Zdravotní způsobilost zaměstnance k práci v době pandemie

Poslední rok žijeme v době ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru, označovaným jako SARS CoV-2. Z toho důvodu vláda pravidelně vyhlašuje od podzimu loňského roku podle § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon) na území České republiky nouzový stav, a hlavně přijímá řadu omezujících opatření na úseku ochrany veřejného zdraví.

I když se zdá, že riziko nákazy pomalu ustupuje a že bude v dostatečném rozsahu zajištěno očkování obyvatel, je faktem, že riziko nákazy zde zůstane a pro každého zaměstnavatele znamená, že se na něj musí zaměřit v prevenci rizik.

A o to právě v této situaci (pandemie) jde – riziko nákazy způsobené novým koronavirem SARS-Co-V-2 je podle epidemiologů zatím neodstranitelné, a proto s ním musíme zacházet jako s tzv. zbytkovým rizikem, které zcela odstranit nejde a vůči němuž musí směřovat preventivní opatření každého zaměstnavatele v této době.

Opatření na úseku BOZP bezprostředně souvisí s organizací práce a pracovních postupů. Proto si výhradně zaměstnavatel sám musí zvážit, jak zorganizuje práci – např. kolik zaměstnanců bude pracovat v jedné místnosti, kolik na dílně.

Prevence rizik je zde definována jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z toho důvodu zákonodárce v této souvislosti připomíná – nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno, tedy poskytnout zaměstnanci OOPP.

Zákoník práce v § 102 odst. 5 ZP vyjmenovává tzv. všeobecné preventivní zásady při provádění prevence rizik a zdůrazňuje, že v případě, kdy riziko nelze odstranit prostředky kolektivní ochrany a zůstává zbytkové riziko, že je třeba přistoupit k ochraně zaměstnanců prostředky individuální ochrany. Prostředky individuální ochrany jsou osobní ochranné prostředky, mycí, čistící a dezinfekční prostředky.

Výčet rizikových faktorů není definován v zákoníku práce, ale zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek BOZP. V pojetí tohoto zákona jsou rizikovými faktory zejména faktory fyzikální (např. hluk, vibrace), chemické (např. karcinogeny), biologické činitele (např. viry, bakterie, plísně), a nepřízniví mikroklimatické podmínky (např. extrémní chlad, teplo a vlhkost).

Koronavir, označovaný jako SARS CoV-2, je z výše uvedeného pohledu biologickým rizikem a je rizikem zbytkovým, které zatím nelze zcela odstranit a prevence biologických rizik obecně spočívá především v hygienických opatřeních. V tom pak může zaměstnavateli výborně pomoci právě lékař PLS.

Roušky – OOPP

Úvodem je třeba konstatovat, že pandemie „obohatila“ praxi BOZP o nový ochranný pracovní prostředek – ochrannou roušku.

Ochranné pracovní prostředky jsou obecně upraveny v ustanovení § 104 ZP a v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků. Je ale možno na tomto místě zmínit, že samo nařízení vlády je značně zastaralé, již několik let zpět se volá po jeho novelizaci. V současné době je na trhu řada nových moderních OOPP, takže zaměstnavatelé mají dobrý výběr.

Od počátku pandemie na jaře loňského roku platilo, že pokud zaměstnavatel nařídí nošení roušek na pracovišti, tak je to třeba považovat za nošení osobních ochranných pracovních prostředků a zaměstnavatel je musí zaměstnancům opatřit a samozřejmě zaplatit. Nebylo rozhodující, jestli zaměstnavateli nošení roušek na pracovišti nařídila KHS, nebo zdali tak činí na základě svého vlastního rozhodnutí. Ať tak či tak platilo, že za BOZP na pracovišti odpovídá zaměstnavatel a že zaměstnavatel také hradí veškeré náklady spojené s BOZP (viz § 101 odst. 6 ZP). Proto musí hradit i náklady spojené se zajištěním roušek zaměstnancům.

V současné době je povinnost nosit roušky ve všech vnitřních prostorách budov, tedy na všech vnitřních pracovištích a je tedy povinností zaměstnavatele přidělovat zaměstnancům roušky.

Kromě roušek a dalších osobních ochranných prostředků (např. ochranné rukavice, ochranné obleky, štíty apod.) je třeba, aby zaměstnavatel nezapomněl na zajištění základních hygienických požadavků na vybavení pracovišť. Zásadně platí, že prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance.

