Pracovní situace

Základní informace Pracovní doba zaměstnance musí být pravidelně střídána dobou odpočinku. Doba odpočinku zahrnuje především dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami a dobu nepřetržitého odpočinku v týdnu. Pokud jde o nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu tak, aby měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích (mladistvý zaměstnanec pak 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích). Tomu je nutné prakticky rozumět tak, že v uvedené délce je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami zajistit, jinak by to nedávalo smysl. Zaměstnanci staršímu 18 let může zaměstnavatel v určitých případech (např. nepřetržité provozy, nerovnoměrně rozvržená pracovní doba, potřeba práce přesčas, apod.) zkrátit nepřetržitý odpočinek až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích, ovšem za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku. viz situace Nepřetržitý odpočinek v týdnu, Délka pracovní doby (obecně), Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele Příklad: Zaměstnanci začala směna v 6.00 hodin a skončila v 18.00 hodin. Další směna mu podle rozvrhu měla začít následující den v 6.00 hodin. V takovém případě by měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek mezi směnami v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v délce 12 hodin a byl by splněn zákonný požadavek na jeho minimální délku. Zaměstnavatel ale nařídil zaměstnanci práci přesčas. Ta mohla být nařízena v maximální možné délce do 22.00 hodin, aby byl zaměstnanci zaručen nepřetržitý odpočinek v minimální délce 8 hodin. Zkrácení tohoto odpočinku o 3 hodiny oproti zákonnému minimu zároveň znamená, že ten následující musí trvat alespoň 14 hodin (11 + 3).

Základní informace Konto pracovní doby je specifickým rozvržením pracovní doby. Může ho uplatnit jen zaměstnavatel odměňující mzdou (použití v platové sféře je zákonem výslovně vyloučeno) a činí tak zpravidla v situaci, kdy hodlá zaměstnanci přidělovat práci v takovém rozsahu, v jakém to bude odpovídat jeho aktuální potřebě (a tato potřeba zpravidla kolísá a není zcela předvídatelná). Zavedení konta pracovní doby je podmíněno u zaměstnavatele, u kterého působí odborová organizace, sjednáním v kolektivní smlouvě, a u zaměstnavatele, kde odborová organizace nepůsobí, stanovením ve vnitřním předpisu. Co zaměstnavatel nepotřebuje, je souhlas jednotlivých zaměstnanců. Protože právní úprava konta pracovní doby je jen kusá, měla by to být právě kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis, v nichž budou bližší podrobnosti týkající se tohoto způsobu rozvržení pracovní doby upraveny. Konto pracovní doby je spojeno s existencí příslušného vyrovnávacího období, poskytováním stálé měsíční mzdy (mzdy ve stálé měsíční výši) a vedením účtu pracovní doby a účtu mzdy. Další text se zaměřuje na okolnosti týkající se pracovní doby.

Základní informace Velký význam, zejména v oblasti pracovní doby, doby odpočinku a odměňování, mají dny pracovního klidu a v té souvislosti skutečnost, zdali v nich zaměstnanec pracoval, či nikoliv. Za dny pracovního klidu zákoník práce označuje dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky (vymezené zvláštním právním předpisem). Specifické je posouzení dne pracovního klidu u zaměstnance, který koná u zaměstnavatele práci v nočních směnách. viz situace Nepřetržitý odpočinek v týdnu, Den pracovního klidu v noční směně, Práce ve svátek

Základní informace Specifika zaměstnanců pracujících v nočních směnách se projevují rovněž ve vztahu k posuzování jejich dnů pracovního klidu, tj. dnů, na které připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu nebo svátky. Platí totiž, že u takových zaměstnanců začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu zaměstnanců té směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první. Která konkrétně to je, určuje zaměstnavatel. Zmíněné pravidlo je možné použít též pro účely práva na mzdu nebo plat, případně odměnu z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. viz situace Dny pracovního klidu, Práce ve svátek Příklad U zaměstnavatele pracují zaměstnanci v nočních směnách, přičemž začátek první směny v týdnu připadá dle rozhodnutí zaměstnavatele na šestou hodinu ráno v pondělí. Dne 8. 5. bude svátek. Do tohoto dne zasáhne směna jak zaměstnanců pracujících od 22.00 hodin dne 7. 5. do 6.00 hodin dne 8. 5., tak zaměstnanců vykonávajících práci od 22.00 hodin dne 8. 5. do 6.00 hodin dne 9. 5. Den pracovního klidu (svátek) začne dle výše uvedeného pravidla pro zmíněné zaměstnance až v 6.00 hodin dne 8. 5. a skončí ve stejný čas následujícího dne.

