Pracovní doba

Dosud jsme ve mzdách nevykazovali návštěvy lékaře zaměstnancem, tento čas evidujeme jako odpracovaný. Je potřeba toto začít ve mzdách uvádět vzhledem k vykazovaným údajům prostřednictvím JMHZ? 

Jsme příspěvková organizace. Na vrátnici pracují dvě zaměstnankyně, které se střídají ve dvou směnách 5-12 hod. a 12-19 hod. Dosud, pokud některá měla lékaře, tak ho měla mimo směnu nebo si směnu přehodila s druhou zaměstnankyní. Nyní paní, která má ID 2. stupně oznámila, že pokud jde ráno např. na 9 hod. k jakémukoliv lékaři ve stejném městě, tak není schopná ten den přijít do práce, ani ráno, ani odpoledne – je unavená nebo jí může být špatně. Dříve si vybírala sick days (máme nárok na 5 dnů), ale teď těch lékařů má více. Záskoky dohodáře máme, ale nikdo by nejspíš nepřijel jen na 8–12 hod., mají 135 Kč/hod. Navíc paní vrátná prý také není schopná ráno přijít. Jediné, co mě napadlo, je omluvit jí 7 hod., ale zaplatit jen poměrnou část. Ale jak ji správně stanovit, když nevím, kolik času stráví na cestě a na propustce má potvrzený čas 9-12 hod.? Nebo je jiné, jednodušší řešení? Můžeme trvat na tom, aby si lékaře dala mimo směnu, případně jí nabízíme výměnu směny? Jak máme zareagovat, pokud odmítne a přinese lístek od lékaře s potvrzenou dobou 9-12 hod. a požaduje uznání celé 7hod. směny?

Jak nastavit pracovní doby u zaměstnanců ve dvousměnném provozu? V pracovní smlouvě mají zaměstnanci uvedeno: Týdenní pracovní doba činí 38,75 hod týdně ve dvousměnném pracovním režimu s rozvržením do pětidenního pracovního týdne. Přestávka na jídlo a oddech trvá 30 minut a nezapočítává se do pracovní doby. V interním předpise máme stanoveny směny: ranní: 06:00–14:30 odpolední: 14:00–22:00 Prosím o zodpovězení těchto dotazů: Je nastavení směn v souladu s týdenní pracovní dobou 38,75 hod.? Jak správně počítat měsíční fond pracovní doby? Má se vycházet z 7,75 hod × počet pracovních dnů, nebo z konkrétního rozvrhu směn? Zaměstnanci se pravidelně střídají (týden ranní / týden odpolední). Jaký dopad by mělo, pokud by bylo toto pravidelné střídání porušeno a zaměstnanec by např. odpracoval tři týdny ranních směn? Jak se v tomto režimu správně stanovuje dovolená? Počítá se dle denní délky směny 7,75 hod, nebo jinak? Existují v tomto nastavení ještě nějaká právní úskalí, která bychom si měli pohlídat? Například v oblasti nepřetržitého odpočinku, návaznosti směn, průměrné pracovní doby či nerovnoměrného rozvržení pracovní doby? 

Příplatek za přesčas vypočítáváme jiným způsobem, než je 25 % z průměrného výdělku. Zaměstnanci tímto dostanou více, než je zákonem stanoveno. Do mzdy zadáváme hodiny přesčasové práce a sumu příplatku za přesčas, přičemž každý měsíc může být jiná sazba za hodinu přesčasu. Je možné tento příplatek za přesčasovou práci započítat do průměrného výdělku?

Jsme škola a některou výuku i některé jiné činnosti (např. vrátní) pokrýváme zaměstnanci pracujícími v rámci DPP nebo DPČ. Při rozvržení pracovní doby jim do rozvržení pracovní doby uvádíme mimo konkrétních údajů o pracovní době (den v týdnu, směna od–do) na závěr také to, že pracovní doba ale není rozvržena na: • období školních prázdnin stanovených podle § 4 vyhlášky MŠMT č. 16/2005 Sb. v platném znění o organizaci školního roku a • na dny, kdy bude vyhlášeno ředitelské volno a • na dny, na které připadne státní svátek. V tyto dny totiž skutečně nepotřebujeme, aby pracovali, v tyto dny pro ně práce prostě žádná není. Je to tedy tak v pořádku? Slýchávám totiž názory, že např. svátek nelze z pracovní doby vyloučit. 

