Máme veliké štěstí - zamyšlení u příležitosti zahájení diskuse o podstatě bezpečnosti práce

Autor prosí čtenáře, aby všechny dále uvedené skutečnosti byly považovány jen a jen za jeho soukromé názory a stanoviska.

Úvod

Nad obsahem pojmu bezpečnost práce se v poslední době zamýšlel autor ve třech navazujících příspěvcích (1), (2), (3). V posledním z uvedených příspěvků současně předložil k celonárodní diskusi možný pohled na bezpečnost práce, resp. na bezpečnost pracovních činností.

Máme veliké štěstí, že jako první se do diskuse přihlásil Ing. Jaromír Elbel, autorův dlouholetý kolega a pracovní přítel, který je v současné době spolu s autorem taktéž ve starobním důchodu. Jedná se ale o člověka s mimořádným rozhledem a životními zkušenostmi, a to nejen v oblasti bezpečnosti práce, které v počátcích získával v tuzemském prostředí a později rovněž na mezinárodní úrovni.

Ing. Elbel ve svém vstupním – zahajovacím diskusním příspěvku, (bude zařazen v příštím čísle našeho časopisu) současně předkládá k zamyšlení možné variantní pohledy na diskutované téma, a to:

• na bezpečnost práce v současném pojetí, v rámci pracovněprávních vztahů,
• na bezpečnost všech pracovních činností, prováděných rovněž mimo pracovněprávní vztahy.

K zamyšlení je rovněž úvaha o sjednocení inspekční činnosti na úseku bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. K realizaci této myšlenky jsme byli před časem dokonce vyzváni. V této souvislosti si autor vybavuje, že v minulém období bývalá VHJ Hutnictví železa, kde byly útvary bezpečnosti práce a pracovní hygieny sloučeny do společného pracovního útvaru, dosahovala v BOZP nejlepších výsledků v rámci celého tehdejšího FMHTS (Federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství).

Autor si také vzpomíná na období hluboké totality, kdy byl podán námět na sloučení státního odborného dozoru nad bezpečností práce a státní báňské správy, který ale byl potlačen na úrovni vedení někdejšího Českého úřadu bezpečnosti práce (ČÚBP) již v samém zárodku.

O možné integraci ČÚBP a Českého báňského úřadu (ČBÚ) bylo uvažováno také po sametové revoluci. V této souvislosti ve dnech 23. až 25. září 1992 uspořádal ČÚBP společně s ČBÚ ve Žďáru nad Sázavou „I. celostátní konferenci bezpečnosti práce“. Konference, která se uskutečnila na vysoké odborné úrovni, vzbudila mimořádný zájem u všech přítomných účastníků. Hlavního záměru konference, v jejímž rámci se mělo uskutečnit rovněž setkání představitelů obou dozorčích orgánů, za účelem projednání možné integrace, pro zdravotní hendikep jednoho z nich, nebylo ale dosaženo.

Kdo je Ing. Jaromír Elbel?

Absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze, kde promoval v roce 1973. V rámci vstupní praxe v Chemoprojektu získal mj. poznatek o nutnosti komplexního řešení jakéhokoliv problému, jakož i schopnost čtení v projektové dokumentaci. Získané znalosti začal plně využívat od června 1976, po svém vstupu na Inspektorát bezpečnosti práce pro Severočeský kraj, který v uvedené době sídlil v Teplicích.

Po předepsaném zácviku a složení zkoušky začal působit jako inspektor základního dozoru, a později také vyhrazených elektrických zařízení. V průběhu svého působení na inspektorátu bezpečnosti práce (IBP) vyšetřoval více jak 400 nehodových událostí. Jednalo se o mimořádně zodpovědnou práci, neboť závěry IBP byly využívány kriminalisty při jejich pracovní činnosti.

V listopadu 1989 se v Barceloně zúčastnil konference o bezpečnosti a ochraně zdraví na velkých stavbách, kde získal zcela nový pohled na problematiku BOZP. Zpracoval „Bezpečnostně technické požadavky“ (BTP) na systém řízení BOZP v malých a středních firmách. Současně se podílel na tvorbě programu „Bezpečný podnik“. V roce 1995 absolvoval v Izraeli postgraduální kurz „Bezpečnost a ochrana zdraví a pohoda na pracovišti“.

