Vzniká zaměstnanci, který vyhrál spor o neplatnost rozvázání pracovního poměru a opětovně nastoupil k výkonu práce podle pracovní smlouvy, za dobu tohoto sporu právo na dovolenou za kalendářní rok? Nebo je nutno toto období posoudit jako dobu, která se pro účely práva na dovolenou nepovažuje za výkon práce, protože zaměstnanec pro zaměstnavatele nepracoval?
Právo na dovolenou i za dobu sporu o neplatnost výpovědi: rozsudek Nejvyššího soudu (opět) v rozporu se závěry Soudního dvora EU
JUDr.
Jan
Vácha
Ph.D.
Soudní dvůr Evropské unie
ve svém nedávném rozsudku1) posuzoval právní otázku
, jak musí být vykládán článek 7 odst. 1 směrnice o pracovní době2) ve vztahu k české vnitrostátní judikatuře, podle níž zaměstnanec, který byl protiprávně propuštěn ze zaměstnání a poté do něj znovu přijat v souladu s vnitrostátním právem v návaznosti na soudní rozhodnutí o zrušení jeho propuštění, nemá právo na placenou dovolenou za kalendářní rok za období od data propuštění ze zaměstnání do dne, kdy do něj byl znovu přijat, z důvodu, že tento zaměstnanec během této doby pro zaměstnavatele skutečně nepracoval
. Předběžná otázka tedy cílila na to, zda článek 7 odst. 1 směrnice o pracovní době brání soudům v zamítnutí práva zaměstnance na dovolenou za dobu, kdy mu dle zákona přísluší náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.
Dospěl k závěru, že v této situaci nemůže být právo na dovolenou zaměstnance vázáno na podmínku, že skutečně pracoval. Také konstatoval, že je pro vznik práva na dovolenou za výše uvedené období irelevantní, že výše náhrady mzdy, která má být podle vnitrostátního práva vyplacena protiprávně propuštěnému zaměstnanci
, v zásadě odpovídá průměrnému výdělku, který by tento zaměstnanec pobíral, kdyby nebyl propuštěn.
Účel této náhrady mzdy je totiž odlišný od účelu práva na dovolenou, kdy má nahradit zaměstnanci mzdu, která mu nebyla vyplacena v důsledku protiprávního propuštění ze zaměstnání. Tento závěr je odlišný od závěrů Nejvyššího soudu k dané problematice, a proto bude muset Nejvyšší soud svou dosavadní judikaturu přehodnotit.
O skutkové podstatě sporu
Zaměstnankyně byla zaměstnaná u Ředitelství silnic a dálnic na základě pracovní smlouvy, přičemž
obdržela výpověď z pracovního poměru
. Zaměstnankyně zaměstnavateli v souladu s dikcí § 69 odst. 1