Poskytování mycích, čistících a dezinfekčních prostředků na pracovišti je upraveno také v ustanovení § 104 ZP a nařízení vlády č. 435/2001 Sb. a je bezprostředně vázáno na vybavení pracoviště vodou a na hygienické podmínky na pracovišti, které jsou upraveny v § 53 až 55 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

Základní hygienické prostředky, tj. mýdlo a ručníky by měly být samozřejmostí na každém pracovišti bez ohledu na typ pracoviště. V poslední době se dává přednost tekutým mýdlům a jednorázovým papírovým ručníkům (utěrkám) či elektrickým sušičům (osoušečům) rukou, neboť jejich používání je hygienické.

Ve smyslu nařízení vlády č. 495/2001 Sb. se za mycí prostředky se považují všechny prostředky, které splňují základní požadavky očisty těla od škodlivých a jiných znečisťujících látek, nečistot a prachů, které působí na povrch těla a mohou vniknutím kůží do těla vážně ohrozit zdravotní stav zaměstnanců. Dezinfekční prostředky se podle nařízení vlády poskytují k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. Je proto nezbytné, aby zaměstnavatel vybavil pracoviště v dostatečném množství i dezinfekčními prostředky.

Pracovnělékařské prohlídky

Je známo, že v návaznosti na usnesení vlády, kterým vláda v průběhu uplynulého roku vyhlašovala pro území České republiky nouzový stav na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/, rozhodla také vždy i o přijetí krizových opatření a také krizového opatření, kterým omezila povinnost provádět po dobu nouzového stavu pracovnělékařské prohlídky.

V současné době platí od 26. února 2021 Usnesení vlády č. 206 (publikované ve Sbírce zákonů pod č. 106/2021 Sb.) o přijetí krizového opatření.

Vláda v něm nařídila, že po dobu trvání nouzového stavu vyhlášeného výše uvedeným Usnesením vlády č. 196 ze dne 26. února 2021:

• lze u zaměstnanců, jejichž pracovně právní vztah vznikne ode dne vyhlášení tohoto opatření, nahradit čestným prohlášením, jehož vzor je uveden v příloze 1 tohoto opatření:
  • zdravotní průkaz podle § 19 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a
  • posouzení zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o zaměstnání dle zákona č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů;
• není u zaměstnanců potřeba provádět periodické lékařské prohlídky ve smyslu ustanovení § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ve znění pozdějších předpisů.

Z uvedeného tedy vyplývá, že po dobu nouzového stavu není třeba provádět vstupní a periodické pracovnělékařské prohlídky.

Dále vláda stanovila, že:

• lékařské posudky o zdravotní způsobilosti vydané na základě vstupních lékařských prohlídek podle§ 59 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. a podle § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., anebo periodických lékařských prohlídek podle § 11 vyhlášky č. 79/2013 Sb., po dobu do ukončení nouzového stavu a dále podobu dalších nejvýše:
  • 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
  • 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou;
• lékařské posudky o zdravotní způsobilosti k práci vydané na základě mimořádné prohlídky podle § 12 odst. 2 písm. e) nebo písm. f) bodu 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., jejichž platnost skončila v době vyhlášeného nouzového stavu, na dobu do ukončení nouzového stavu a dále po dobu dalších nejvýše:
  • 90 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je zdravotně způsobilá,
  • 30 dnů ode dne následujícího po dni ukončení nouzového stavu, pokud závěr lékařského posudku uvádí, že posuzovaná osoba pro účel, pro který byla posuzována, je způsobilá s podmínkou.

Z historie vládních usnesení o krizových opatřeních v souvislosti s prováděním pracovnělékařských prohlídek vydávaných od podzimu loňského roku a zejména z posledního Usnesení vlády č. 196 vyplývá, že dosud 90denní a 30denní lhůty po skončení nouzového stavu nezačaly běžet a že tedy si musíme počkat s prováděním pracovnělékařských prohlídek až na úplný konec nouzového stavu.

Vláda v té souvislosti uložila poskytovatelům pracovnělékařských služeb podle zákona č. 373/2011 Sb. nebo registrujícím poskytovatelům posuzované osoby, kteří jsou oprávněni, provést na žádost zaměstnavatele vstupní lékařskou nebo periodickou lékařskou prohlídku dotčené osoby a vydání lékařského posudku o její zdravotní způsobilosti k práci ve výše uvedené lhůtě určené pro platnost čestného prohlášení nebo lékařských posudků.

Bude tedy na zaměstnavateli, aby v okamžiku, kdy skončí nouzový stav, si uvědomili svoji základní povinnost podle § 103 odst. 1 písm. a) ZP, a to nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti a zajistili zaměstnancům pracovnělékařské prohlídky. Krizové opatření ani zákon výjimky neumožňuje, a proto se musí tyto lhůty dodržet. Zaměstnanci, kteří měli v posudku závěr „zdravotně způsobilý“ budou mít lhůtu 90 dnů od skončení nouzového stavu na vykonání vstupní, periodické nebo mimořádné prohlídky. Zaměstnanci, kteří měli v předchozím posudku posudkový závěr „zdravotně způsobilý s podmínkou“ budou mít lhůtu 30 dnů od skončení nouzového stavu na provedení příslušné prohlídky. Nakonec je třeba nezapomenout na zaměstnance, kteří v době nouzového stavu uzavírali pracovní poměr.

