Skončení pracovního poměru

Jedním z důvodů, které vedou k prodloužení zkušební doby ze zákona, může být i to, že zaměstnanec nepracoval pro překážky v práci. Platí to jen pro případ, že jde o překážky v práci na jeho straně, nebo dochází k prodloužení zkušební doby též pro překážky v práci na straně zaměstnavatele?

V loňském roce jsme neplatně rozvázali pracovní poměr se zaměstnancem z důvodu nadbytečnosti v 9/2025 a vyplatili jsme mu odstupné. Letos jsme uznali neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele a zaměstnanec od 3/2026 chodí opět do práce. Zaměstnance jsme zpětně přihlásili na ZP a ČSSZ, jako by k ukončení pracovního poměru nedošlo. Nyní bylo soudně stanoveno, že zaměstnanci náleží ušlá mzda za měsíce 10/2025 – 3/2026 a musí vrátit vyplacené odstupné bez vzájemného započtení. Celá ušlá mzda mu bude vyplacena se mzdou za 6/2026. Jakým způsobem tedy opravit účetní záznamy (ELDP, potvrzení o zdanitelných příjmech za rok 2025) a účetní záznamy roku 2026 v souvislosti s JMHZ?

Přestože je v České republice zákon o ochraně oznamovatelů účinný již přes dva a půl roku, zaměstnavatelé se s oznámeními nesetkávají příliš často. Jednotlivých oznámení totiž bývá často jen několik jednotek ročně a mnohdy ani nevedou k významným zjištěním. Opak nám ale prokazuje rozsudek Nejvyššího správního soudu z minulého roku. Soud se totiž zabýval vyostřeným případem, kdy zaměstnavatel přistoupil ke zrušení pracovního poměru zaměstnankyně. Sporné přitom bylo, zdali tak učinil pro její oznámení podle zákona o ochraně oznamovatelů či nikoli. Ve svém rozsudku ze dne 22. října 2025, čj. 8 Ads 100/2025-81 se soud přitom zabýval otázkou, zdali může zaměstnanec učinit oznámení i po skončení pracovního poměru a od jakého okamžiku na něj dopadá ochrana podle zákona o ochraně oznamovatelů.

Sjednání pracovního poměru na dobu určitou omezuje právní úprava až na výjimky předepsanými pravidly. Jejich nedodržení může vést k tomu, že se pracovní poměr změní na dobu neurčitou. Jak v této souvislosti nahlížet na to, že by měl takto sjednaný pracovní poměr skončit jiným způsobem (např. právním jednáním zaměstnavatele), a to dokonce až po uplynutí původně vymezené doby jeho trvání?

Zaměstnanec podává výpověď. Ve své pracovní smlouvě z roku 2024 měl výslovně uvedeno ustanovení z tehdy platného ZP, a to „výpovědní doba činí 2 měsíce a začíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce“ bez dodatku, že je to podle platného ZP. Co má v tomto případě přednost - to, co je psáno v pracovní smlouvě (viz výše) nebo ustanovení aktuálního zákoníku práce, tedy výpovědní doba začíná dnem, kdy byla výpověď doručena a končí dnem, který se s tímto dnem číslem shoduje? Pokud platí to, co je sjednáno v pracovní smlouvě, bylo by moudré, aby zaměstnanec ve své výpovědi uvedl konkrétní datum kdy počítá s tím, že končí pracovní poměr? Tedy v případě, že bude výpověď převzata zaměstnavatelem např. 15. 6. 2026., uvést, že pracovní poměr skončí 31. 8. 2026. Má toto uvedení data ve výpovědi nějakou právní váhu?

Ředitelka MŠ, která byla jmenována do funkce (neměla před tím uzavřenou se školou PS), odstoupila před uplynutím 6leté lhůty z funkce k 30. 6. 2026. Musí být této odstupující ředitelce nabídnuta práce učitelky, příp. může jí toto nabídnout i zřizovatel, protože ona je do konce měsíce ve funkci? Nebo si vlastně může coby ředitelka nabídnou toto místo sama? Víme, že pokračovat ve školce nechce ani jako učitelka. Má tato odstupující ředitelka nárok na nějaké odstupné?

Nejvyšší soud se v předmětném rozhodnutí zabýval otázkou, zda může jednorázové, relativně krátké, ale výrazné překročení rychlosti při řízení služebního vozidla představovat důvod pro výpověď z pracovního poměru. Potvrdil přitom poměrně přísný přístup k hodnocení intenzity porušení pracovních povinností, zejména u činností spojených s bezpečností provozu.

