Navigátor

Zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu dle § 42 ZP pouze v případě, že se na tom vzájemně dohodli. Před zahájením pracovní cesty určuje zaměstnavatel předem písemným pokynem dle § 153 ZP podmínky konání pracovní cesty a poskytuje zaměstnanci v souladu s § 183 ZP zálohu na cestovní náhrady, na které zaměstnanci během cesty vznikne nárok (náhrada jízdních výdajů, ubytování, stravné aj. dle § 156 a násl. ZP). Na pracovní cestě zaměstnanec obvykle koná práci podle pokynů vedoucího, který ho na pracovní cestu vyslal. Doba trvání pracovní cesty není přesně ohraničena, ale musí se jednat pouze o dobu nezbytné potřeby zaměstnavatele.

Jedním ze základních znaků závislé práce je její výkon za odměnu. V soukromé sféře je odměnou za práci mzda. Její výše musí odpovídat požadavkům ZP na rovné zacházení, minimální mzdu atd. a musí být vždy zaměstnanci známa předtím, než začne práci vykonávat.

Státní svátky a ostatní svátky, vyjmenované v zákoně č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, jsou dle § 91 ZP dny pracovního klidu. Zaměstnavatel na ně sice může rozvrhnout pracovní dobu, vychází se ovšem z toho, že v den svátku budou mít zaměstnanci v běžných případech volno a nepřijdou kvůli tomu o finance. Zaměstnancům odměňovaným měsíční mzdou nebo platem se mzda/plat za daný měsíc kvůli volnu ve svátek nesníží. Zaměstnancům odměňovaným hodinovou či úkolovou mzdou, kterým v důsledku svátku mzda ujde, je pak zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu mzdy.