I za normálních okolností se prevence rizik musí provádět průběžně, natož v době pandemie. Cílem přijatých opatření k prevenci rizik musí být zajistit podmínky, které rizika odstraní u zdroje jejich původu nebo minimalizují ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců. Pokud riziko zcela odstranit nejde, jedná se o tzv. zbytkové (reziduální) riziko.
Poslední rok žijeme v době ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2. Z toho důvodu vláda pravidelně vyhlašuje od podzimu loňského roku podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) na území České republiky nouzový stav, a hlavně přijímá řadu omezujících opatření na úseku ochrany veřejného zdraví.
I když se zdá, že riziko nákazy pomalu ustupuje a že bude v dostatečném rozsahu zajištěno očkování obyvatel, je faktem, že riziko nákazy zde zůstane a pro každého zaměstnavatele znamená, že se na něj musí zaměřit v prevenci rizik.
A o to právě v této situaci (pandemie) jde – riziko nákazy způsobené novým koronavirem SARS-Co-V-2 je podle epidemiologů zatím neodstranitelné, a proto s ním musíme zacházet jako s tzv. zbytkovým rizikem, které zcela odstranit nejde a vůči němuž musí směřovat preventivní opatření každého zaměstnavatele v této době.
Opatření na úseku BOZP bezprostředně souvisí s organizací práce a pracovních postupů. Proto si výhradně zaměstnavatel sám musí zvážit, jak zorganizuje práci – např. kolik zaměstnanců bude pracovat v jedné místnosti, kolik na dílně.
Prevence rizik je zde definována jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z toho důvodu zákonodárce v této souvislosti připomíná – nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, tedy poskytnout zaměstnanci OOPP.
Zákoník práce v § 102 odst. 5 ZP vyjmenovává tzv. všeobe