Lhůta 90 dnů od skončení nouzového stavu se bude týkat i vydání zdravotního průkazu pro osoby vykonávající práce epidemiologicky závažné.

Testování zaměstnanců

Nezbytnou součástí protiepidemických opatření je provádění preventivního screeningového vyšetření na přítomnost SARS-CoV-2, tedy testování, s cílem odhalit potenciálně infekční osoby, které mají jen minimální nebo žádné příznaky infekce, a přitom mohou nevědomky šířit onemocnění.

Již od 18. prosince loňského roku bylo účinné mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 47828/2020–10/MIN/KAN, které upravuje plošné provádění POC antigenních testů u všech osob, které jsou účastny veřejného zdravotního pojištění v České republice. V současné době lze na základě aktualizace tohoto mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví provést test jednou za tři dny. Pro úhradu z prostředků veřejného zdravotního pojištění je zároveň nezbytné splnit další stanovené podmínky a vyhovět požadavkům na řádné vykazování provedených POC antigenních testů.

Při splnění stanovených podmínek je provedení POC antigenního testu poskytovateli zdravotních služeb uhrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Podrobné podmínky pro vykazování POC antigenního testování obsahu organizační opatření Všeobecné zdravotní pojišťovny VZP ČR č. 54/2020.

Výše úhrady výkonu provedení POC antigenního testu činí 350,72 Kč. Výkon obsahuje kompletní činnosti realizované v rámci provádění výkonu, kterými jsou odběr biologického materiálu, zpracování vzorku, testovací sada – antigenní test, vyhodnocení testu, osobní ochranné prostředky a zápis do ISIN.

V případě testování zaměstnanců společností sídlících v ČR mohl již od prosince provádět testování přímo poskytovatel pracovně-lékařských služeb. Pokud má místo poskytování zdravotních služeb přímo v areálu podniku a zároveň je smluvním poskytovatelem zdravotní pojišťovny (zdravotních pojišťoven), může při splnění výše uvedených podmínek vykazovat příslušný výkon zdravotní pojišťovně automaticky a bude mu uhrazen.

Poskytovatele pracovně-lékařských služeb, který nemá sídlo přímo v areálu podniku, však musí požádat příslušný krajský úřad o vydání povolení k poskytování zdravotních služeb mimo zdravotnické zařízení podle § 11a zákona o zdravotních službách. U nesmluvního poskytovatele zdravotních sužeb, je nutné požádat zdravotní pojišťovny o přidělení identifikačního čísla zařízení (IČZ) a identifikačního čísla pracoviště (IČP).

Toto platilo již od Vánoc a z toho důvodu hned řada zaměstnavatelů (především velkých zaměstnavatelů) zavedla testování zaměstnanců s odůvodněním, že si nemohou dovolit výpadky ve výrobě.

Vzhledem k tomu, že koncem února se stala situace ve vývoji pandemie přímo kritická, přijala vláda opatření k provádění preventivního vyšetření na přítomnost SARS-CoV-2. Jedná se o Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č.j. MZDR 47828/2020-16/MIN/KA (ze dne 1. března 2021) ve znění MO č.j. MZDR 47828/2020-21/MIN/KAN (ze dne 5. března 2021) a MO č.j. MZDR 47828/2020-22/MIN/KAN (ze dne 15. března 2021) ukládá některým zaměstnavatelům povinnost neumožnit osobní přítomnost zaměstnance, který v posledních 7 dnech neabsolvoval PCR test nebo antigenní test nebo jiný preventivní test na přítomnost viru SARS-CoV-2 s negativním výsledkem.

V praxi to znamenalo, že zaměstnavatelé alespoň s 250 zaměstnanci byli povinni nejpozději od 3. března 2021 zajistit testy pro své zaměstnance (antigenní testy prováděné poskytovatelem zdravotních služeb nebo testy, které lze použít laickou osobou), a to s frekvencí alespoň jedenkrát za týden. Zároveň byli povinni nejpozději od 5. března 2021 začít testovat a nejpozději od 12. března 2021 mohli vpustit na pracoviště pouze zaměstnance s negativním výsledkem testu (tj. umožnit svým zaměstnancům osobní přítomnost na pracovišti zaměstnavatele pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil v posledních 7 dnech PCR test, antigenní test nebo jiný preventivní test s negativním výsledkem).

