Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude tímto tématem určitě odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé zejména v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona.
Zvýšení minimální mzdy
Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). S účinností od 1. ledna 2020 se zvyšuje minimální mzda na 14 600 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé po datu 1. 1. 2020 z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele - plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2020 odvedeno zaměstnavatelem za rozhodné období kalendářního měsíce pojistné nejméně ve výši 1 971 Kč (13,5 % z 14 600 Kč). V následujícím textu bych se zaměřil na charakteristiku nejčastěji se vyskytujících situací v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ, nově platný ve zdravotním pojištění, včetně vyhodnocení situací, kdy nemusí být u zaměstnance zákonné minimum dodrženo.
§ 3 odst. 4 až 10 zákona č. 592/1992 Sb.
Zejména v těchto ustanoveních zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů je řešena problematika odvodu pojistného za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami uvedenými v § 3 odst. 8 cit. zákona, musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 14 600 Kč. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 9 uvedené právní normy, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného nejméně z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností (například jde o případ, kdy zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc).
Vliv výše minimálního vyměřovacího základu na placení pojistného
Zaměstnanci je zúčtován příjem nižší než 14 600 Kč
Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 971 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu a tuto částku zaokrouhlí na celou korunu směrem nahoru. Jednu třetinu takto vypočteného pojistného srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami na straně zaměstnavatele podle § 207 až § 209 zákoníku práce, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele, a to z těchto důvodů:
- prostoje,
- nepříznivé povětrnostní vlivy,
- tzv. částečná nezaměstnanost - z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
Tyto podmínky platí vždy při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy, kdy předmětem placení pojistného je každé zúčtované plnění, zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U dohody o pracovní činnosti řeší zaměstnavatel minimální vyměřovací základ pouze tehdy, činí-li příjem z této dohody alespoň 3 000 Kč a u dohody o provedení práce v případě, když příjem přesáhne 10 000 Kč. Ve zdravotním pojištění se pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná u téhož zaměstnavatele o stejný typ dohody, pak se pro účel odvodu pojistného a případně dodržení minimálního vyměřovacího základu sčítají všechny příjmy.
Zaměstnanci je poskytnuto neplacené volno nebo má vykázánu neomluvenou absenci
S účinností od 1. 1. 2015 došlo v této oblasti k zásadní změně v tom smyslu, že v případě poskytnutí neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci zaměstnance v zaměstnání se pojistné neplatí, resp. se z těchto důvodů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání již nenavyšuje vyměřovací základ. Nicméně, bez ohledu na počet kalendářních dnů takové nepřítomnosti musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu, případně z jeho poměrné části, s výjimkou osob, pro které ustanovení o minimálním vyměřovacím základu neplatí dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Trvají-li neplacené volno či neomluvená absence po celý kalendářní měsíc, je za účelem dodržení minima vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda. Pokud však tyto okolnosti trvají pouze po část kalendářního měsíce, je vyměřovacím základem zaměstnance zúčtovaný příjem:
- s přihlédnutím k zákonnému minimu (případně k jeho poměrné části) u těch osob, pro které minimum platí,
- bez ohledu na minimální vyměřovací základ u osob uvedených v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.
Zaměstnanec má současně více zaměstnání
Pro placení pojistného se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance, zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů nebo potvrzení o tom, že jiný zaměstnatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu). Naopak, dopočet a doplatek do povinného minima se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc v úhrnu alespoň 14 600 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů nižší než 14 600 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.
Zaměstnanec současně podniká jako OSVČ
Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů, což si rozhoduje sám. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí být zaměstnavatelem odváděno v roce 2020 pojistné z vyměřovacího základu nejméně 14 600 Kč. V rámci samostatné výdělečné činnosti pak nemusí být minimum dodrženo a rovněž není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné - za podmínky, že zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc. Pokud je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, musí být pravidelně placeny měsíční zálohy, od ledna 2020 nejméně v částce 2 352 Kč. V zaměstnání nemusí být minimum 14 600 Kč respektováno, pojistné se odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu. Zaměstnavateli však musí být formou čestného prohlášení potvrzeno, že zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.
Vystavování potvrzení pro jiného zaměstnavatele
Může nastat situace, kdy má pojištěnec současně dvě zaměstnání, přičemž v některém z nich nedosahuje minima 14 600 Kč. Aby tento zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí mít k dispozici potvrzení od jiného („hlavního“) zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Pokud takové potvrzení obdrží, odvádí pojistné ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. V opačném případě, tedy když takové potvrzení nemá, dopočítává v roce 2020 pojistné do vyměřovacího základu 14 600 Kč.
Zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek
Ve vazbě na placení pojistného nehraje ve zdravotním pojištění rozsah pracovního úvazku žádnou roli, jinými slovy, jestliže se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být zaměstnavatelem tento odvod zabezpečen.
Kdy nemusí být odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu proveden
Minimum nemusí být dodrženo ze zákona
Právní úprava platná ve zdravotním pojištění pamatuje na určité skupiny osob (zaměstnanců) formou jistého zvýhodnění, kdy jejich zaměstnavatelé nemusejí dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, ale vyměřovacím základem je skutečně dosažený příjem, tedy v roce 2020 částka i nižší než 14 600 Kč. Tyto osoby jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se z hlediska četnosti jedná především o osoby, za které je plátcem pojistného současně i stát. Aby zaměstnavatel nemusel dopočítávat a doplácet pojistné do minima 14 600 Kč, musí mít k dispozici doklad, který jej bude k takovému postupu opravňovat (například rozhodnutí o přiznání důchodu zaměstnanci, rozhodnutí úřadu práce o pobírání rodičovského příspěvku a další).
Souběh zaměstnání s evidencí na Úřadě práce
Tento souběh dvou kategorií je ve zdravotním pojištění přípustný tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu nepřesáhne v kalendářním měsíci polovinu minimální mzdy, tedy v roce 2020 částku 7 300 Kč. Při splnění této základní podmínky odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu, jelikož se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát. V rámci tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání lze sjednat pracovní poměr, služební poměr, dohodu o pracovní činnosti, nikoli však již dohodu provedení práce.
Uplatnění nároku na odpočet
Odpočet od dosaženého příjmu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, a to pouze u poživatelů invalidního důchodu. Od 1. ledna 2020 činí částka odpočtu 7 903 Kč.
Pokud však byl zaměstnanci přiznán nebo odejmut invalidní důchod v průběhu měsíce, musí být - se zohledněním odpočitatelné částky 7 903 Kč - zabezpečen zaměstnavatelem odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za ty kalendářní dny, kdy zaměstnanec poživatelem invalidního důchodu nebyl.
Závěr
Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí, zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska ve smyslu koordinačních nařízení Evropské unie (883/2004 a 987/2009), nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z tzv. třetích zemí.