Základní informace Vedle přestávky v práci na jídlo a oddech a přiměřené doby na oddech a jídlo zná zákoník práce také bezpečnostní přestávku. Jak vyplývá z jejího názvu, má jinou povahu než obě dříve jmenované. Bezpečnostní přestávka se započítává do pracovní doby. To platí i v případě, že spadne vjedno s přestávkou v práci na jídlo a oddech.

Základní informace Vedle nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci též nepřetržitý odpočinek v týdnu, a to v trvání alespoň 35 hodin. U mladistvého zaměstnance nesmí nepřetržitý odpočinek v týdnu činit méně než 48 hodin. Zákoník práce vychází z toho, že pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle. Řada zaměstnanců ho ale samozřejmě čerpá v jiné dny. I u nepřetržitého odpočinku v týdnu přichází v úvahu jeho zkrácení. Zákoník práce to umožňuje ve stejných případech, jako je tomu u zkrácení nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, a dále u technologických procesů, které nemohou být přerušeny. Pak může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím ale, že za období 2 týdnů musí činit její délka celkem alespoň 70 hodin. viz situace Nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami, Délka pracovní doby (obecně), Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele

Základní informace Práci přesčas může zaměstnanec vykonat i v den, který je podle zvláštního zákona označen za svátek. Aby šlo ovšem o práci přesčas, musí být splněna mj. podmínka, že je to práce mimo rámec rozvrhu směn zaměstnance. Pokud by tak zaměstnanec konal práci sice ve svátek, ale ve směně rozvržené mu zaměstnavatelem, o práci přesčas nejde a jít ani nemůže (zaměstnanec toliko naplňuje svůj individuální „fond pracovní doby“ podle rozvrhu týdenní pracovní doby).

Základní informace Vedle dnů, na které připadá zaměstnanci nepřetržitý odpočinek v týdnu, patří svátky mezi dny pracovního klidu. Vymezení toho, které dny jsou svátkem, spadají proto do dnů pracovního klidu a jsou s nimi spojena na jedné straně určitá omezení, na druhé straně kompenzace práce, která je v nich konána, obsahuje zvláštní právní předpis. Tento právní předpis rozlišuje mezi tzv. státními svátky (v současnosti je jich celkem 7) a svátky ostatními (takto je označeno celkem 7 dnů, ale 1. leden patří rovněž mezi státní svátky). viz situace Dny pracovního klidu

Základní informace Pracovní dobu může zaměstnavatel rozvrhnout též pružně. Pokud tohoto způsobu rozvržení pracovní doby využije, dává tím zaměstnanci možnost si za stanovených podmínek rozhodovat částečně o parametrech své pracovní doby (směny), nejčastěji o jejím začátku a konci. V této souvislosti rozlišuje zákoník práce mezi základní pracovní dobou a volitelnou pracovní dobou a upravuje též maximální délku vyrovnávacího období, ve kterém musí být při pružném rozvržení pracovní doby naplněna zaměstnancem jeho průměrná týdenní pracovní doba. Na pružné rozvržení pracovní doby nemá zaměstnanec právní nárok, o jeho aplikaci rozhoduje zaměstnavatel a při dodržení zásady rovného zacházení ji může připustit jen u některých (skupin) zaměstnanců. Konkrétní podmínky pro pružné rozvržení pracovní doby si stanoví zaměstnavatel zpravidla v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu.

