Minimální mzda a zdravotní pojištění po 1. lednu 2018

Po datu 1. 1. 2015 se sice již neplatí pojistné (nenavyšuje se vyměřovací základ) z titulu poskytnutého neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci, nicméně minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrná část, musejí být u zaměstnance a zaměstnavatele dodrženy i v takových případech. Jedinou výjimku představují osoby nebo situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, kdy vyměřovací základ může být i nižší než zákonem stanovené minimum. V takových případech, tedy pokud zaměstnavatel odvádí pojistné z částky nižší než povinné minimální, musí mít vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

V právních podmínkách platných ve zdravotním pojištění po 1. 1. 2018:

• je v § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. formulován vyměřovací základ zaměstnance, kdy se do vyměřovacího základu zahrnou mj. i příjmy, které by byly předmětem daně z příjmů podle § 6 zákona o daních z příjmů, pokud by podléhaly zdanění v České republice,
• je v navazujícím § 3 odst. 2 stanoven výčet plnění, ze kterých se zdravotní pojištění neplatí, kdy se do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne například náhrada škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry nebo také odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce,
• se pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, použijí v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. výše uvedené odstavce 1 a 2 obdobně,
• je povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu zakotvena v § 3 odst. 4 ve spojení s odstavcem č. 6. To znamená, že i nadále je minimálním vyměřovacím základem zaměstnance při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda (od 1. 1. 2018 v hodnotě 12 200 Kč) za podmínky, že musí být zaměstnavatelem u zaměstnance dodržena.

Proberme si nyní některé ze situací, ve kterých hraje u zaměstnance roli zvýšený minimální vyměřovací základ. V závěru tohoto pojednání je pak provedena charakteristika některých alternativ, kdy naopak nemusí být zaměstnavatelem zákonné minimum dodrženo.

Minimální vyměřovací základ platí ve zdravotním pojištění i pro:

• osoby jako zaměstnance účastné právě z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele všech systémů sociálního zabezpečení v České republice podle koordinačních pravidel Evropské unie [Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 včetně prováděcího nařízení č. 987/2009],
• cizince z tzv. třetích zemí zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky,
• případy, kdy je pracovní vztah sjednán podle cizích právních předpisů apod.

Zaměstnáním z pohledu zdravotního pojištění není například sjednaná dohoda o pracovní činnosti při příjmu nižším než 2 500 Kč nebo dohoda o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. S účinností od 1. 1. 2015 platí, že se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Kdy se k minimu nepřihlíží

Ani po datu 1. 1. 2018 nemusí být minimální vyměřovací základ zaměstnance dodržen například v těchto situacích:

• pokud se jedná o osobu, za kterou platí pojistné stát, resp. pokud pro osobu neplatí minimální vyměřovací základ dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. - za podmínky, že registrace v některé z těchto skupin osob trvá po celý kalendářní měsíc;
• jiný zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, což zaměstnavateli doloží písemným potvrzením. Případně si zaměstnavatelé musejí navzájem dokladovat výši příjmu dle příkladů č. 3 a 4;
• zaměstnanec je nemocen po celý kalendářní měsíc. Nemoc zaměstnance zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, nemocnou osobu však v příslušném kalendářním měsíci započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele, neboť se jedná o zaměstnance;
• v případě tzv. nekolidujícího zaměstnání, tedy při zaměstnání osoby současně registrované na Úřadě práce po celý kalendářní měsíc jako uchazeče o zaměstnání za podmínek specifikovaných v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (takovou osobu již nelze zaměstnat na dohodu o provedení práce);
• zaměstnanec je současně OSVČ a zaměstnavateli formou čestného prohlášení doloží, že jako OSVČ platí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2018 částka 2 024 Kč. Kdyby pojištěnec alespoň minimální zálohy neplatil, řeší tuto situaci zdravotní pojišťovna s fyzickou osobou jako podnikatelem. Na vyměření (a následně vymáhání) svých pohledávek mají zdravotní pojišťovny deset let;
• v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence, trvajících celý kalendářní měsíc nebo jen část daného měsíce, pokud se jedná o osobu, pro kterou neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ dle již citovaného ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. Vyměřovacím základem je u těchto osob (zaměstnanců) vždy skutečně zúčtovaný příjem, který může být i nižší než 12 200 Kč, případně může být i v nulové hodnotě.

Souběh příjmů

V souvislosti s placením pojistného a plněním ostatních zákonných povinností je důležité, zda je samostatná výdělečná činnost hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů. Pro posouzení hlavního a vedlejšího zdroje příjmů je podstatné, které příjmy pojištěnec sám považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Buď to mohou být příjmy ze zaměstnání (případně společně s některými dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Toto svoje rozhodnutí musí pojištěnec zdravotní pojišťovně oznámit, neboť tato okolnost má (mimo výjimek) přímý vliv na dodržení zákonného minima v činnosti považované za hlavní zdroj příjmů.

Je-li samostatná výdělečná činnost hlavním zdrojem příjmů:

• OSVČ je povinna platit pravidelné měsíční zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši;
• pokud OSVČ zahájila svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2017, případně v letech předcházejících, platí od měsíce podání Přehledu v roce 2018 zálohy na pojistné na základě výsledků svojí podnikatelské činnosti dosažených v roce 2017, od ledna 2018 však nejméně v částce 2 024 Kč;
• jestliže OSVČ zahajuje samostatnou výdělečnou činnost v roce 2018, platí od měsíce, ve kterém tuto činnost zahájí, minimální zálohy 2 024 Kč, pokud si sama nestanoví zálohu vyšší;
• zahajuje-li OSVČ svoji samostatnou výdělečnou činnost v roce 2018 a je-li současně osobou, za kterou platí pojistné stát, není povinna platit v roce 2018 zálohy na pojistné a pojistné doplatí jednorázově až v roce 2019. Vykáže-li však tato osoba za rozhodné období kalendářního roku 2018 kladný hospodářský výsledek (zisk), bude v roce 2019 již zálohy platit, a to od měsíce, ve kterém podá (případně byla povinna podat) Přehled.

Je-li samostatná výdělečná činnost vedlejším zdrojem příjmů:

• v tomto případě není povinností OSVČ platit zálohy na pojistné a pojistné za rok 2018 (bez nutnosti dodržení minima platného pro OSVČ) doplatí jednorázově v roce 2019,
• pokud je OSVČ současně zaměstnána a zaměstnání je hlavním zdrojem jejích příjmů, neplatí zálohy na pojistné pouze v případě, kdy je v zaměstnání odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, tedy nejméně ve výši 13,5 % z minimální mzdy 12 200 Kč za podmínky, že zaměstnání trvá po celý kalendářní měsíc.

V roce 2018 (a ani v letech následujících) není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ zaměstnance a ani OSVČ.