Druhá polovina devadesátých let představovala velké úsilí o naplnění „Kodaňských kritérií“ - podmínek, které musí splňovat stát vstupující do Evropské unie (EU). Rozhodla o nich Evropská rada (ER) 22. června 1993 v Kodani v rámci přípravy na rozšíření EU. Tato kritéria byla potvrzena i na zasedání ER v Madridu, v prosinci 1995, kde byla navíc doplněna také podmínka převzetí legislativy EU.

Současně probíhala vnitrostátní diskuse v rámci přípravy prevence průmyslových havárií. V souvislosti s těmito úkoly absolvoval Ing. Elbel několik stáží organizovaných britskou vládní agenturou HSE (Health and Safety Executive) a to jak v tuzemsku, tak i ve Velké Britanii.

K prvnímu listopadu 1999 nastoupil na tehdejší ČÚBP. Od 1. 7. 2000 byl pověřen jeho řízením, a od počátku roku 2001 byl jmenován předsedou ČÚBP. S funkcí ve vedení ČÚBP souviselo i členství v plénu Výboru vrchních inspektorů práce – SLICu, (Senior Labour Inspection Comittee), koordinujícím inspekci práce v rámci celé EU.

V roce 2001 se stal členem pracovní skupiny Enforcement, která připravovala jednání pléna a současně zpracovávala náměty na provádění inspekcí a kampaní v EU. Do května 2004 zastupoval v této pracovní skupině, společně s maďarským kolegou, tehdy přistupující státy. Během let byl členem několika pracovních skupin hodnotících úroveň inspekcí práce – v Belgii, Dánsku, Slovensku, Maďarsku a Rakousku. Současně připravoval program pro hodnocení České republiky.

Účastnil se přípravy podkladů k programu „Tematického dne“ – jednání SLICu v době českého předsednictví EU. V roce 2003 byl členem delegace na Mezinárodní konferenci práce (MOP) v Ženevě.

Funkce vrcholového představitele ČUBP znamenala i odpovědnost za průběh a výsledky programu projektu PHARE (programu, který poskytoval finanční prostředky deseti kandidátským státům střední a východní Evropy). Jeho cílem bylo napomoci plnění podmínek stanovených pro vstup do EU. Vznikl na základě rozhodnutí Rady ministrů EU z července 1989. Následující program TWINNING, financovaný Evropskou komisí (EK) už po vstupu do EU, byl při všech třech auditech ve všech jedenácti bodech hodnocen jako excelentní.

Ing. Elbel rovněž aktivně pomáhal ustanovit Radu vlády ČR pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Během působení v čele ČÚBP současně absolvoval dva postgraduální kurzy na Právnické fakultě a Fakultě sociálních studií UK v Praze. Dále se zúčastnil školení na Institutu státní správy. S ohledem na možnost účasti při jednání během našeho předsednictví v EU složil „evropský jazykový certifikát“ v anglickém jazyce.

V první polovině roku 2002 byl pověřen vedením tripartitní pracovní skupiny, která měla za úkol zpracovat Národní politiku BOZP a navrhnout Národní akční program pro její naplnění.

V souvislosti s přijetím zákona o inspekci práce v roce 2005 byl pověřen převedením ČÚBP, včetně všech IBP, na Státní úřad inspekce práce (SÚIP). Současně zajišťoval přeložení SÚIP do jeho nového působiště v Opavě, jakož i rozšíření pravomocí inspekce práce. Byl jmenován prvním generálním inspektorem nově zřízeného SÚIP.

S ohledem na svoje trvalé bydliště, nemohl ale vykonávat vedoucí funkci v Opavě. Prvního dubna 2006 byl jmenován vedoucím inspektorem Oblastního inspektorátu práce pro Středočeský kraj se sídlem v Praze. V této funkci zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 2015.