Základní informace Je na zaměstnavateli, jakým způsobem rozvrhne pracovní dobu, jak dlouhými směnami a jakými pracovní režimy zajistí svůj provoz. Své rozhodnutí promítá do rozvrhu pracovní doby (rozvrhu směn), se kterým je povinen v písemné podobě a s příslušným předstihem seznámit zaměstnance. Může se přitom stát, že směny zajišťované jednotlivými zaměstnanci a na sebe navazující se budou v určitém rozsahu překrývat. Rozsah tohoto „překryvu“ má přitom vliv na posouzení pracovního režimu a tím pádem na délku stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance. viz situace Rozvrh pracovní doby, pracovní týden a povinnosti zaměstnavatele

Základní informace Přestávka v práci je osobní dobou odpočinku zaměstnance, kterou se přerušuje výkon práce. Zaměstnavatel má povinnost poskytnout ji zaměstnanci nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce (může tedy i dříve). Výjimkou je poskytnutí přestávky u mladistvého zaměstnance, kde k tomu musí dojít nejpozději po 4,5 hodinách nepřetržité práce. Přerušení výkonu práce neznamená, že v době přestávky v práci na jídlo a oddech nemůže dojít případně k pracovnímu úrazu zaměstnance. Některé úkony obvykle konané v době této přestávky v objektu zaměstnavatele mají dle ustanovení § 274 odst. 1 zákoníku práce přímou souvislost s plněním pracovních úkolů. viz situace Přiměřená doba na oddech a jídlo, Bezpečnostní přestávka

Základní informace Pokud zaměstnavatel nemůže zaměstnanci poskytnout přestávku v práci na jídlo a oddech, protože zaměstnanec vykonává práce, které nemohou být přerušeny, musí mu i bez přerušení provozu nebo práce zajistit přiměřenou dobu na oddech a jídlo. Poskytnutí přiměřené doby na oddech a jídlo nepřichází v úvahu u mladistvého zaměstnance. Tomu musí být za každých okolností poskytnuta přestávka v práci na jídlo a oddech. Na rozdíl od přestávky v práci se přiměřená doba na oddech a jídlo započítává do pracovní doby. viz situace Přestávka v práci na jídlo a oddech Příklad Pracovní doba zaměstnance podle předem stanoveného rozvrhu směn začíná v 18.00 hodin a končí v 6.00 hodin. Zaměstnanec vykonává práci, kterou nemůže přerušit a tedy ani opustit své pracoviště. Poskytnutí přestávky v práci na jídlo a oddech nepřichází v úvahu, a zaměstnanci proto zajistí zaměstnavatel přiměřenou dobu na oddech a jídlo. ,,Čistá“ pracovní doba zaměstnance bude činit 12 hodin včetně přiměřené doby na oddech a jídlo.

Základní informace § 192 odst. 2 ZP Náhrada mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Průměrný výdělek používaný pro jiné pracovněprávní účely je třeba pro účely výpočtu náhrady mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě upravit – redukovat. Náhrada mzdy se tedy počítá z redukovaného průměrného hodinového výdělku. Náhrada mzdy nebo platu při DPN nebo karanténě se poskytuje již od 1. pracovního dne trvání DPN nebo karantény.

Základní informace Pro účely výpočtu náhrady mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě se vychází ze standardního průměrného výdělku používaného pro jiné pracovněprávní účely (např. náhrada mzdy při dovolené). Tento průměrný výdělek je však třeba dále upravit - redukovat. § 192 odst. 2 ZP V souladu s § 192 odst. 2 ZP se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění. Příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění se vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Tyto redukční hranice se každý rok valorizují, vyhlašuje je MPSV ve Sbírce zákonů sdělením.

Základní informace Základ daně je možné snížit o různé nezdanitelné části definované v § 15 ZDP. Patří mezi ně také zaplacené úroky z úvěru na financování bytových potřeb. Jako nezdanitelné části základu daně snižují celoroční základ daně v daňovém přiznání nebo v ročním zúčtování u zaměstnavatele. Tyto nezdanitelné částky mohou u zaměstnavatele uplatnit jen čeští daňoví rezidenti. Daňoví nerezidenti mohou uplatnit kteroukoliv nezdanitelnou částku pouze prostřednictvím daňového přiznání (§ 38g odst. 2 ZDP) jen za podmínky většiny příjmů, tzn. alespoň 90 % ze zdrojů na území ČR a jen jsou-li daňovými rezidenty členského státu EU a EHP (Norska, Islandu a Lichtenštejnska).

