Je všeobecně známo, že až na výjimky je vznik pracovněprávního vztahu a výkon práce v jeho rámci spojen se vznikem účasti zaměstnance na zdravotním pojištění stejně jako na nemocenském pojištění (vznikem povinnosti platit z tohoto titulu pojistné). Údiv může mezi některými personalisty a mzdovými účetními vyvolávat skutečnost, že to nemusí být vždy k témuž dni.
V následujících řádcích se budeme na konkrétních příkladech zabývat tím, kdy vzniká zaměstnanci pracovní poměr, popř. pracovněprávní vztah založený dohodou o pracovní činnosti nebo dohodou o provedení práce, zdali a ke kterému dni je založena v té souvislosti jeho povinnost platit prostřednictvím zaměstnavatele pojistné na zdravotní pojištění a jak je to s jeho vstupem do systému nemocenského pojištění.
Pro lepší orientaci čtenáře předchází jednotlivým příkladům vstupní komentář (samostatně k pracovnímu poměru a k oběma dohodám o pracích konaných mimo pracovní poměr) s uvedením základních pravidel a odkazem na příslušnou právní úpravu.
Pracovní poměr
Pracovní poměr je jedním ze základních pracovněprávních vztahů, v nichž může být dle ustanovení § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, vykonávána závislá práce. Jak stanoví § 74 odst. 1 zákoníku práce, plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především zaměstnanci v pracovním poměru.
Vznik pracovního poměru
Je třeba rozlišovat mezi dvěma důležitými okamžiky – uzavřením pracovní smlouvy, resp. doručením písemnosti obsahující jmenování fyzické osoby na vedoucí pracovní místo, kterými se pracovní poměr zakládá, a následně vznikem samotného pracovního poměru.
Z ustanovení § 36 zákoníku práce vyplývá, že pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Sjednání dne nástupu do práce (uvedení dne jmenování) je nezbytné k tomu, aby pracovní poměr vznikl. Nemusí jít přitom současně o první pracovní den zaměstnance, tedy den, v němž má zaměstnanec konat práci dle rozvrhu týdenní pracovní doby vydaného zaměstnavatelem v souladu s ustanovením § 84 zákoníku práce. O dni, ke kterému vznikne pracovní poměr, rozhodují zaměstnavatel a zaměstnanec ve vzájemném konsenzu. To, na který den připadne zaměstnanci (první) směna, je dle ustanovení § 81 zákoníku práce naopak v kompetenci zaměstnavatele.
Jistě, může se stát (a v praxi se běžně stává), že den vzniku pracovního poměru a první pracovní den zaměstnance spadnou vjedno. Kdyby v tento den zaměstnanec fakticky nepracoval (např. v důsledku svátku nebo překážky v práci na jeho straně), nic to nemění na závěru, že v tento den pracovní poměr vznikl. Vznik pracovního poměru není totiž závislý na tom, jestli zaměstnanec ve stejný den práci konat měl a jestli ji nakonec konal.
Vznik povinnosti ve zdravotním pojištění
Z pohledu zdravotního pojištění se u pracovního poměru (pracovní smlouvy) jedná o nejčastější variantu řešení pracovněprávního vztahu. Vzhledem k tomu, že jsou takto zaměstnané osobě zúčtovány příjmy ze závislé činnosti, zdaňované podle ustanovení § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, zakládá tento pracovněprávní vztah vždy účast na zdravotním pojištění s povinností zaměstnavatele přihlásit osobu jako zaměstnance u zdravotní pojišťovny a platit pojistné podle zákona č. 592/1992 Sb.