Minimální vyměřovací základ zaměstnance

Měsíční hrubá mzda zaměstnance činí 5 000 Kč. Tento zaměstnanec, na kterého se vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, pracuje současně u jiného zaměstnavatele, kde jeho hrubý měsíční příjem činí 7 000 Kč. Jak má zaměstnavatel postupovat v otázce placení pojistného na zdravotní pojištění, když tento zaměstnanec nedosahuje v žádném zaměstnání minimální mzdy, avšak celková výše jeho příjmů tuto částku převyšuje?

V tomto případě součet vyměřovacích základů pro odvod pojistného na zdravotní pojištění v úhrnu dosahuje hodnoty minimální mzdy, resp. tuto překračuje. Na základě výše uvedeného je tedy za tohoto stavu úhrnem příjmů zajištěn v příslušném kalendářním měsíci odvod pojistného ze zákonného minima. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto případě částka 5 000 Kč, minimální vyměřovací základ zde nemusí být dodržen. Pro kontrolu ze strany zdravotní pojišťovny je však nutné mít k dispozici veškeré materiály dokladující příjmy zaměstnance v daném rozhodném období, tj. včetně dokladu o zúčtované hrubé mzdě 7 000 Kč u jiného zaměstnavatele. Obdobně musí být zdokladován postup při odvodu pojistného i u zaměstnavatele s hrubým příjmem 7 000 Kč. Za těchto okolností totiž nelze u žádného zaměstnavatele vystavit potvrzení o tom, že by za zaměstnance odváděl pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (viz následující příklad).

Hrubý příjem zaměstnance činí 4 500 Kč měsíčně. Zaměstnavatel má současně k dispozici potvrzení o tom, že jiný zaměstnavatel odvádí za tohoto zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Vyměřovacím základem pro placení pojistného je skutečně dosažený příjem 4 500 Kč. Při této výši příjmu není rozhodující, zda zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti, nebo na základě pracovní smlouvy. Pojistné by se neodvádělo pouze tehdy, pokud by se jednalo o dohodu o provedení práce. Kdyby však skončilo zaměstnání, ve kterém je dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musel by být proveden příslušný dopočet.

Zaměstnanec je současně OSVČ a platí v roce 2016 měsíční zálohy na pojistné nejméně v částce 1 823 Kč.

Je-li příjem zaměstnance nižší než minimální mzda, odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu i tehdy, jestliže zaměstnanec doloží zaměstnavateli formou čestného prohlášení, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy. Pokud zaměstnanec toto prohlášení nevystaví, provádí zaměstnavatel dopočet do minimálního vyměřovacího základu dle § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Zaměstnanec začal pracovat dne 5.1.2016 a za měsíc leden mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 6 000 Kč. Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 27 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci lednu činí 8 622,58 Kč [(27: 31) x 9 900].

To znamená, že při sazbě 13,5% z částky 8 622,58 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 1 165 Kč (8 622,58 x 0,135). S ohledem na příjem 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5% z rozdílové částky 2 622,58 Kč, tj. 355 Kč. Doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec, na zaměstnavatele přechází povinnost úhrady doplatku pouze v situacích vyjmenovaných v § 207 až 209 zákoníku práce.

Z celkové částky pojistného 1 165 Kč zaplatí zaměstnanec standardně 625 Kč (270 + 355) a zaměstnavatel 540 Kč. Situace, kdy se snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část, jsou uvedeny v ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.

Firma přijala do pracovního poměru zaměstnance současně evidovaného na úřadu práce.

S účinností od 1.10.2004 je u pojištěnce ve zdravotním pojištění přípustný souběh zaměstnání a kategorie, kde hradí pojistné stát – uchazeč o zaměstnání. Ve smyslu ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebrání zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání:

1. výkon činnosti na základě pracovního nebo služebního poměru, pokud měsíční výdělek nepřesáhne polovinu minimální mzdy, nebo
2. výkon činnosti na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pokud měsíční odměna nebo odměna připadající na 1 měsíc za období, za které přísluší, nepřesáhne polovinu minimální mzdy.

V případě výkonu více činností se pro účely splnění podmínky měsíčního výdělku jednotlivé měsíční výdělky (odměny) sčítají.

Je-li takový zaměstnanec registrován u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ po celý kalendářní měsíc, nevztahuje se na něho (resp. na jeho zaměstnavatele) povinnost odvodu pojistného z minimálního vyměřovacího základu, ale vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy bez povinnosti dopočtu do zákonného minima. V souvislosti s plněním oznamovací povinnosti zaměstnavatel oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně (kódem „P“) skutečnost, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro povinnost státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení této kategorie se pak používá kód „J“. Praktické použití těchto kódů je tedy následující:

„I“ – použije se (vždy společně s kódem „P“) při přihlášení zaměstnance, který je současně uchazečem o zaměstnání,

„J“ – použije se při skončení evidence uchazeče o zaměstnání.

Varianty, které mohou nastat:

• zaměstnanec skončí zaměstnání a zároveň je vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání: zaměstnavatel použije k příslušnému datu současně kódy „O“ a „J“,
• zaměstnanec skončí zaměstnání, nadále je však evidován jako uchazeč o zaměstnání: zaměstnavatel pouze oznámí zdravotní pojišťovně kódem „O“ zánik účasti na zdravotním pojištění,
• zaměstnanec ukončí v průběhu zaměstnání evidenci uchazeče o zaměstnání: zaměstnavatel oznámí zdravotní pojišťovně kódem „J“ ukončení evidence ve „státní kategorii“.

Uchazeč o zaměstnání může současně vykonávat závislou činnost, pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší v roce 2016 polovinu minimální mzdy, tj. 4 950 Kč.

Zaměstnavatel zaměstnává poživatele invalidního důchodu. Existuje v takovém případě nárok na odpočet od dosaženého příjmu?

V návaznosti na účinnost novely č. 123/2005 Sb. byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. tehdy vloženým odstavcem č. 7 od března 2005 v omezeném rozsahu obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu. Měsíční výše odpočtu činí od 1.1.2016 částku 6 444 Kč. V souvislosti s uplatňováním odpočtu je zapotřebí respektovat následující:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50% osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, kdy
• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.

Odpočet je možné nárokovat i v případě, kdy uvedené skutečnosti netrvají po celý kalendářní měsíc.

Zaměstnanec byl po volbách v roce 2014 zvolen starostou obce a zaměstnavatelem byl uvolněn pro výkon veřejné funkce.

V takovém případě zaměstnavatel vykazuje zaměstnanci neplacené volno, a pokud mu jiný zaměstnavatel (úřad) vystaví potvrzení o odvodu pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu, neplatilo se do konce roku 2014 z takto poskytnutého neplaceného volna (slovy zákona z pracovního volna bez náhrady příjmu) žádné pojistné. Obdobně nemusí být po 1.1.2015 dodržen minimální vyměřovací základ, takže ani po tomto datu se pojistné neplatí.