Základní informace Mzdové výpočty, resp. výpočet částky k výplatě je komplexní záležitostí, výpočet je ovlivněn právními předpisy týkajícími se pracovního práva, daní z příjmů, zdravotního pojištění, sociálního zabezpečení atd. Problematika mezd je tedy velice rozsáhlá a složitá, dochází zde navíc k častým změnám. K zásadní změně došlo již od 1. 1. 2021, kdy se zrušila tzv. superhrubá mzda. Při výpočtu odvodů ze mzdy zaměstnance a zjišťování mzdy k výplatě se standardně postupuje následujícím způsobem. Stanovení úhrnu příjmů zaměstnance, resp. hrubé mzdy. Plat, mzda, odměny z dohod včetně náhrad mzdy (dovolená, svátek, návštěva lékaře atd.), příplatků (přesčasy, práce ve svátek, v sobotu, v neděli, v noci atd.) a ostatních mzdových složek a plnění (odměny, odstupné atd.). Je třeba přitom dodržovat příslušná ustanovení o minimální a zaručené mzdě. Výpočet pojistného na zdravotní pojištění. Je třeba řešit i specifické případy – minimální pojistné na zdravotní pojištění zaměstnanců, pojistné při neplaceném volnu trvajícím celý kalendářní měsíc, neomluvené nepřítomnosti atd. Výpočet pojistného na sociální zabezpečení Je třeba řešit i specifické případy – zvýšení sazby pojistného u záchranářů a podnikových hasičů, slevy na pojistném 5 % pro zaměstnavatele za zaměstnance s kratší pracovní dobou a zaměstnance mladší 21 let atd. Výpočet odvodu daně z příjmů fyzických osob. Způsob zdanění příjmů ze závislé činnosti závisí především na tom, zda zaměstnanec má u zaměstnavatele podepsáno Prohlášení k dani, jaké uplatňuje slevy na dani, daňové zvýhodnění na děti atd. Výpočet čisté mzdy. Z hrubé mzdy se odečte pojistné na zdravotní pojištění a na sociální zabezpečení hrazené zaměstnancem, daňová povinnost, příp. se přičte daňový bonus. Stanovení částky, která bude vyplacena zaměstnanci. Od čisté mzdy mohou být sraženy některé další částky jako srážky na stravenky, za soukromé telefonní hovory, srážky ze mzdy (výživné, exekuce), splácení půjček (např. podnikových), již vyplacené zálohy na mzdu atd. Naopak součástí částky k výplatě je např. náhrada mzdy při dočasné pracovní neschopnosti, vratka přeplatku daně z příjmů za předchozí rok, náhrada cestovních výdajů, jiné nezdanitelné náhrady atd. Teprve zbývající částku pak zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci.

Základní informace Daňovou povinnost lze legálně snížit o odečitatelné položky a slevy na dani (daňové zvýhodnění). Některá z nich můžeme využít v rámci provedení ročního zúčtování u svého zaměstnavatele, jiná můžeme uplatnit průběžně v měsíční mzdě. Nárok na tyto položky má jak zaměstnanec, tak i podnikatel. Posloupnost, v jaké fázi se jednotlivé položky uplatňují ze základu daně nebo z vypočtené daně: Součet jednotlivých dílčích základů daně (§ 6, § 7 …) Základ daně, který se upraví o nezdanitelné položky (§ 15 ZDP) – dary, úroky ze stavebního spoření (hypotéky), penzijní a soukromé životní pojištění … Základ daně snížený o nezdanitelné položky (zaokrouhlený na celá sta Kč dolů) Daň podle § 16 ZDP (15 %, 23 %). Sazba 23 % se použije pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy/rok nebo 4násobek průměrné mzdy v měsíci. pro rok 2021 je průměrná mzda: 35 441 Kč, 48násobek činí 1 701 168 Kč pro rok 2022 je průměrná mzda: 38 911 Kč, 48násobek činí 1 867 728 Kč Na rozdíl od již zrušeného solidárního zvýšení daně, které se vztahovalo pouze na příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP) a dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), se nová progresivní sazba daně ve výši 23 % vztahuje na celkový základ daně, jehož součástí jsou i dílčí základy daně z kapitálového majetku, z nájmu a z ostatních příjmů. Daň podle § 16a ZDP pro samostatný základ daně ve vazbě na § 16ab ZDP pro vybrané příjmy, pokud plynou ze zahraničí. Například se může jednat o samostatný základ daně u příjmů (podíly na zisku) společníků veřejných obchodních společností či komplementářů komanditních společností, pokud plynou ze zahraničí. Jednat se může například o příjem dle § 7 odst. 14 ve vazbě na § 20b ZDP nebo příjem podle § 10 odst. 10 ZDP. Výsledná daň se následně upraví o: slevy na dani (§ 35, § 35ba ZDP) – sleva na poplatníka, sleva na manželku, na studenta, ZTP, sleva na invaliditu, slevu na evidenci tržeb, sleva na umístění dítěte (školkovné); daňové zvýhodnění (§ 35c ZDP) – na nezletilé dítě, zletilé dítě až do dovršení věku 26 let (pokud mu není přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a soustavně se připravuje na budoucí povolání…).

