Pracovní doba

Jak nastavit pracovní doby u zaměstnanců ve dvousměnném provozu? V pracovní smlouvě mají zaměstnanci uvedeno: Týdenní pracovní doba činí 38,75 hod týdně ve dvousměnném pracovním režimu s rozvržením do pětidenního pracovního týdne. Přestávka na jídlo a oddech trvá 30 minut a nezapočítává se do pracovní doby. V interním předpise máme stanoveny směny: ranní: 06:00–14:30 odpolední: 14:00–22:00 Prosím o zodpovězení těchto dotazů: Je nastavení směn v souladu s týdenní pracovní dobou 38,75 hod.? Jak správně počítat měsíční fond pracovní doby? Má se vycházet z 7,75 hod × počet pracovních dnů, nebo z konkrétního rozvrhu směn? Zaměstnanci se pravidelně střídají (týden ranní / týden odpolední). Jaký dopad by mělo, pokud by bylo toto pravidelné střídání porušeno a zaměstnanec by např. odpracoval tři týdny ranních směn? Jak se v tomto režimu správně stanovuje dovolená? Počítá se dle denní délky směny 7,75 hod, nebo jinak? Existují v tomto nastavení ještě nějaká právní úskalí, která bychom si měli pohlídat? Například v oblasti nepřetržitého odpočinku, návaznosti směn, průměrné pracovní doby či nerovnoměrného rozvržení pracovní doby? 

Příplatek za přesčas vypočítáváme jiným způsobem, než je 25 % z průměrného výdělku. Zaměstnanci tímto dostanou více, než je zákonem stanoveno. Do mzdy zadáváme hodiny přesčasové práce a sumu příplatku za přesčas, přičemž každý měsíc může být jiná sazba za hodinu přesčasu. Je možné tento příplatek za přesčasovou práci započítat do průměrného výdělku?

Jsme škola a některou výuku i některé jiné činnosti (např. vrátní) pokrýváme zaměstnanci pracujícími v rámci DPP nebo DPČ. Při rozvržení pracovní doby jim do rozvržení pracovní doby uvádíme mimo konkrétních údajů o pracovní době (den v týdnu, směna od–do) na závěr také to, že pracovní doba ale není rozvržena na: • období školních prázdnin stanovených podle § 4 vyhlášky MŠMT č. 16/2005 Sb. v platném znění o organizaci školního roku a • na dny, kdy bude vyhlášeno ředitelské volno a • na dny, na které připadne státní svátek. V tyto dny totiž skutečně nepotřebujeme, aby pracovali, v tyto dny pro ně práce prostě žádná není. Je to tedy tak v pořádku? Slýchávám totiž názory, že např. svátek nelze z pracovní doby vyloučit. 

V roce 2024 strávili pracovníci v Nizozemsku v průměru 8,9 hodiny denně sezením. To zahrnuje v 4,5 hodiny denně během práce, 1,1 hodiny při dojíždění (kromě jízdy na kole) a 3,3 hodiny během volného času.

Jako zaměstnavatel máme nastavenu pružnou pracovní dobu, přičemž základní pracovní doba, kdy je zaměstnanec povinen být na pracovišti je po - pá od 8 hod. a v po a st do 16:30 hod., v út, čt a pá do 14 hod. Pružná (volitelná) pracovní doba je po - pá 6 - 8 hod. a po a st 16:30 - 20 hod. a v út, čt a pá 14 - 20 hod. Může zaměstnanec čerpat náhradní volno za práci přesčas i v rámci pružné pracovní doby, nebo jej lze čerpat pouze v rámci základní pracovní doby?

Zaměstnanec odpracoval 10 hodin ve svátek 5. 7. 2025, tento den není jeho pracovním dnem. Pracovní dobu má pravidelnou po-pá 7,5 hodiny denně. Jak správně postupovat, když si chce za tuto dobu vybrat náhradní volno? Co všechno mu zaplatíme 5. 7. 2025 a jak si vykáže čerpání náhradního volna, co mu zaplatíme za dobu čerpání náhradního volna? Náhradní volno za práci přesčas řešíme tak, že za dobu přesčasové práce mu zaplatíme jenom víkendový, případně noční příplatek a mzdu mu platíme v době, kdy čerpá náhradní volno. Čerpání běžného náhradního volna tedy v podkladech pro mzdu neuvádí, eviduje pouze v evidenci odpracované doby. Příplatek za práci přesčas nedostane. Jak postupovat, pokud se jednalo o práci ve svátek?