Pracovní část diskuse o podstatě bezpečnosti práce

Podle všeobecně platné zásady představuje jednotná, a k tomu ale i jednoznačná, terminologie, základ komunikační shody, a to v nejširším slova smyslu. Nutno si uvědomit že v řadě oblasti, mezi které patří také bezpečnost práce, má tato zásada přímo základní význam. Bezpečnost práce a ochrana zdraví tvoří dva vzájemně se dokonce až prolínající obory. Ochrana zdraví je nejen jednotně, ale i zcela jednoznačně takto specifikována (5):

Ochrana zdraví má dosáhnout toho, aby z žádné lidské aktivity nevznikala nepřijatelná zdravotní rizika

Oproti tomu bezpečnost práce jednoznačně specifikována v současnosti není a nebyla specifikována ani v minulosti, což představuje zásadní problém. Podobně jako ministerstvo zdravotnictví, které tvoří ústřední orgán státní správy pro ochranu veřejného zdraví, představuje ministerstvo práce a sociálních věcí obdobný ústřední orgán pro bezpečnost práce (6). V této souvislosti lze očekávat, že právě ministerstvo práce a sociálních věcí zahájí pracovní část diskuse o podstatě bezpečnosti práce.

Dnes je již všeobecně akceptováno, že v oblasti bezpečnosti práce představuje výchova a vzdělávání, a to v nejširším slova smyslu, jeden z nosných pilířů celé této oblasti. Přitom platí že:

• výchova je chápána jako cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život,
• vzdělávání tvoří proces, který podporuje a napomáhá učení – získávání a předávání zkušeností, návyků, dovedností, znalostí apod.

Nutno si uvědomit, že v oblasti bezpečnosti práce představuje právě výchova a vzdělávání jednu ze základních povinností, která je uložena každému zaměstnavateli (7). Zde je vhodné připomenout, že zaměstnavatel je mj. povinen zajistit zaměstnancům, podle potřeb vykonávané práce, dostatečné a přiměřené informace a pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, zejména formou seznámení s riziky. Vedoucí a zodpovědní zaměstnanci by měli alespoň sami pro sebe si vyhodnotit míru plnění této povinnosti a z výsledku pak vyvodit potřebné závěry. Vždyť se jedná o problematiku, která může mít až trestněprávní důsledky. Připomeňme, že zaměstnanec je mj. povinen dodržovat bezpečnostním předpisy, s nimiž byl ale řádně seznámen (8).

Na vrchol výchovně-vzdělávacího procesu v oblasti bezpečnosti práce lze začlenit Fakultu bezpečnostního inženýrství VŠB – Technické univerzity Ostrava (9). Její prvopočátky sahají až do roku 1968, kdy vznikl samostatný studijní obor „Technika požární ochrany a bezpečnosti průmyslu“. Jako samostatná fakulta vznikla v roce 2002. Součástí fakulty je v současné době také Katedra bezpečnosti práce a procesů, která patří, jak sama uvádí, mezi špičkové národní týmy zabývajícími se riziky, která jsou spojena s BOZP, jakož i zajištěním bezpečnosti technologií (10). Na základě uvedeného lze očekávat, že ze strany výše zmíněné fakulty bude k celonárodní diskusi o podstatě bezpečnosti práce předložen další základní návrh.

Co říct závěrem?

Co nejvíce osob – (fyzických i právnických), a to jak přímo, tak i nepřímo svázaných s bezpečností práce, by se mělo zapojit do této diskuse o její podstatě. Vyjadřovat bychom se měli rovněž k již vysloveným názorům.

POUŽITÁ LITERATURA:

1. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“, Bezpečnost a hygiena práce č. 12/2018, s. 5–10
2. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“ - pokračování, Bezpečnost a hygiena práce č. 4/2019, s. 25–32
3. Dušátko, A. Zamyšlení nad obsahem slov „bezpečnost práce“ - dokončení, Bezpečnost a hygiena práce č. 7-8/2019, s. 37–44
4. https://esipa.cz/sbirka/sbsrv.dll/sb?DR=SB&CP=31995D0319
5. https://www.wikiskripta.eu/w/Ochrana_zdrav%C3%AD
6. Zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 9 odst. 1
7. Zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 103 odst. 1, písm. f)
8. Zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 106 odst. 4, písm. c)
9. https://www.fbi.vsb.cz
10. https://www.fbi.vsb.cz/040/cs/