Sleva na poplatníka a sleva na manželku (manžela) Základní informace Poplatník může uplatnit základní slevu na dani a slevu na manželku (§ 35ba ZDP) u svého zaměstnavatele (plátce daně), pokud u něho učiní prohlášení k dani podepsané dle § 38k odst. 4 ZDP a následně ho požádá o provedení ročního zúčtování, nebo formou daňového přiznání. Základní sleva na dani činí 27 840 Kč ročně (pro rok 2021, pro rok 2022 by měla činit 30 840 Kč) Základní sleva na manželku/manžela činí 24 840 Kč ročně. Základní sleva na poplatníka se v plné výši (tj. 27 840 Kč) odečte od celoroční daně i u poplatníka, jehož základ daně je tvořen příjmy dosaženými ze zaměstnání jen za část roku, tzn., že zpravidla vznikne poplatníkovi přeplatek po skončení roku při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, nebo při podání daňového přiznání. Pokud je základní sleva uplatňována rovnoměrně (měsíčně), pak se pro výpočet daňové zálohy z měsíčního základu daně ze závislé činnosti použije 1/12 slevy, tj. 2 320 Kč měsíčně u zaměstnance s učiněným prohlášením poplatníka. Nárok na uplatnění základní slevy na poplatníka mají všichni daňoví poplatníci. Tedy daňoví rezidenti, ale i nerezidenti ČR bez omezení, pracující studenti nebo penzisté. Uplatněním této slevy dochází k přímému snížení daně z příjmu. Zaměstnanci tak může vzniknout při podpisu ročního zúčtování daně ve mzdové účtárně tzv. daňová vratka. Tato sleva na dani snižuje daň poplatníka maximálně do nuly, nemůže vzniknout tzv. daňový bonus jako při uplatnění daňového zvýhodnění na děti. Zaměstnanci mohou daňovou slevu na poplatníka uplatnit pouze jednou. Zpravidla se jedná o zaměstnavatele, kde mají při souběhu příjmů vyšší hrubou mzdu, neboť prohlášení k dani je možné na dané období podepsat pouze jednou.

