Ing. Petr Kurtin

Končí rok 2022. Rok, ve kterém v noci z 30. června na 1. července došlo k převratu v právních předpisech pro vyhrazená technická zařízení (VTZ). V jednom okamžiku přestala platit řada tradičních předpisů a v platnost vstoupily předpisy nové. Účastníci systému BOZP se ráno 1. 7. 2022 probudili do jiného světa, celí rozlámaní z vysilujícího vyhlížení oné přelomové noci. A ještě nyní, před koncem roku 2022, jim stále velmi pomalu dochází, k čemu vlastně v létě došlo. Proč? Zákon č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem VTZ, a navazující soubor nařízení vlády nelze chápat jen jako pouhé učesání právní úpravy do nové struktury. Zkusím s koncem roku trochu bilancovat své zkušenosti z praxe. Neubráním se rozmrzelosti, ale ani výzvě pro budoucnost zlepšit celý systém BOZP.

V předchozích částech minisérie na téma osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) inspirované změnou prováděcího nařízení vlády platnou od 1. listopadu loňského roku jsem uvedl příběhy, se kterými jsem se setkal při kontrolách OIP v prostředí těžkého průmyslu a chemie. V tomto, zatím posledním, dílu bych rád téma odlehčil. Budu se tedy věnovat lehčím OOPP než je kožený slévárenský nákrčník nebo gumový protichemický oblek. Zůstává zde moje snaha upozornit na univerzální aspekt každého příběhu, který lze promítnout do úplně libovolného prostředí.

Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Pouze v rámci publikační činnosti se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí, kteří svými chybami stojí za pracovními úrazy. Moje články jsou postavené na příbězích s ponaučením. Čtenář by se měl zamyslet, promítnout si univerzální moment příběhu do své praxe a stejné chybě předejít. Takže, milý čtenáři, i když si v dnešním článku série na téma OOPP přečtete o chemičce, jistě v příběhu odhalíte nějaký univerzální moment a ten si promítnete do vašeho provozu.

Jako inspektor OIP se při kontrolní činnosti musím vyjadřovat pouze ve stylu „zaměstnavatel nesplnil“. Jiný úhel pohledu na problematiku BOZP umožňuje publikační činnost, při níž se mohu zabývat přesahem k osobní odpovědností konkrétních lidí. Ať už jsou schovaní za pojmem „zaměstnavatel“, anebo jde o řadové zaměstnance. Prostřednictvím příběhů chci přimět čtenáře k zamyšlení a poučení z chyb jiných. Nyní jsem využil příležitosti vydání nařízení vlády č. 390/2021 Sb., které od 1. listopadu 2021 nahradilo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. ohledně osobních ochranných pracovních prostředků, a připravil jsem minisérii článků na téma OOPP. První z nich bude z hutnictví a slévárenství, ale čtenář by měl odhalit univerzální moment každé události aplikovatelný ve zcela libovolném oboru.

Na začátku dnešního příběhu ze světa inspektorů BOZP byl covid. Všichni se ho báli, zavírali se doma, děti nechodily do školy a místo „neseď u počítače a běž ven“ slyšely „nechoď ven, seď u počítače“. Zodpovědní lidé omezovali osobní kontakty, aby se covid nešířil. Pojem home office se ze stránek sci-fi a společenských magazínů konečně začal přesouvat do praxe. Ta praxe zákonitě zasáhla i oblast bezpečnosti práce. Nebudu se zde věnovat BOZP při práci z domova. Naopak, chci se podělit o zkušenost, kterou tato éra přinesla do práce inspektorů Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce.

Ve svém příspěvku volně navazuji na své předchozí články v časopisu BHP, kde jsem se zabýval zejména pracovními úrazy z pohledu zodpovědnosti zaměstnanců. Tentokrát se chci věnovat zaměstnavateli, resp. vedoucím zaměstnancům a statutárním zástupcům a jejich zodpovědnosti na úseku bezpečnosti práce a ochrany zdraví zaměstnanců. Že je to samozřejmost? Pokud by odpověď byla jednoznačné „Ano“, nevznikl by tento článek.

Inspektoři oblastních inspektorátů práce, oddělení BOZP a VTZ, se při šetření pracovních úrazů setkávají nejen se suchými fakty v písemných dokladech, ale také s příběhy lidí.

V rámci kontrolní činnosti oblastních inspektorátů práce řeší inspektoři oddělení BOZP nedostatky na straně zaměstnavatele, setkávají se však i s pochybeními na straně zaměstnanců. Kontrolovanou osobu, tj. tím, koho inspektorát pohání k zodpovědnosti, je vždy zaměstnavatel. Přitom není výjimkou, že za malérem stojí nezodpovědnost zaměstnanců. Snaha urychlit či usnadnit si práci, ať už z důvodu lepšího ohodnocení, nebo kvůli úspoře času třeba na cigaretu. V praxi by se takových situací našlo mnoho…

Práce ve výškách patří do pracovní náplně mnoha profesí. Samozřejmě jde o stavební dělníky a pokrývače, kteří ve struktuře Státního úřadu inspekce práce patří do specializace stavebnictví. Profesí, kde je pohyb ve výškách na denním pořádku, je však v praxi mnohem víc. Namátkou natěrači ocelových konstrukcí, montéři telekomunikačních antén, větrných elektráren, pracovníci kontrolující sila, prořezávající vysoké stromy, umývající okna a skleněné fasády výškových staveb, provádějící technickou údržbu budov a další.