Jak můžeme ukončit pracovní poměr se zaměstnankyní, která nenastoupila do zaměstnání z rodičovské dovolené po dovršení 3 let věku dítěte? Zaměstnankyně avizovala, že nastoupí po dovršení 3 let věku dítěte. Tohoto věku dítě dovršilo dne 3. 9. 2025. Dne 4. 9. 2025 tedy měla zaměstnankyně nastoupit, avšak nenastoupila. Nikomu o sobě nedala vědět. Zaměstnavatel jí nadále evidoval jako na rodičovské dovolené. V dubnu 2026 však zaměstnavateli došla trpělivost a zaměstnankyni sám kontaktoval. Díku tomu zjistil, že si rodičovskou dovolenou prodloužila ještě o rok, tedy do 4 let věku dítěte. Dle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen držet zaměstnankyni místo do 3 let věku dítě, což dodržel. Nyní by však chtěl se zaměstnankyní pracovní poměr ukončit. Zaměstnankyně odmítá ukončení pracovního poměru. Do zaměstnání neplánuje nastoupit. Pracovní smlouvu chce mít otevřenou pouze kvůli důchodovému pojištění, byť to k tomu do 4 let věku dítěte není potřeba. Může se v tomto případě aplikovat okamžité zrušení pracovního poměru ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) ZP, přestože je na rodičovské dovolené? Případně podle jakého jiného paragrafu postupovat? Zaměstnavatel zaměstnankyni neposílal žádná upozornění, aby mohl být aplikován § 52 písm. g) zákoníku práce. 

Nejvyšší soud se v předmětném rozhodnutí podrobně vymezil k hranicím přípustné kritiky zaměstnavatele ze strany zaměstnance. Zdůraznil, že povinnost loajality nelze vykládat tak široce, aby zaměstnanci fakticky znemožnila bránit se proti jednání, které zasahuje do jeho profesní pověsti či důstojnosti. Rozhodnutí je důležité zejména pro situace, kdy zaměstnanec reaguje, byť přehnaně, na jím vnímané nespravedlivé nebo dehonestující zacházení ze strany zaměstnavatele.

Nejvyšší soud se v tomto rozhodnutí znovu vyjádřil k velmi praktické situaci: vedoucí zaměstnanec je odvolán z funkce a následně dostane výpověď pro nadbytečnost. Klíčovou otázkou je, zda mu automaticky vzniká nárok na odstupné. Soud potvrdil restriktivní přístup — rozhodující je skutečná organizační změna, nikoli formální označení výpovědi.

Zaměstnavatel oznámil zaměstnanci dne 27. 5. 2026 zrušení pracovního poměru ve zkušební době dle § 66 ZP s tím, že pracovní poměr ruší s účinnosti ke dni 31. 5. 2026. Zaměstnanec od 28. 5. 2026 šel na nemocenskou. Pracovním poměr nelze zrušit ve zkušební době v případě prvních 14 dnů nemoci. Ke kterému dni bude končit pracovní poměr? Vzhledem k tomu, že oznámení i přijetí zrušení pracovního poměru bylo dne 27. 5. 2026, předpokládám tedy, že zrušení je platné a je potřeba určit, ke kterému dni tedy končí pracovní poměr.

Výkladové stanovisko AKV XXXIX./6. Rozvázání pracovního poměru a výkon funkce regulované veřejnoprávními předpisy přijaté na jednání Kolegia expertů v Mladé Boleslavi v březnu 2026

Výkladové stanovisko AKV XXXIX./5. Odvolání proti rozhodnutí o ukončení dočasné pracovní neschopnosti a zákaz výpovědi přijaté na jednání Kolegia expertů v Mladé Boleslavi v březnu 2026

Výkladové stanovisko AKV XXXIX./4. Řízení motorového vozidla a výpověď z pracovního poměru přijaté na jednání Kolegia expertů v Mladé Boleslavi v březnu 2026