Žádost o roční zúčtování záloh na daň z příjmů V ZDP je problematika ročního zúčtování záloh upravena konkrétně v § 38ch, dále např. v § 38k odst. 4 a 5 ZDP a dalších ustanoveních. Účelem podání žádosti o roční zúčtování daně je to, aby všichni zaměstnanci nemuseli podávat daňová přiznání v případě, že mají příjmy ze závislé činnosti od jednoho nebo postupně od více plátců a nemají jiné zdanitelné příjmy. V rámci ročního zúčtování je provedeno výsledné stanovení daně z příjmu. Jsou zúčtovány všechny zálohy zaplacené v průběhu roku a uplatněno daňové zvýhodnění, o které si zaměstnanec požádal, a splňuje podmínky pro jeho uplatnění. Základem pro výpočet zálohy je úhrn příjmů ze závislé činnosti zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi za kalendářní měsíc nebo za zdaňovací období, s výjimkou příjmu, který není předmětem daně (osvobozený nebo příjem, kde je daň vybírána srážkovou daní). Sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 4násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 4násobek průměrné mzdy. Pro zdaňovací období 2021 stále platí formulář „Žádost o roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (MFin 25 5457/B vzor č. 2) (dále jen žádost), na základě kterého mohou zaměstnanci požádat o provedení ročního zúčtování záloh. Současně je k němu třeba přiložit tiskopis Prohlášení poplatníka k dani (MFin 25 5457 – vzor č. 26), do kterého se zaznamenávají informace týkající se požadavku pro uplatnění slev na dani a daňového zvýhodnění pro rok 2021 a případných změn. O provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění může poplatník požádat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Žádost se podává u posledního z plátců, od kterého poplatník pobíral mzdu. V ročním zúčtování jsou zohledněny všechny mzdy, které v průběhu zdaňovacího období poplatník pobíral buď pouze od jednoho, nebo postupně od více plátců daně včetně mezd zúčtovaných nebo vyplacených poplatníkovi těmito plátci dodatečně v době, kdy poplatník pro ně již nevykonával činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, a současně učinil u těchto plátců prohlášení k dani podle § 38k odst. 4 a 5 ZDP. Roční zúčtování neprovádí plátce, pokud je poplatník povinen podat sám daňové přiznání. V případě, že dojde k zániku plátce daně a neexistuje jeho právní nástupce, lze požádat o provedení ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění místně příslušného správce daně. Žádost je nutné podat nejpozději do 15. února po uplynutí zdaňovacího období. Roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění plátce provede, jen pokud má k dispozici potřebné doklady, na jejichž základě byla v uplynulém zdaňovacím období (od všech předchozích plátců daně) zúčtována nebo vyplacena mzda, sraženy zálohy na daň z těchto příjmů či poskytnuta měsíční sleva na dani podle ustanovení § 35ba a § 35c ZDP a vyplaceny měsíční daňové bonusy. Roční zúčtování záloh, daňového zvýhodnění a výpočet daně plátce provede v termínu nejpozději 31. března po uplynutí zdaňovacího období. V § 38k ZDP jsou dále podrobně definovány podmínky pro uplatnění nezdanitelných částek ze základu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, slev na dani podle § 35ba a daňového zvýhodnění, které je nutné respektovat (viz též situace uvedené níže). Pokud je poplatníkem uplatňováno daňové zvýhodnění, musí plátce daně při provádění ročního zúčtování respektovat podmínky stanovené § 35d odst. 6 až 9 ZDP. V případě, že poplatník daňové zvýhodnění neuplatňuje, pak je mu plátcem daně vrácen jako přeplatek z ročního zúčtování záloh kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob, a to nejpozději při zúčtování mzdy za březen po uplynutí zdaňovacího období. Výše přeplatku musí být větší než 50 Kč. O vrácené přeplatky z ročního zúčtování plátce daně sníží nejbližší odvody záloh správci daně (nejpozději do konce zdaňovacího období), případně požádá správce daně o jejich vrácení. Na rozdíl od daňového přiznání se nedoplatek z ročního zúčtování záloh poplatníkovi nesráží.

Základní informace Problematika daňového zvýhodnění pro poplatníky na děti je řešena v § 35c ZDP. Nárok na daňové zvýhodnění má poplatník (rezident i nerezident) na vyživované dítě žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti (§ 21e ZDP) na území členského státu EU/EHP (dále jen „daňové zvýhodnění“), pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b (příslib investiční pobídky). Výše zvýhodnění činí: 1. dítě – 15 204 Kč ročně, 1 267 Kč měsíčně 2. dítě – 22 320 Kč ročně, 1 860 Kč měsíčně a každé další dítě – 27 840 Kč ročně, 2 320 Kč měsíčně O výši daňového zvýhodnění sníží poplatník daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba. Daňové zvýhodnění lze uplatnit buď formou slevy na dani, daňového bonusu, nebo slevy na dani a daňového bonusu. Pokud je v jedné společně hospodařící domácnosti více vyživovaných dětí poplatníka, posuzují se pro tyto účely dohromady. Poplatník může slevu na dani uplatnit až do výše daňové povinnosti vypočtené podle ZDP za příslušné zdaňovací období. Pokud je nárok poplatníka na daňové zvýhodnění vyšší než vypočítaná daňová povinnost za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Daňový bonus je možné uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100 Kč. Maximální dříve zastropovaná výše daňového bonusu 60 300 Kč ročně byla zrušena v roce 2021. Na daňový bonus má nárok poplatník (zaměstnanec i podnikatel), který ve zdaňovacím období měl příjem podle § 6 nebo § 7 alespoň ve výši šestinásobku minimální mzdy (viz tabulka).