Zajištění BOZP

Stavebnictví zaměstnává v Evropské unii přibližně 18 milionů lidí. Na staveništích se vyskytují pracovní činnosti, které zahrnují rizika z mnoha odvětví. Každý rok jsou tak tisíce pracovníků ve stavebnictví vystaveny bezpečnostním a zdravotním rizikům, které ohrožují jejich zdraví a život. Práce ve stavebnictví je fyzicky i psychicky velmi náročná. Práce ve výškách stále patří k nejrizikovějším činnostem na staveništích a k činnostem s nejvyšším počtem (téměř 65 %) smrtelných pracovních úrazů. Ve stavebnictví je rovněž mnoho pracovníků ohroženo problémy spojenými s duševním zdravím. Vzdělávání zaměstnavatelů, zaměstnanců a dalších zainteresovaných v této oblasti může sloužit jako významný preventivní nástroj.

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. v § 306 vytváří právní základ pro vydání pracovního řádu, který vydává zaměstnavatel. Jedná se o zvláštní vnitřní předpis zaměstnavatele, který nezakládá práva a nároky. Jde o normativní právní akt, upravující skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu, nejedná se o právní jednání. Pracovní řád je nutno rozlišovat od vnitřního předpisu, který zaměstnavatel může vydat podle § 305 ZP . Vnitřní předpis zakládá práva a nároky zaměstnanců (nikoliv povinnosti). Práva (nároky) v něm jednostranně stanovené zaměstnavatelem jsou vymahatelné a uplatnitelné u soudu, jako ostatní pracovněprávní nároky uvedené např. v zákoníku práce . Další rozdíl mezi oběma předpisy zaměstnavatele spočívá v tom, že pracovní řád nekontrolují orgány inspekce práce. Pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má značný význam, neboť může upravovat pravidla v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců.

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů uvedených v § 52 ZP a ve výpovědi musí její důvod skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Výpověď, kterou by učinil ten, kdo ve skutečnosti není zaměstnavatelem, nemá právní účinky. Ve výpovědi použitý důvod nelze dodatečně měnit. V našem článku zaměříme pozornost na důvody týkající se zdravotního stavu zaměstnance a ochrany jeho zdraví.

Je pravidlem koncem roku, že Ministerstvo práce a sociálních věcí předkládá do připomínkového řízení návrh tzv. valorizačního nařízení vlády o úpravě náhrady. Jedná se o nařízení vlády o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a o úpravě náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle pracovněprávních předpisů. Nejinak tomu je samozřejmě i letos.

Mezi významné výhody zaměstnavatelů, kteří nabízejí práci, je poskytování více pracovního volna nad zákoník práce . I zaměstnanci při výběru zaměstnání přihlížejí k těmto benefitům. Připomeňme si některé „nadzákonné“ formy pracovního volna, které jsou v poslední době aktuální a zaměstnavatelé je nabízejí a hlavně – poskytují. Je nepochybné, že širší okruh pracovního volna má vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, neboť v důsledku delšího odpočinku mají zaměstnanci vyšší odolnost k nadměrným bezpečnostním rizikovým faktorům a schopnost předcházet pracovním úrazům.

Poslední tři desetiletí přinesla významný pokrok v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Počet smrtelných pracovních úrazů v Evropské unii mezi lety 1994 a 2018 klesl přibližně o 70 %. I když k tomuto poklesu nepochybně přispěly faktory jako deindustrializace a lepší lékařská péče, významnou roli sehrál také zavedený systém BOZP v EU. Navzdory tomuto pokroku došlo v roce 2018 v EU-27 stále k více než 3 300 smrtelným úrazům a 3,1 milionu nesmrtelných úrazů a více než 200 000 pracovníků ročně zemře na nemoci související s prací. Udržování a zlepšování standardů ochrany pracovníků je proto trvalou výzvou a nutností.

