Navigátor

Obecná povinnost zaměstnavatele k náhradě škody, upravená v § 265 ZP, zahrnuje případy, kdy zaměstnanci vznikne škoda porušením povinností. První situací je vznik škody při plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance nebo v přímé souvislosti s ním, a to bez ohledu na to, kým byla způsobena (ledaže ji způsobil sám zaměstnanec – pak se povinnost zaměstnavatele k náhradě poměrně omezí). Druhou situací je vznik škody i mimo plnění pracovních úkolů poškozeného zaměstnance, pokud ji způsobil jiný zaměstnanec zaměstnavatele při plnění úkolů zaměstnavatele.

Zákoník práce upravuje celou řadu záležitostí, o kterých je zaměstnavatel povinen své zaměstnance informovat (zejména v § 279 ZP) a které je s nimi zaměstnavatel povinen projednat (zejména v § 280 ZP). Tyto povinnosti zaměstnavatel, u kterého nepůsobí zástupci zaměstnanců, plní přímo vůči jednotlivým zaměstnancům.

Zákoník práce upravuje celou řadu záležitostí, o kterých je zaměstnavatel povinen zaměstnance informovat (zejména v § 279 ZP) a které je s nimi zaměstnavatel povinen projednat (zejména v § 280 ZP). Zaměstnavatel, u kterého působí zástupci zaměstnanců, plní tyto povinnosti vůči těmto zástupcům. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, má vůči ní zaměstnavatel navíc ještě další informační a projednací povinnosti, upravené zejména v § 287 ZP.

Po dobu trvání pracovního poměru nesmí na základě § 304 ZP zaměstnanci vykonávat výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti svého zaměstnavatele, ledaže by jim k tomu zaměstnavatel dal písemný souhlas. Další omezení pak dle § 303 ZP platí pro zaměstnance ve veřejné sféře, kteří předchozí souhlas zaměstnavatele potřebují i k jakémukoli podnikání. Zcela zakázáno je jim navíc členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob provozujících podnikatelskou činnost, pokud je do nich zaměstnavatel nevyšle. Omezení výdělečné činnosti se však nevztahují na činnosti vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké, jakož i na správu vlastního majetku zaměstnance.

Zaměstnavatelé mohou vydávat různé druhy vnitřních předpisů k úpravě interních pravidel a postupů. Vnitřní předpisy podle § 305 ZP jsou určeny k úpravě práv zaměstnanců výhodněji, než stanoví ZP. Povinnosti zaměstnanců pak upravuje zvláštní druh vnitřního předpisu podle § 306 ZP – pracovní řád. Pro vydání pracovního řádu zaměstnavatel potřebuje souhlas odborové organizace.

Konkurenční doložka, upravená v § 310 a 311 ZP, je smluvním ujednáním mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, jehož účelem je chránit zájmy zaměstnavatele tím, že omezí po skončení pracovního poměru na dobu nejvýše 12 měsíců výdělečnou činnost zaměstnance, která by měla soutěžní povahu vůči zaměstnavateli. Závazek zaměstnance nekonkurovat musí být vyvážen protiplněním zaměstnavatele - poskytováním peněžitého vyrovnání ve výši nejméně poloviny průměrného výdělku zaměstnance po dobu trvání konkurenční doložky. Za porušení konkurenční doložky se obvykle sjednává smluvní pokuta.

Pracovní posudek při skončení zaměstnání zaměstnavatel nevydává automaticky, ale pouze na žádost zaměstnance. Žádosti je zaměstnavatel povinen vyhovět a posudek vydat do 15 dnů za podmínky, že je tato žádost podána nejdříve 2 měsíce před skončením pracovněprávního vztahu, nebo po jeho skončení. Proti nevydání posudku, ale i nepravdivému obsahu vydaného posudku se zaměstnanec může bránit soudní cestou. Pro podání žaloby na opravu posudku platí 3měsíční propadná lhůta od okamžiku, kdy se zaměstnanec o jeho obsahu dozvěděl.

Zákoník práce obsahuje v § 334 až 336 zvláštní právní úpravu doručování důležitých písemností zaměstnavatele zaměstnanci. Jedná se zejména o písemnosti týkající se vzniku, změn a skončení pracovního poměru. Tyto písemnosti zaměstnavatel doručuje zaměstnanci v prvé řadě do vlastních rukou na pracovišti. Pokud takový postup není možný, lze přistoupit k doručení osobně mimo pracoviště, poštou, elektronicky nebo do datové schránky, jestliže ji zaměstnanec má.

K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců od jednoho zaměstnavatele (převádějící zaměstnavatel) k jinému zaměstnavateli (přejímající zaměstnavatel) dochází na základě § 338 ZP v případě převodu činností nebo úkolů či jejich částí mezi těmito zaměstnavateli, jakož i v dalších případech stanovených právními předpisy. O tom, že se přechod chystá, jsou oba zaměstnavatelé nejméně 30 dní předem povinni informovat zaměstnance, případně zástupce zaměstnanců. Se zástupci zaměstnanců pak musí přechod projednat. K přechodu dochází automaticky a zaměstnanci přechází se všemi právy, která měli u převádějícího zaměstnavatele.