O dva dny později nastala tato povinnost zaměstnavatelům s 50 až 249 zaměstnanci. Ti byli povinni nejpozději od 5. března i zajistit testy pro své zaměstnance (POC antigenní testy prováděné poskytovatelem zdravotních služeb nebo testy, které lze použít laickou osobou), a to s frekvencí alespoň jedenkrát za týden. Také byli nejpozději od 8. března 2021 povinni začít testovat a nejpozději od 15. března 2021 mohli vpustit na pracoviště pouze zaměstnance s negativním výsledkem testu (tj. umožnit svým zaměstnancům osobní přítomnost na pracovišti zaměstnavatele pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil v posledních 7 dnech PCR test, antigenní test nebo jiný preventivní test s negativním výsledkem).

V třetí skupině byli zaměstnavatelé s 10 až 49 zaměstnanci. Ti byli povinni nejpozději od 17. března 2021 zajistit testy pro své zaměstnance (antigenní testy prováděné poskytovatelem zdravotních služeb nebo testy, které lze použít laickou osobou), a to s frekvencí alespoň jedenkrát za týden. Na to navazovalo, že byli povinni nejpozději od 19. března 2021 začít testovat a nejpozději od 26. března 2021 mohli vpustit na pracoviště pouze zaměstnance s negativním výsledkem testu (tj. umožnit svým zaměstnancům osobní přítomnost na pracovišti zaměstnavatele pouze za předpokladu, že zaměstnanec podstoupil v posledních 7 dnech PCR test, antigenní test nebo jiný preventivní test s negativním výsledkem).

Povinnost podstoupit testování na výzvu zaměstnavatele je zaměstnanci jednoznačně stanovena výše uvedeným Mimořádným opatřením.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví, jakožto opatření obecné povahy, lze podřadit pod ostatní předpisy, které jsou zaměstnanci povinni dodržovat, byli-li s nimi zaměstnavatelem řádně seznámeni ve smyslu § 301 písm. c) ZP (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. PL. ÚS 8/20)

Povinnost podrobit se testování se podle mimořádného opatření vztahuje na:

1. zaměstnance v pracovním poměru,
2. zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (DPP, DPČ),
3. na dočasně přidělené zaměstnance agentury práce,
4. další osoby, které na základě jiného právního vztahu, než je pracovněprávní vztah, vykonávají práci nebo obdobnou činnost na pracovišti zaměstnavatele společně s jeho zaměstnanci.

Z uvedeného vyplývá, že v případě agenturních zaměstnanců podle písm. c) případnou náhradu mzdy poskytuje jejich zaměstnavatel, tj. agentura práce, nikoliv uživatel a že na osoby uvedené v písm. d) se pochopitelně vůbec nevztahují případné náhrady mzdy nebo platu z titulu překážek v práci plynoucí z pracovněprávních předpisů.

Povinnost podstoupit testování se nevztahuje na zaměstnance, kteří:

• vykonávají práci mimo pracoviště zaměstnavatele (z domova), tzn., nejsou vůbec přítomni na pracovišti zaměstnavatele,
• prodělali laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19, uplynula u nich doba izolace, nejeví žádné příznaky, a od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 90 dní,
• mají vystavený certifikát Ministerstva zdravotnictví ČR o provedeném očkování proti onemocnění COVID-19, a od aplikace druhé dávky očkovací látky uplynulo nejméně 14 dní, a očkovaná osoba nejeví žádné příznaky onemocnění COVID-19.

V praxi se vyskytují nejčastěji dotazy typu, jak postupovat, když zaměstnanec povinné testování odmítne.

V takovém případě se doporučuje následující postup. Zaměstnavatel neotestovanému zaměstnanci neumožní vstup na pracoviště. To mu ukládá zákon - § 103 odst. 1 ZP, zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. V praxi by se měl zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout na výkonu práce z domova, čerpání dovolené či na poskytnutí neplaceného volna.

Nedojde-li k dohodě, lze se klonit k závěru, že půjde o jinou důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance podle § 199 odst. 1 ZP, za kterou zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy/platu (zaměstnavatel může náhradu poskytnout pouze na základě vlastního uvážení nad rámec zákona). K závěru, že se jedná o omluvené pracovní volno se lze uchýlit mj. z důvodu, že při testování dochází k zásahu do tělesné integrity zaměstnance. Z toho důvodu se také nedoporučuje dávat zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi podle § 50 písm. g) ZP pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

Je však třeba upozornit, že zaměstnanci hrozí finanční sankce podle zákona č. 94/2021 Sb. (pandemický zákon).