Kolektivní vyjednávání je speciální druh vyjednávání, je to proces, který probíhá mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi s cílem dojednat určitý soubor pravidel, které se budou uplatňovat v pracovněprávních vztazích u zaměstnavatele nebo skupiny zaměstnavatelů. Kolektivní vyjednávání však nelze chápat pouze jako proces, kdy si zaměstnavatel se zástupci odborové organizace tzv. sedne za vyjednávací stůl, a budou jednat o obsahu kolektivní smlouvy. Bývá pravidlem, že koncem roku se uzavírají nové kolektivní smlouvy, a proto si připomeňme, jaké změny doznala právní úprava kolektivního vyjednávání v zákoníku práce při novele provedené zákonem č. 230/2024 Sb. s účinností 1. srpna 2024 a na co bychom si měli při uzavírání kolektivní smlouvy dát pozor.

Zaměstnavatel, u něhož došlo k pracovnímu úrazu, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu. Objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu je pro zaměstnavatele důležité proto, aby mohl na základě tohoto šetření přijmout opatření k zabránění opakování vzniku pracovního úrazu. Šetření příčin a okolností incidentu na pracovištích tak poskytuje zaměstnavatelům a pracovníkům příležitost identifikovat rizika v jejich činnostech a nedostatky v jejich programech bezpečnosti a ochrany zdraví. A co je nejdůležitější, umožňuje zaměstnavatelům a pracovníkům identifikovat a implementovat nápravná opatření nezbytná k prevenci budoucích incidentů. Cílem tohoto šetření by rovněž mělo být určení kořenových příčin incidentů a poučení se z nich.

Příspěvek navazuje na předcházejí prezentace pracovních úrazů u motorových manipulačních vozíků, zejména však reaguje na řadu dotazů, resp. na požadavky od školitelů motorových vozíků, kteří opět přivítají informace o pracovních úrazech v souvislosti s provozem motorových manipulačních vozíků. Podstatou tohoto příspěvku je, mimo jiné, i poukázat na oblasti pracovních úrazů, ve kterých by měli být zaměstnavatelé, školitelé, dle mého názoru, více pozorní – důslednější. Pro informaci také i sděluji, že vývoj pracovní úrazovosti u tohoto zdroje, a to za sledované období leden až červenec 2024 se liší od předcházejícího období tím, že evidujeme v informačním systému o pracovních úrazech SÚIP narůst u pracovních úrazů ostatních cca o 18 %. Uvádím dále tedy pouze vybrané příklady pracovních úrazů v souvislosti s provozem motorových manipulačních vozíků.

Lidé dělají chyby, je to v naší přirozenosti. Pochopením našich schopností a omezení a jejich uplatněním při návrhu pracoviště, systému nebo procesu je můžeme učinit bezpečnějšími. Lidský faktor je tak zapotřebí uplatnit při navrhování pracovišť, produktů a systémů tak, aby co nejlépe vyhovovaly lidem, kteří je používají. Vyhrazená technická zařízení představují závažné riziko ohrožení života, zdraví a bezpečnosti fyzických osob, a selhání člověka v této oblasti může mít fatální následky.

V přechodných a závěrečných ustanoveních zákoníku práce je mimo jiné stanoveno, že za škodu, která vznikla dětem v mateřských školách, žákům základních škol a základních uměleckých škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy; při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za škodu právnická osoba vykonávající činnost daného školského zařízení.

Pracovní prostředí v odvětí poskytování zdravotní péče, které lze považovat za ergonomicky vhodné, je takové prostředí, které vyhovuje vykonávané práci a pracovníkům. Může se jevit, že tato definice zní jednoduše, ale pro pracovní prostředí poskytovatelů zdravotní péče může být neuvěřitelně obtížné určit a sladit ergonomické potřeby zaměstnanců a omezení vyplývající z pracovních postupů a intervencí poskytovaných ve zdravotnickém prostředí. Jedná se zejména o omezený prostor, vysokou aktivitu a často použití objemných, těžkých a prostor zabírajících zařízení.