Jsme příspěvková organizace. Zaměstnanec pracuje na 12hodinové směny, jednosměnný provoz, jen denní 6–18 hod. dle rozvrhu (40 hod./týdně). Dne 15. 4. 2026 jsem mu oproti podpisu předala žádost na preventivní prohlídku II. kat. k jedné z našich dvou závodních lékařek. Prohlídku měl mít hotovou do 4. 5. 2026, ten den jsem ji požadovala. Prý se hned 15. 4. 2026 objednal, ale lékařka ho vezme až 6. 5. 2026. Sdělila jsem mu, že do platné prohlídky nemůže pracovat, je nezpůsobilý, že měl zavolat naší druhé lékařce nebo říct mně či vedoucímu, abychom se s některou lékařkou domluvili na termínu do 4. 5. 2026. Další směnu má až 6. 5. 2026, kdy je na 11 hod. objednaný k lékařce. Prý tedy do práce nepřijde. Čekala jsem, že si vezme indispoziční volno nebo dovolenou. Dne 6. 5. 2026 mi volal jeho vedoucí, že nepřišel do práce a neřekl mu o tom, že tedy nepracuje, jak má a že mu dá neomluvenou absenci. Rozmluvila jsem mu ji, že si přinese omluvenku, kterou může dodat do týdne. Rozhodl se, že mu dá vytýkací dopis, protože neoznámil, že nepřijde, nechová se dobře ke klientům (přišla na něj písemná stížnost) a vyřizuje si soukromé věci v pracovní době. Mezitím zaměstnanec do práce po prohlídce přišel (cca ve 12 hod.) a dožaduje se uznání směny, protože byl u závodní lékařky, což je omluvené. Směnu má od 6 hod. do 18 hod. U lékařky byl objednaný na 11 hod., s cestou to je cca od 10:30 do 12:00 hod. Jak mu mám „uznat směnu“? Indispoziční volno, dovolená ani neplacené volno se u nás na část dne (na pár hodin) nedává. Jsou na něj stížnosti, ale co mu vedoucí řekne, to udělá. Na to si dává pozor. Zatím žádný vytýkací dopis nedostal, malé odměny ano. Je možné mu napsat vytýkací dopis s upozorněním na možnost výpovědi § 52 písm. g) ZP a pak do 6 měsíců rovnou dát výpověď, když se to bude opakovat nebo vznikne jiný nedostatek? Vím, že se říká 3× a dost, ale na školení jsem slyšela i názor, že to tak být nemusí.

Skončení služebního poměru státních zaměstnanců představuje specifickou oblast pracovního práva, která se významně liší od běžného pracovního poměru v soukromém sektoru. Veřejnoprávní povaha služebního poměru se promítá nejen do jeho vzniku, ale zejména do způsobů a procesů jeho ukončení, které jsou přesně vymezeny zákonem o státní službě . Tento článek má za cíl přiblížit jednotlivé důvody skončení služebního poměru a procesní formu, jakou ke skončení služebního poměru v jednotlivých případech dochází, a nastínit možnosti obrany proti skončení služebního poměru. Text je určen jak státním zaměstnancům, tak personalistům a dalším zájemcům o tuto problematiku a nabízí přehledného průvodce současnou právní úpravou i připravovanými novinkami v této oblasti.

Aby okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele obstálo v případném soudním sporu, nejenom že k němu musí mít zaměstnavatel zákonem předpokládaný důvod, ale je třeba ho zaměstnanci doručit v příslušných lhůtách. Plynutí jedné z nich přitom ovlivňuje i skutečnost, že se protiprávní jednání zaměstnance stalo předmětem šetření jiného orgánu, typicky Policie České republiky.

Bývalý zaměstnanec měl s námi uzavřenou pracovní smlouvu do 30. 9. 2024. V roce 2025 již s námi neměl uzavřen žádný pracovněprávní vztah, ale za měsíc 03/2025 jsme mu vyplatili dodatečně bonus. Zaměstnanec nás nyní požádal o provedení ročního zúčtování daně za rok 2025 s tím, že po celý rok 2025 nikde zaměstnaný nebyl ani mu nikdo jiný žádný příjem nevyplatil, a neměl ani žádné jiné příjmy, kvůli kterým by mu vznikla povinnost podat daňové přiznání. Můžeme mu roční zúčtování provést, když u nás v roce 2025 neměl uzavřen vůbec žádný pracovněprávní vztah?

Takzvaná flexinovela zákoníku práce účinná od 1. června 2025 přinesla revoluční změnu ohledně délky a běhu výpovědní doby. Byly zavedeny dvě délky výpovědní doby a po desítkách let došlo ke změně pravidel o běhu výpovědní doby. Výpovědní doba již nezačíná běžet od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi z pracovního poměru, nýbrž již dnem doručení výpovědi. Zákonodárce zároveň explicitně připustil možnost sjednat si jak delší výpovědní dobu, tak i jiná pravidla pro její běh. Novela k tomuto bodu ale neobsahuje žádné přechodné ustanovení. V praxi tak vyvstala otázka: jaký význam mají dříve uzavřené pracovní smlouvy obsahující ujednání o délce a běhu výpovědní doby? Nadále obstojí, či se od 1. června 2025 automaticky „přepisují“ zákonnou úpravou? Jaký je rozsah autonomie vůle smluvních stran? Následující text se těmto otázkám detailně věnuje a nabízí odpověď, která by měla poskytnout jistotu jak zaměstnavatelům, tak zaměstnancům.

Řediteli školy končí 6letá lhůta výkonu práce 31. 7. 2030. Ze zdravotních důvodu by chtěl ukončit funkci ředitele k 31.12.2026 s tím, že by ještě nějakou dobu zůstal ve funkci zástupce, případně vyučujícího učitele na této škole. Kdy musí zřizovatel vyhlásit konkurz na místo nového ředitele? Je to v období červenec - srpen - září 2026?