Je možné uznávat zaměstnanci i čas strávený na pracovní cestě cestováním mimo směnu jako odpracovanou dobu? Máme pružné rozvržení pracovní doby s měsíčním vyrovnávacím obdobím a pokud zaměstnanec stráví na pracovní cestě např. 10 hodin, uvede si těchto 10 hodin do evidence pracovní doby a v jiných dnech daného měsíce pracuje kratší dobu - např. jen povinnou základní část. Zaměstnavatel toto nerozporuje, protože si uvědomuje, že i cestování - řízení auta (zaměstnanec nemá řízení uvedeno v pracovní náplni) je náročné. Vím, že podle § 210 ZP se doba strávená mimo stanovenou směnu jinak než výkonem práce nepovažuje za výkon práce, pokud však toto zaměstnavatel uznává za výkon práce, lze k tomu takto přistupovat? Nebo by tento postup musel být uveden ve vnitřním předpise, aby se takto mohlo postupovat? 

Základní informace Konto pracovní doby je specifickým rozvržením pracovní doby. Může ho uplatnit jen zaměstnavatel odměňující mzdou (použití v platové sféře je zákonem výslovně vyloučeno) a činí tak zpravidla v situaci, kdy hodlá zaměstnanci přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho aktuální potřebě (a tato potřeba zpravidla kolísá a není zcela předvídatelná). Zavedení konta pracovní doby je podmíněno u zaměstnavatele, u kterého působí odborová organizace, sjednáním v kolektivní smlouvě, a u zaměstnavatele, kde odborová organizace nepůsobí, stanovením ve vnitřním předpisu. Co zaměstnavatel nepotřebuje, je souhlas jednotlivých zaměstnanců. Protože právní úprava konta pracovní doby je jen kusá, měla by to být právě kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, v nichž budou bližší podrobnosti týkající se tohoto způsobu rozvržení pracovní doby upraveny. Konto pracovní doby je spojeno s existencí příslušného vyrovnávacího období, poskytováním stálé měsíční mzdy (mzdy ve stálé měsíční výši) a vedením účtu pracovní doby a účtu mzdy. Další text se zaměřuje na okolnosti týkající se pracovní doby.

Velký význam, zejména v oblasti pracovní doby, doby odpočinku a odměňování, mají dny pracovního klidu a v té souvislosti skutečnost, zdali v nich zaměstnanec pracoval, či nikoliv. Za dny pracovního klidu zákoník práce označuje dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky (vymezené zvláštním právním předpisem). Specifické je posouzení dne pracovního klidu u zaměstnance, který koná u zaměstnavatele práci v nočních směnách. Viz situace Nepřetržitý odpočinek v týdnu, Den pracovního klidu v noční směně, Práce ve svátek.

Specifika zaměstnanců pracujících v nočních směnách se projevují rovněž ve vztahu k posuzování jejich dnů pracovního klidu, tj. dnů, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátky. Platí totiž, že u takových zaměstnanců začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Která konkrétně to je, určuje zaměstnavatel. Zmíněné pravidlo je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, případně odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. viz situace Dny pracovního klidu, Práce ve svátek Příklad U zaměstnavatele pracují zaměstnanci v nočních směnách, přičemž začátek první směny v týdnu připadá dle rozhodnutí zaměstnavatele na šestou hodinu ráno v pondělí. Dne 8. 5. bude svátek. Do tohoto dne zasáhne směna jak zaměstnanců pracujících od 22.00 hodin dne 7. 5. do 6.00 hodin dne 8. 5., tak zaměstnanců vykonávajících práci od 22.00 hodin dne 8. 5. do 6.00 hodin dne 9. 5. Den pracovního klidu (svátek) začne dle výše uvedeného pravidla pro zmíněné zaměstnance až v 6.00 hodin dne 8. 5. a skončí ve stejný čas následujícího dne.

Vedle přestávky v práci na jídlo a oddech a přiměřené doby na oddech a jídlo zná zákoník práce také bezpečnostní přestávku. Jak vyplývá z jejího názvu, má jinou povahu než obě dříve jmenované. Bezpečnostní přestávka se započítává do pracovní doby. To platí i v případě, že spadne vjedno s přestávkou v práci na jídlo a oddech.

Nepřetržitý odpočinek v týdnu je zákonem zaručené souvislé volno, které zaměstnanci náleží pro ochranu zdraví a bezpečné vykonávání práce.

Základní informace Práci přesčas může zaměstnanec vykonat i v den, který je podle zvláštního zákona označen za svátek. Aby šlo ovšem o práci přesčas, musí být splněna mj. podmínka, že je to práce mimo rámec rozvrhu směn zaměstnance. Pokud by tak zaměstnanec konal práci sice ve svátek, ale ve směně rozvržené mu zaměstnavatelem, o práci přesčas nejde a jít ani nemůže (zaměstnanec toliko naplňuje svůj individuální „fond pracovní doby“ podle rozvrhu týdenní pracovní doby).