Právní úprava náhrady škody v důsledku pracovních úrazů a nemocí z povolání v zákoníku práce č. 262/2006 Sb. patří k nejsložitější problematice v pracovněprávních předpisech. Zejména ustanovení vztahující se k částečnému nebo úplnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za náhradu škody není jednoduchou záležitostí. V personální a advokátní praxi se tyto otázky objevují velmi často při vzniku pracovního úrazu v důsledku nesplnění nebo neplnění pokynů zaměstnavatele nebo v důsledku opilosti zaměstnance. Posuzování těchto problémů a jejich řešení nebývá jednoduché. Podívejme se na některé z nich prostřednictvím soudních rozhodnutí.

Megatrendy, jako je digitalizace, globalizace, demografické změny a změna klimatu, mění svět práce s dominovými účinky na pracovní podmínky a kvalitu práce. Očekává se, že náš pracovní život se v nadcházejících letech mnoha způsoby změní, s novými technologiemi, pracovními vzory, a dokonce i novými průmyslovými odvětvími. Změny očekávané v budoucím světě práce mohou mít široké dopady na zdraví, bezpečnost a pohodu všech pracovníků. Měnící se modely zaměstnávání a pracovní modely, potřeba více udržitelné a společensky odpovědné podnikání a měnící se očekávání a demografické údaje pracovníků jsou některé z mnoha faktorů určujících budoucnost práce. Jak ale budoucnost práce ovlivní zdraví, bezpečnost a pohodu pracovníků? To nám v současnosti mohou poodhalit prognózy a studie realizované v této oblasti. Máme se tedy budoucnosti obávat? [1]

Kontrola dodržování pracovněprávních předpisů a předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nedílnou součástí pracovního práva. Mezi nejvýznamnější kontrolní subjekty patří orgány inspekce práce, které jsou oprávněny ukládat zaměstnavatelům sankce (pokuty) za přestupky až do výše 10 000 000 Kč.

Do průmyslu si pomalu nachází cestu nový druh robota, které se nazývá“ Kolaborativní robot“ a postupně mění naše zažité představy o lidech a robotech, kteří sdílejí společný pracovní prostor. Využívat při práci robota, který bude bezpečně pracovat po boku lidí, může zlepšit tok výroby a současně umožňuje automatizaci nových procesů s využitím toho nejlepšího z robotů a nejlepších zaměstnanců. Ale co s bezpečností práce u robotů bez bezpečnostní ochrany?

Mezi požadavky, které se dříve mezi zaměstnanci neobjevovaly, patří volnější (flexibilní) úprava pracovní doby. Pracovněprávní výhody na tomto úseku jsou významnými benefity, které mohou zaměstnavatelé využívat v personální praxi. Patří mezi ně pružná pracovní doba. Přináší významné výhody zaměstnavatelům, jako je např. úspora v případě některých překážek v práci či práce přesčas. Její správné uplatňování přináší i výhody zaměstnancům, kteří mohou přizpůsobit délku a časový rozvrh pracovní doby svým soukromým potřebám.

Agenturní zaměstnávání je formou zprostředkování zaměstnávání, která je vyhrazena (na rozdíl od jiných forem zprostředkování práce, které mohou provádět i krajské pobočky Úřadu práce) pouze agenturám práce, které ji mohou provádět na základě povolení vydávaného generálním ředitelstvím Úřadu práce na základě žádosti právnické nebo fyzické osoby.

Organizace nemohou být v současném světě práce udržitelné, aniž by se zavázaly chránit bezpečnost, zdraví a pohodu pracovníků. Globalizace má za následek stále složitější síť dodavatelských řetězců, což může mít přímý dopad na bezpečnost a ochranu zdraví, a to například v rámci podpory oběhového hospodářství nebo uzavírání smluv s ohledem na udržitelnost. Organizace by měly zahrnout udržitelnost do svých rozhodnutí a procesů a stát se tak odpovědnými nejen za své vlastní činnosti, ale také za všechny dodavatele a subdodavatele.

Účelem nové úpravy je poskytnout alespoň částečnou jistotu z hlediska odměny za práci pro případ, kdy bez ohledu na důvod zaměstnavatel v pozici poddodavatele není schopen či ochoten uhradit zaměstnanci dlužnou odměnu za práci.