Flexibilita práce z domova má i méně viditelnou stránku: lidé při ní tráví výrazně víc času vsedě. Data z Nizozemska ukazují, že dospělí pracovníci prosedí denně téměř devět hodin, přičemž tento údaj se v posledních letech prakticky nemění. Nejvíce času bez pohybu tráví zaměstnanci v kancelářských a technických profesích, zejména v IT a administrativě. Právě u nich se sezení často blíží délce celé pracovní doby. Naopak lidé ve službách nebo pohostinství mají výrazně aktivnější pracovní den. Rozdíl mezi prací z domova a prací na pracovišti je patrný napříč obory. Zaměstnanci na homeoffice sedí během dne v průměru více než dvakrát déle než ti, kteří pracují fyzicky na místě. Významnou roli hraje i práce s počítačem – čím delší čas u monitoru, tím méně přirozeného pohybu během dne.

Jako zaměstnavatel máme nastavenu pružnou pracovní dobu, přičemž základní pracovní doba, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti je po - pá od 8 hod. a v po a st do 16:30 hod., v út, čt a pá do 14 hod. Pružná (volitelná) pracovní doba je po - pá 6 - 8 hod. a po a st 16:30 - 20 hod. a v út, čt a pá 14 - 20 hod. Může zaměstnanec čerpat náhradní volno za práci přesčas i v rámci pružné pracovní doby, nebo jej lze čerpat pouze v rámci základní pracovní doby?

Zaměstnanec odpracoval 10 hodin ve svátek 5. 7. 2025, tento den není jeho pracovním dnem. Pracovní dobu má pravidelnou po-pá 7,5 hodiny denně. Jak správně postupovat, když si chce za tuto dobu vybrat náhradní volno? Co všechno mu zaplatíme 5. 7. 2025 a jak si vykáže čerpání náhradního volna, co mu zaplatíme za dobu čerpání náhradního volna? Náhradní volno za práci přesčas řešíme tak, že za dobu přesčasové práce mu zaplatíme jenom víkendový, případně noční příplatek a mzdu mu platíme v době, kdy čerpá náhradní volno. Čerpání běžného náhradního volna tedy v podkladech pro mzdu neuvádí, eviduje pouze v evidenci odpracované doby. Příplatek za práci přesčas nedostane. Jak postupovat, pokud se jednalo o práci ve svátek?

Je možné uznávat zaměstnanci i čas strávený na pracovní cestě cestováním mimo směnu jako odpracovanou dobu? Máme pružné rozvržení pracovní doby s měsíčním vyrovnávacím obdobím a pokud zaměstnanec stráví na pracovní cestě např. 10 hodin, uvede si těchto 10 hodin do evidence pracovní doby a v jiných dnech daného měsíce pracuje kratší dobu - např. jen povinnou základní část. Zaměstnavatel toto nerozporuje, protože si uvědomuje, že i cestování - řízení auta (zaměstnanec nemá řízení uvedeno v pracovní náplni) je náročné. Vím, že podle § 210 ZP se doba strávená mimo stanovenou směnu jinak než výkonem práce nepovažuje za výkon práce, pokud však toto zaměstnavatel uznává za výkon práce, lze k tomu takto přistupovat? Nebo by tento postup musel být uveden ve vnitřním předpise, aby se takto mohlo postupovat? 

Základní informace Délka pracovní doby souvisí až na výjimky s povahou pracovního režimu, do něhož zaměstnavatel zaměstnance v pracovním poměru zařadil a ve kterém zaměstnanec vykonává práci. Jedním z pracovních režimů je pracovní režim dvousměnný, tedy takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve dvousměnném pracovním režimu činí podle zákoníku práce 38,75 hodiny.Viz situace Délka pracovní doby (obecně).

