Inspektoři oblastních inspektorátů práce, oddělení BOZP a VTZ, se při šetření pracovních úrazů setkávají nejen se suchými fakty v písemných dokladech, ale také s příběhy lidí.
Svůj článek v BHP č. 11/2020 jsem věnoval třem pracovním úrazům z pohledu porušení povinností zaměstnance. To je disciplína při vlastní činnosti inspektorů oblastních inspektorátů práce zakázaná, protože orgány inspekce práce šetří výhradně plnění povinností zaměstnavatele, nikoli zavinění samotných zaměstnanců. Co porušil samotný zaměstnanec lze popsat pouze v rámci publikační osvětové činnosti. Cílem těchto úvah je na školení BOZP vztyčit prst a říct: „Podívejte, tohle se stalo, protože tito lidé porušili svoje povinnosti.“
Přitom jde vždy o konkrétní lidi a konkrétní povinnosti, nikoli o všeobecné „zaměstnavatel porušil“, jak vyplývá z protokolu o kontrole. Tyto příběhy slouží k poučení, vždyť člověk se učí chybami. Bezpečnější je učení z chyb někoho jiného než z vlastních, méně to bolí a je to levnější. Dá se ale vždy s naprostou jistotou říct, kdo konkrétně udělal chybu a jakou? Každý příběh lze vyprávět z mnoha úhlů pohledu. A úhel pohledu pak jde měnit tak dlouho, až se před námi objeví úplně jiný příběh, přitom jeho základ byl stejný. Vrátím se ještě jednou k trojici pracovních úrazů z minulého článku.
Popsal jsem případ, kdy zaměstnanci porušovali interní předpis pro skladování a následkem toho se zřítilo několik stohů železných beden. Popsal jsem nedovolený zásah do konst