Zaměstnavatelé a další subjekty mají povinnost dodržovat právo na rovné zacházení, a to ve všech fázích pracovního poměru. Co si pod tím přesně představit? Cílem tohoto článku je osvětlit pojem diskriminace na pracovišti a její možné podoby demonstrovat na konkrétních případech, které řešil veřejný ochránce práv. Budu postupovat od definice diskriminace, přes jednotlivé fáze pracovního poměru, k přípustným formám rozdílného zacházení. V závěru krátce shrnu, jaké má oběť diskriminace možnosti obrany.
Při psaní článku jsem vycházela z nedávno vydaného sborníku stanovisek veřejného ochránce práv1), na kterém jsem se podílela. Sborník je veřejně dostupný na oficiálních stránkách veřejného ochránce práv www.ochrance.cz. Pojem „veřejný ochránce práv“ či zkráceně „ochránce“ zahrnuje i veřejnou ochránkyni práv.
Co je diskriminace podle zákona
Za diskriminaci se někdy ve společnosti označuje jakákoli nespravedlnost. Jedná se ale také o právní pojem, který definuje zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“ nebo „AZ“). Antidiskriminační zákon chrání lidi před rozlišováním, které je nespravedlivé, protože znevýhodňuje někoho z důvodu, který nemůže změnit nebo může, ale nezáleží přitom ani tak na jeho vůli jako na svědomí. Zákonem zakázanými důvody rozlišování jsou rasa, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientace, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víra a světový názor. Od 1. ledna 2018 je na základě implementace směrnice o migrujících pracovnících2) zakázaným důvodem diskriminace výslovně uvedeným v antidiskriminačním zákoně také státní příslušnost v oblasti volného pohybu pracovníků Evropské unie.3)
K diskriminaci může dojít i na základě domnělého důvodu. Znamená to, že pokud například zaměstnavatel nepřijme uchazeče o zaměstnání jen proto, že si myslí, že je třeba gay nebo Rom, dopustí se diskriminace, i když to není pravda. Zkrátka, zákon chrání zejména před jednáním motivovaným stereotypy a předsudky; jednáním, které nezohledňuje individuální schopnosti a kvality jednotlivce, ale a priori ho odsuzuje na základě nezměnitelné charakteristiky.
Aby se jednalo o diskriminaci v zákonném slova smyslu, musí jít o rozlišování jednak z některého z výše uvedených důvodů, a jednak v některé z oblastí života, na které antidiskriminační zákon dopadá. Mezi tyto oblasti patří i oblast zaměstnanosti (včetně činnosti úřadu práce), přístup k povolání, podnikání, samostatné výdělečné činnosti, členství a činnost v odborových organizacích i profesních komorách, a konkrétní pracovní nebo služební poměry a jiné závislé činnosti včetně odměňování.
I když jde o rozlišování na základě diskriminačního důvodu v chráněné oblasti života, nemusí se vždy jednat o diskriminaci. O tom více v části týkající se přípustných forem rozdílného zacházení.
Diskriminace v přístupu k zaměstnání
Diskriminace veřejným prohlášením
Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že diskriminační může být i veřejné prohlášení zaměstnavatele, například o tom, že nebude zaměstnávat osoby marockého původu nebo gaye.
V případu belgické firmy Feryn zaměstnavatel v rozhovoru pro noviny uvedl, že nechce přijímat zaměstnance „cizího původu“ z důvodu neochoty zákazníků vpouštět je při provádění montážních prací do svých domovů.4) Podle Soudního dvora takové jednání představuje překážku v