Agenturním zaměstnáváním se rozumí situace, kdy agentura práce v pozici zaměstnavatele na základě povolení podle zákona o zaměstnanosti dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli. Přidělení je možné na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti, kterým se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce u jiného zaměstnavatele jako uživatele a zaměstnanec se zaváže tuto práci konat osobně podle pokynů uživatele, a na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce, uzavřené mezi agenturou práce a uživatelem. Podmínky dočasného přidělení pak agentura práce zaměstnanci určí v písemném pokynu.

Zákoník práce ve svém § 35 umožňuje sjednání zkušební doby mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a stanoví přesná pravidla pro to, kdy a jakým způsobem je možné zkušební dobu sjednat, jaká je její maximální délka a kdy se zkušební doba ne/prodlužuje.

Žádosti běžného zaměstnance o kratší pracovní dobu či jinou vhodnou úpravu pracovní doby není zaměstnavatel povinen vyhovět. Pokud ale takovou žádost podá těhotná zaměstnankyně či zaměstnankyně/zaměstnanec pečující o dítě mladší 15 let nebo jinou závislou osobu, může ji zaměstnavatel odmítnout pouze v případě, že mu ve vyhovění brání vážné provozní důvody.

Zaměstnavatel je zaměstnankyním, které se vrátí do práce před 15. měsícem věku dítěte, povinen na jejich žádost poskytovat přestávky ke kojení. Počet těchto přestávek na jednu směnu závisí na počtu dětí zaměstnankyně, jejich věku a pracovní době zaměstnankyně. Poskytují se pouze tehdy, pokud pracovní doba dosahuje alespoň poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Délka přestávky je ve všech případech 30 minut.

Základní situací, kdy je zaměstnanec povinen k náhradě škody zaměstnavateli, je způsobení škody zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (obecná povinnost nahradit škodu dle § 250 ZP). Dále je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu vzniklou porušením své prevenční povinnosti (nesplnění povinnosti k odvrácení škody dle § 251 ZP).

Čerpání dovolené určuje zaměstnanci zpravidla zaměstnavatel, a to v souladu s § 217 ZP na základě rozvrhu dovolených a tak, aby dovolená byla vyčerpána pokud možno v celku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na ni zaměstnanci vzniklo. Určení dovolené se provádí písemně nejpozději 14 dní předem, pokud se strany nedohodnou jinak. Z určené dovolené je zaměstnavatel oprávněn zaměstnance odvolat (či dobu čerpání předem změnit), musí však zaměstnanci nahradit vzniklé náklady.

Právo na dovolenou vzniká za podmínek stanovených v zákoníku práce těm zaměstnancům, kteří vykonávají práci v pracovním poměru. Pokud zaměstnanec odpracuje alespoň 4 týdny v kalendářním roce, vzniká mu dle § 213 ZP právo na dovolenou za kalendářní rok, respektive její poměrnou část.

V případě, že se ruší zaměstnavatel nebo jeho část, zaměstnavatel ztrácí možnost přidělovat zaměstnancům práci podle jejich pracovní smlouvy. Pokud nedojde k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů zaměstnanců na jiného zaměstnavatele, musí zaměstnavatel se zaměstnanci ukončit pracovní poměr na základě § 52 písm. a) ZP, a to buď dohodou, nebo výpovědí. Zrušení zaměstnavatele nebo jeho části totiž není právní skutečností, která by sama o sobě způsobila zánik pracovního poměru.

V případě, že se přemísťuje zaměstnavatel nebo jeho část, ve které zaměstnanec pracuje, mimo sjednané místo výkonu práce, zaměstnavatel ztrácí možnost přidělovat zaměstnancům práci podle jejich pracovní smlouvy. Pokud nedojde k dohodě na změně místa výkonu práce, musí zaměstnavatel se zaměstnanci ukončit pracovní poměr na základě § 52 písm. b) ZP, a to buď dohodou, nebo výpovědí.

Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. c) ZP, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Předpokladem použití tohoto výpovědního důvodu je existence organizační změny, nadbytečnost zaměstnance a příčinná souvislost mezi nadbytečností a organizační změnou.

Výpovědní důvody uvedené v § 52 písm. d) a e) ZP spočívají ve zdravotním stavu či zdravotní způsobilosti zaměstnance, pro něž nemůže dle lékařského posudku dále vykonávat dosavadní práci, a to buď z důvodu obecného onemocnění [§ 52 písm. e) ZP], nebo z důvodu pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo dosažení nejvyšší přípustné expozice [§ 52 písm. d) ZP]. Výpovědní důvod dle § 52 písm. d) ZP je spojen s právem na výplatu odstupného ve výši minimálně 12násobku průměrného měsíčního výdělku zaměstnance.