Základní informace Vedle dnů, na které připadá zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu, patří svátky mezi dny pracovního klidu. Vymezení toho, které dny jsou svátkem, spadají proto do dnů pracovního klidu a jsou s nimi spojena na jedné straně určitá omezení, na druhé straně kompenzace práce, která je v nich konána, obsahuje zvláštní právní předpis. Tento právní předpis rozlišuje mezi tzv. státními svátky (v současnosti je jich celkem 7) a svátky ostatními (takto je označeno celkem 7 dnů, ale 1. leden patří rovněž mezi státní svátky).

Pracovní dobu může zaměstnavatel rozvrhnout též pružně. Pokud tohoto způsobu rozvržení pracovní doby využije, dává tím zaměstnanci možnost si za stanovených podmínek rozhodovat částečně o parametrech své pracovní doby (směny), nejčastěji o jejím začátku a konci. V této souvislosti rozlišuje zákoník práce mezi základní pracovní dobou a volitelnou pracovní dobou a upravuje též maximální délku vyrovnávacího období, ve kterém musí být při pružném rozvržení pracovní doby naplněna zaměstnancem jeho průměrná týdenní pracovní doba. Na pružné rozvržení pracovní doby nemá zaměstnanec právní nárok, o jeho aplikaci rozhoduje zaměstnavatel a při dodržení zásady rovného zacházení ji může připustit jen u některých (skupin) zaměstnanců. Konkrétní podmínky pro pružné rozvržení pracovní doby si stanoví zaměstnavatel zpravidla v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu.

Základní informace Je na zaměstnavateli, jakým způsobem rozvrhne pracovní dobu, jak dlouhými směnami a jakými pracovní režimy zajistí svůj provoz. Své rozhodnutí promítá do rozvrhu pracovní doby (rozvrhu směn), se kterým je povinen v písemné podobě a s příslušným předstihem seznámit zaměstnance. Může se přitom stát, že směny zajišťované jednotlivými zaměstnanci a na sebe navazující se budou v určitém rozsahu překrývat. Rozsah tohoto „překryvu“ má přitom vliv na posouzení pracovního režimu a tím pádem na délku stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance. viz situace Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele

Přestávka v práci je osobní dobou odpočinku zaměstnance, kterou se přerušuje výkon práce. Zaměstnavatel má povinnost poskytnout ji zaměstnanci nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce (může tedy i dříve). Výjimkou je poskytnutí přestávky u mladistvého zaměstnance, kde k tomu musí dojít nejpozději po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Přerušení výkonu práce neznamená, že v době přestávky v práci na jídlo a oddech nemůže dojít případně k pracovnímu úrazu zaměstnance. Některé úkony obvykle konané v době této přestávky v objektu zaměstnavatele mají dle ustanovení § 274 odst. 1 zákoníku práce přímou souvislost s plněním pracovních úkolů. viz situace Přiměřená doba na oddech a jídlo, Bezpečnostní přestávka

Základní informace Pokud zaměstnavatel nemůže zaměstnanci poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, protože zaměstnanec vykonává práce, které nemohou být přerušeny, musí mu i bez přerušení provozu nebo práce zajistit přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo nepřichází v úvahu u mladistvého zaměstnance. Tomu musí být za každých okolností poskytnuta přestávka v práci na jídlo a oddech. Na rozdíl od přestávky v práci se přiměřená doba na oddech a jídlo započítává do pracovní doby. viz situace Přestávka v práci na jídlo a oddech Příklad Pracovní doba zaměstnance podle předem stanoveného rozvrhu směn začíná v 18.00 hodin a končí v 6.00 hodin. Zaměstnanec vykonává práci, kterou nemůže přerušit a tedy ani opustit své pracoviště. Poskytnutí přestávky v práci na jídlo a oddech nepřichází v úvahu, a zaměstnanci proto zajistí zaměstnavatel přiměřenou dobu na oddech a jídlo. ,,Čistá“ pracovní doba zaměstnance bude činit 12 hodin včetně přiměřené doby na oddech a jídlo.

Zákoník práce umožňuje, aby smluvní strany jak pracovního poměru, tak některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr uzavřely písemnou dohodu, podle níž si zaměstnanec za sjednaných podmínek bude sám rozvrhovat pracovní dobu do směn. Vedle pružného rozvržení pracovní doby jde o další případ, kdy se zaměstnanci dostává jisté míry svobody co do rozvrhování pracovní doby.

Základní informace Práci přesčas jako práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rámec rozvrhu pracovních směn může zaměstnavatel zaměstnanci buď nařídit, nebo se s ním na takové práci dohodnout. Rozdíl vyplývá ze samotného pojmenování – k nařízení práce přesčas nepotřebuje zaměstnavatel souhlas zaměstnance, kdežto dohodnutá práce přesčas takový souhlas logicky vyžaduje.  Nařízení práce přesčas ani dohoda o ní nevyžadují písemnou formu.