Vedle dvousměnného pracovního režimu definuje zákoník práce ve svém ustanovení § 78 také pracovní režim vícesměnný a nepřetržitý. Vícesměnný pracovní režim je takový, v němž se zaměstnanci vzájemně a pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. O nepřetržitém pracovním režimu lze hovořit tehdy, pokud k vzájemnému a pravidelnému střídání zaměstnanců ve směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích dochází v nepřetržitém provozu, tj. v provozu, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu.  Délka stanovené týdenní pracovní doby (tzv. plného pracovního úvazku) u zaměstnanců ve vícesměnném stejně jako v nepřetržitém pracovním režimu činí podle zákoníku práce 37,5 hodiny. Specifické pravidlo platí pro zaměstnance městské hromadné dopravy, jejichž délka stanovené týdenní pracovní doby, i když pracují v nepřetržitém pracovním režimu, může činit až 40 hodin týdně (včetně tzv. režijních jízd). Viz situace Délka pracovní doby (obecně), Délka pracovní doby při dvousměnném pracovním režimu.

Jedním z definičních znaků práce přesčas je to, že jde o práci konanou zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem; zaměstnanec sám si práci přesčas vytvářet nemůže. To neplatí u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, protože jim práci přesčas nařídit nelze (zaměstnavatel je odkázán toliko na dohodu s nimi). Nařízení práce přesčas představuje jednostranné jednání zaměstnavatele směrem k zaměstnanci, kterým po něm požaduje práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rozvrh směn. Za zaměstnavatele nařizuje práci přesčas zpravidla oprávněný vedoucí zaměstnanec, protože je to on, kdo organizuje svým podřízeným práci a vyhodnocuje též potřebu práce přesčas. Zákon neřeší formu nařízení práce přesčas, ta může být jak písemná, tak ústní; z hlediska prokazatelnosti je pro zaměstnavatele vhodnější samozřejmě forma písemná nebo jiný způsob, kterým zaměstnavatel svůj požadavek vůči zaměstnanci prokáže.

V praxi existuje řada případů, které vyžadují, aby zaměstnavatel rozvrhl zaměstnanci pracovní dobu nikoliv rovnoměrně (na každý týden v délce stanovené, nebo kratší pracovní doby), ale nerovnoměrně. Délka rozvržené pracovní doby (a tím pádem často i počet směn) se zaměstnanci týden co týden liší, přičemž v průměru za příslušné, tzv. vyrovnávací období nesmí přesáhnout stanovenou týdenní, nebo kratší pracovní dobu. Viz situace Rovnoměrné rozvržení pracovní doby.

Někteří zaměstnanci pravidelně, někteří jen nahodile vykonávají práci v noční době. Tou je doba mezi 22. hodinou večerní a 6. hodinou ranní. Práce v noční době se promítá jednak do odměňování (ve vazbě na poskytování mzdy nebo příplatku k platu za noční práci), jednak do pracovní doby, doby odpočinku a oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci prostřednictvím definice zaměstnance pracujícího v noci. Až na výjimky je zaměstnavateli zakázáno zaměstnávat prací v noci mladistvé zaměstnance.

S prací přesčas spojuje zákoník práce parametr výjimečnosti. Konána by měla být jen tehdy, pokud je to nezbytně nutné. Tomu odpovídá i skutečnost, že v některých případech lze práci přesčas připustit jen na základě dohody zaměstnavatele se zaměstnancem, někdy nesmí být zaměstnancem konána práce přesčas vůbec a zákon zná dokonce i možnost, že bude příslušným orgánem její další výkon zakázán.

