V oblasti pracovního práva se stává, že nejen zákoník práce sám o sobě, ale následně i konkrétní pracovněprávní judikatura vykazuje určitý nesoulad s právem Evropské unie a s judikaturou Soudního dvora EU. Z čerstvé právní analýzy vypracované Svazem průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s advokátní kanceláří Randl Partners vyplývají některé návrhy, nad nimiž by bylo vhodné se do budoucna vážně zamyslet.
(Pozn. red.: článek je ukázkou z Právní analýzy k potřebám změn v zákoníku práce vypracované Svazem průmyslu a dopravy ČR ve spolupráci s advokátní kanceláří Randl Partners, s. r. o. Tato právní analýza vznikla na základě § 320a zákoníku práce. Text je mírně upraven pro potřeby tisku, vydáno se souhlasem SPČR.)
V tomto článku je řešen soulad aktuálně platného znění zákoníku práce s právem Evropské unie. Rozpory jsou děleny na:
- přímé rozpory s evropskými směrnicemi – tedy nesprávná transpozice. V takových případech byla navrhována změna de lege ferenda,
- ve způsobu, jakým ZP vykládá ustálená judikatura Nejvyššího soudu. I v těchto případech je doporučováno zákoník práce upravit tak, aby umožňoval pouze takový výklad, který je v souladu s právem EU.
Tam, kde to bylo možné, byla zahrnuta relevantní rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. Jedná se převážně o rozsudky z poslední doby.
Identifikované rozpory lze podle institutů, kterých se týkají, rozdělit do několika skupin. Jedná se o následující případy – níže rozvedené v detailu.
- Možnost volby zaměstnavatele mezi převedením zdravotně nezpůsobilého zaměstnance na jinou práci a předáním výpovědi ze zdravotních důvodů – rozpor se závěry rozsudku ze dne 10. února 2022 ve věci HR Rail SA, C-485/20.
- Úprava § 309 odst. 6 zákoníku práce ohledně opakovaného přidělování agenturního zaměstnance k jednomu uživateli – rozpor se závěry rozsudku ze dne 14. října 2020 ve věci JH vs KG, C-681/18 a rozsudku ze dne 17. března 2022 ve věci Daimler, C-232/20.
- Způsob, jakým je upravena pracovní doba během pracovní cesty zaměstnance, příp. během cesty zaměstnance mimo jeho obvyklé pracoviště – rozpor s rozsudkem ze dne 10. září 2015 ve věci Tyco, C-268/14 a rozsudkem ze dne 27. listopadu 2017 ve věci E-19/16.
- Vyrovnávací období pro účely nerovnoměrného rozvržení pracovní doby není jednoznačně upraveno jako klouzavé – rozpor se závěry rozsudku ze dne 11. dubna, ve věci Syndicat des cadres de la sécurité intérieure, C-254/18.
- Úprava dob odpočinku v případě, že zaměstnanec vstoupil do více základních pracovněprávních vztahů, rozpor s rozsudkem ze dne 17. března 2021 ve věci Academia de Studii Economice, C-585/19.
- Odpracovaná doba pro účely výpočtu dovolené v případě sporu o neplatnost skončení pracovního poměru – rozpor s rozsudkem ze dne 28. června ve spojených věcech C-762/18 a C-37/19; rozsudkem ze dne 20. ledna 2009 ve spojených věcech C-350/06 a C-520/06; rozsudkem ze dne 24. ledna 2012 ve věci C-282/10 a rozsudkem ze dne 26. června 2001 ve věci C-173/99.
- Úprava přestávky v práci na jídlo a oddech – rozpor s rozsudkem ze dne 9. září 2021 ve věci C-107/19.
- Definice pracovní pohotovosti – rozpor s rozsudkem ze dne 21. února ve věci Rudy Matzak, C-518/15.
- Možnost sjednat zkušební dobu v případě, kdy na výkon práce na základě DPP či DPČ navazuje výkon práce se stejnou náplní na základě pracovní smlouvy – rozpor s čl. 8 odst. 2 směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách.
- Vyloučení úpravy dovolené a dob odpočinků pro dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr – možný rozpor se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (dále jen „směrnice o pracovní době“) ve světle usnesení ze dne 7. dubna 2011 ve věci Dieter May proti AOK Rheinland/Hamburg – Die Gesundheitskasse, C-519/09, rozsudku ze dne 14. října 2010 ve věci Union syndicale Solidaires Isere v. Premier ministre a další, C-428/09 a rozsudku ze dne 3. května 2012 ve věci Georg Neidel v. Stadt Frankfurt am Main, C-337/10.
Převedení zdravotně nezpůsobilého zaměstnance na jinou práci vs. výpověď ze zdravotních důvodů
Rozporná ustanovení
Ustanovení práva EU
Čl. 5 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání
Rozhodnutí SDEU
Rozsudek ze dne 10. února 2022, HR Rail SA, C-485/20, EU:C:2022:85
Skutkový stav
Zaměstnanec Belgických drah byl ve zkušební době. Tomuto zaměstnanci bylo diagnostikováno onemocnění srdce, a musel mu být zaveden kardiostimulátor – tedy zařízení citlivé na elektromagnetická pole, která se vyskytují mimo jiné i na železničních tratích. Z tohoto důvodu nemohl zaměstnanec dále vykonávat práci na své dosavadní pozici technického pracovníka údržby tratě. Pracovní poměr zaměstnance byl ukončen ve zkušební době. V řízení před belgickými soudy zaměstnanec namítal, že jako přiměřené uspořádání či opatření (čl. 5 směrnice 2000/78, srov. rovněž § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona) měl být převeden na jiné vhodné místo (které zaměstnavatel prokazatelně měl).
Předběžná otázka
Musí být článek 5 směrnice 2000/78/ES vykládán v tom smyslu, že zaměstnavatel je povinen přeřadit osobu, která z důvodu svého zdravotního postižení již není schopna vykonávat základní funkce spojené s pracovním místem, na které byla zařazena, na jiné pracovní místo, pro které má požadované odborné znalosti a schopnosti a pro které je k dispozici, pokud takové opatření pro zaměstnavatele nezna