

b) u dohody o pracovní činnosti příjem ve výši alespoň 3 000 Kč,

c) u dohody o provedení práce příjem převyšující 10 000 Kč.

Minimální vyměřovací základ nemusí být dodržen

Když zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci v kalendářním měsíci roku 2020 příjem nižší než 14 600 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc, musí této okolnosti vždy věnovat zvýšenou pozornost, neboť právě na takové situace se kontrolní orgány zdravotních pojišťoven primárně zaměřují. Za účelem předejít případným problémům v souvislosti s placením pojistného za zaměstnance právě s ohledem na minimální vyměřovací základ jsou zde uvedeny doklady, resp. postupy, při jejichž použití zaměstnavatel relevantně odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu. Aby mohl zaměstnavatel při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je výše uvedené zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit některý z následujících dokladů, resp. dokumentů.

Příjmy u jednoho zaměstnavatele

Zaměstnavatel musí doložit veškeré příjmy započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 11 000 Kč a příjem na dohodu o pracovní činnosti ve výši 6 000 Kč). Pro účel dodržení minima se v daném kalendářním měsíci sčítají všechny příjmy ze závislé činnosti, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů.

Obecně platí, že se každý – typově odlišný – pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, proto nelze v takovém případě například započítat příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč nebo příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

Současně však platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání (a dodržení zákonného minima) sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. To také znamená, že například nelze sečíst v rámci jednoho kalendářního měsíce příjem u jednoho zaměstnavatele na dohodu o provedení práce třeba 9 800 Kč s příjmem na dohodu o pracovní činnosti 2 900 Kč – takový zaměstnanec může být kupříkladu osobou bez zdanitelných příjmů, která si v roce 2020 platí měsíční pojistné 1 971 Kč.

Minimální vyměřovací základ dodržen jiným zaměstnavatelem

V tomto případě zaměstnavatel dokládá potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno v roce 2020 z vyměřovacího základu alespoň 14 600 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod částku 14 600 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu.

V tomto případě by však měl být zaměstnavatel s příjmem zaměstnance nižším než minimum obezřetný. Vezměme si situaci z praxe. Zaměstnanec má dva zaměstnavatele. V jednom zaměstnání nedosahuje jeho příjem minimálního vyměřovacího základu, avšak tento zaměstnavatel současně disponuje zmíněným potvrzením jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Zaměstnavatel s příjmem nižším než minimum správně odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu. Došlo však k situaci, kdy zaměstnání u zaměstnavatele s příjmem vyšším než minimální mzda skončilo, avšak tato informace se ke druhému zaměstnavateli nedostala. Tento zaměstnavatel „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné ze skutečně dosaženého příjmu, žádný dopočet do minima neprováděl, jelikož o nové situaci nebyl informován.

Povinnost zaměstnance sdělit zaměstnavateli skutečnost, že jiný zaměstnavatel již za něj neodvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, není v zákonech zdravotního pojištění stanovena. Pro takový případ bych doporučil, aby si zaměstnavatel nechal od zaměstnance vystavit čestné prohlášení například tohoto znění:

„Čestně prohlašuji, že pokud za mě nebude jiný zaměstnavatel odvádět pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, anebo toto další zaměstnání skončí, oznámím danou skutečnost svému zaměstnavateli do osmi dnů.“

Jeden ze zaměstnavatelů provádí dopočet

V tomto případě si zaměstnavatel vyžádá doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele. Mohou nastat dvě varianty:

1. zaměstnavatel neprovádí dopočet – například při příjmu 12 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 8 000 Kč,
2. zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen – například při příjmu 6 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 5 000 Kč.

Tento postup rovněž nelze použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 3 000 Kč.

Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 14 600 Kč, si potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů) vyžádá třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné. Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.

Zaměstnanec odvádí zálohy jako OSVČ

Pokud si zaměstnanec coby OSVČ hradí zálohy na pojistné sám, zaměstnavatel potřebuje jeho čestné prohlášení, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2020 částka 2 352 Kč.

I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy nehradil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy se zaměstnancem jako fyzickou osobou – podnikatelem.

Ve zdravotním pojištění platí, že při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností musí být zákonné minimum dodrženo v jedné z těchto činností – to fakticky znamená buď odvodem pojistného za zaměstnance nejméně z minimálního vyměřovacího základu, nebo placením alespoň minimálních záloh osobou samostatně výdělečně činnou.

Plátcem pojistného za zaměstnance je stát

Zaměstnavatel musí být schopen předložit doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (doklad o přiznání důchodu, pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod pojistného v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb. Oznamování vzniku, resp. zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, pokud se k němu taková informace dostane. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě nepřihlášení takové osoby, je-li zaměstnavateli tato skutečnost známa, přichází příslušná zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu ve výši 1 067 Kč (od 1. ledna 2020). Také platí, že pokud informaci o „státní kategorii“ zaměstnanec svému zaměstnavateli nesdělí, musí toto oznámení podat zdravotní pojišťovně sám.

Zaměstnanec je pečující osobou

Zaměstnavatel předkládá zdravotní pojišťovně v případě potřeby i čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů.

Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se totiž již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou – od 1. 12. 2011 již desetiletou – promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Při nástupu do zaměstnání přihlašuje zaměstnavatel takovou osobu standardně kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet do minima. Kódy „L“, resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po celý kalendářní měsíc příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát.

V textu (jakéhokoli) čestného prohlášení vždy doporučuji formulaci, na jejímž základě osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti v osmidenní lhůtě – tato změna má v podstatě vždy přímý dopad do placení pojistného zaměstnavatelem.

Další doklady a skutečnosti opravňující nedodržet minimální vyměřovací základ

1. Musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (např. nemá odpracovaný potřebný počet let). Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima.
2. Doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P. Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Snížení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance na poměrnou část

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

• zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)
• zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

Dále se jedná o případy, kdy se zaměstnanec stal, nebo přestal být v průběhu měsíce

• osobou, za kterou platí pojistné stát,
• osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
• osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
• osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minima

Poměrná část minima je výší příjmu zaměstnance dodržena

Závěr

Při placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.