Specifika konta pracovní doby jako jednoho ze způsobů rozvržení pracovní doby se promítají též do posouzení práce přesčas při jeho uplatnění. Protože podstatou konta je snadnější možnost zaměstnavatele reagovat na výkyvy v potřebě práce a pracovní doba se vyrovnává v příslušném období, je v tomto případě práce přesčas definována jako práce konaná nad stanovenou týdenní pracovní dobu, která je násobkem stanovené týdenní pracovní doby a počtu týdnů vyrovnávacího období. U konta pracovní doby se tak práce přesčas nezjišťuje průběžně, ale až po uplynutí vyrovnávacího období.Viz situace Konto pracovní doby. Upozornění: Uplynutí vyrovnávacího období a zjištění případné práce přesčas nemusí nutně znamenat, že tato práce bude zaměstnanci jako taková kompenzována. Zákoník práce umožňuje totiž zaměstnavateli, aby se v kolektivní smlouvě s odborovou organizací dohodl na tom, že zjištěná práce přesčas bude v rozsahu nejvýše 120 hodin započtena do pracovní doby v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období. Bude-li existovat taková dohoda a zaměstnavatel nerozvrhne a nepřidělí zaměstnanci v bezprostředně následujícím vyrovnávacím období práci v odpovídajícím rozsahu, může se stát, že převedená práce přesčas vlastně „zmizí“.Kdyby zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem při uplatnění tohoto postupu pracovní poměr výpovědí nebo dohodou z tzv. organizačních důvodů, má zaměstnanec právo na odstupné o trojnásobek průměrného měsíčního výdělku vyšší, než na jaké by jinak dosáhl. Viz situace Odstupné.

Při pružném rozvržení pracovní doby dostává zaměstnanec možnost disponovat více, či méně se svojí pracovní dobou. To se promítá i do posouzení práce přesčas při takovém způsobu jejího rozvržení. Vedle základních podmínek pro vyhodnocení práce přesčas přistupuje totiž ještě jedna podmínka: že jde o práci nad základní pracovní dobu, tj. nad dobu, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti, a že zaměstnanec nemohl v důsledku takové práce využít plnohodnotně volitelné pracovní doby.Viz situace Pružné rozvržení pracovní doby.

Je-li zaměstnanec připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele na jeho pracovišti, spadá tato doba do pracovní doby. Pokud se však jeho připravenost k takovému výkonu odehrává na jiném místě, než jsou pracoviště zaměstnavatele, a v době mimo rozvrh jeho směn, jde o pracovní pohotovost, a tedy o dobu odpočinku. Samotné držení pracovní pohotovosti zaměstnancem tak nijak neovlivňuje délku nepřetržitého odpočinku, ať už mezi dvěma směnami, nebo v týdnu. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu („plný pracovní úvazek“) je prací přesčas. Pokud v době pracovní pohotovosti nedojde k výkonu práce, nemůže zaměstnanec počítat se mzdou či platem. Za tuto dobu mu přísluší odměna ve výši nejméně 10 % průměrného (hodinového) výdělku.Viz situace Směna a její maximální délka, Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele.

Základní povinností zaměstnance vyplývající mu z pracovního poměru je povinnost konat osobně práci v rozvržené týdenní pracovní době (obdobnou povinnost má též zaměstnanec na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce, jen nikoliv ve vazbě na týdenní pracovní dobu). Pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel, ledaže by se na konkrétním rozvržení pracovní doby dohodl se zaměstnancem (např. v pracovní smlouvě), nebo by šlo o případ, kdy si zaměstnance zcela, nebo částečně rozvrhuje pracovní dobu sám (ať už na pracovišti zaměstnavatele, nebo častěji při práci z jiného místa, než jsou pracoviště zaměstnavatele – výkon práce na dálku, nebo v rámci pružného rozvržení pracovní doby).Dvěma základními způsoby rozvržení pracovní doby je rozvržení rovnoměrné a nerovnoměrné. Rozdíl mezi nimi je v tom, zdali zaměstnavatel rozvrhuje zaměstnanci na jednotlivé týdny (vždy stejně dlouhou) stanovenou, nebo kratší pracovní dobu.

Jedním z nejdůležitějších dokumentů týkajících se pracovní doby a doby odpočinku je rozvrh pracovní doby (rozvrh směn). Jeho prostřednictvím zaměstnavatel rozepisuje zaměstnanci v pracovním poměru stanovenou týdenní (případně kratší) pracovní dobu do jednotlivých pracovních dnů, týdnů, měsíců, vyrovnávacích období… Podle rozvrhu směn vykonává zaměstnanec práci, z tohoto rozvrhu pozná, na které dny připadají jeho dny pracovní, a na které naopak doba odpočinku.