Zaměstnanci mají při splnění podmínek stanovených zákoníkem práce právo na dovolenou ve výměře nejméně 4 týdny, některé skupiny zaměstnanců na ještě vyšší výměru. Na dovolenou v rozsahu maximální výměry nedosáhnou zaměstnanci pracující na základě dohod o provedení práce, neboť tito zaměstnanci by zpravidla neměli odpracovat více, jak 15násobek týdenní pracovní doby (nicméně třeba čerpání dovolené nebo některé překážky v práci, které se nezapočítávají do celkového rozsahu 300 hodin odpracované doby v rámci dohody o provedení práce, mohou zvýšit počet celých násobku odpracované fiktivní týdenní pracovní doby).
Základní informace
Základní výměra dovolené činí:
- nejméně 4 týdny u zaměstnanců odměňovaných mzdou nebo odměnou z dohody v soukromé sféře;
- 5 týdnů u zaměstnanců zaměstnavatelů ve veřejné sféře (tj. zaměstnavatelů vyjmenovaných v § 109 odst. 3 zákoníku práce);
- 8 týdnů u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol;
- 5 týdnů u státních zaměstnanců.
S výjimkou prvního případu se jedná o kogentní výměru dovolené, tedy tito zaměstnavatelé nesmí zaměstnancům poskytovat dovolené méně ani více.
U zaměstnanců v soukromé sféře (tj. zaměstnanců odměňovaných mzdou nebo odměnou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr) pak zákoník práce stanoví pouze výměru dovolené minimální, zaměstnavatel však může poskytovat dovolenou i delší. Prodloužení dovolené je možné provést smlouvou individuální i kolektivní, stejně jako vnitřním předpisem zaměstnavatele. Jedná se o velmi častý benefit poskytovaný zaměstnancům. I zde však platí podmínka, že při poskytování tohoto benefitu by měl zaměstnavatel dodržet zásadu rovného zacházení.
O výměře dovolené je zaměstnavatel povinen zaměstnance písemně informovat. Pokud tato informace není obsažena v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracích konaných mimo pracovní poměr, je třeba ji zaměstnanci sdělit v písemné informaci o obsahu pracovněprávního vztahu nebo odkázat na vnitřní předpis.