Jedním z definičních znaků práce přesčas je to, že jde o práci konanou zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem; zaměstnanec sám si práci přesčas vytvářet nemůže. To neplatí u zaměstnanců s kratší pracovní dobou, protože jim práci přesčas nařídit nelze (zaměstnavatel je odkázán toliko na dohodu s nimi).
Nařízení práce přesčas představuje jednostranné jednání zaměstnavatele směrem k zaměstnanci, kterým po něm požaduje práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a mimo rozvrh směn.
Za zaměstnavatele nařizuje práci přesčas zpravidla oprávněný vedoucí zaměstnanec, protože je to on, kdo organizuje svým podřízeným práci a vyhodnocuje též potřebu práce přesčas. Zákon neřeší formu nařízení práce přesčas, ta může být jak písemná, tak ústní; z hlediska prokazatelnosti je pro zaměstnavatele vhodnější samozřejmě forma písemná nebo jiný způsob, kterým zaměstnavatel svůj požadavek vůči zaměstnanci prokáže.
Máte předplatné? Přihlaste se
Zatím jste si přečetli jen začátek…
Celý dokument je jen pro předplatitele.
Zaregistrujte se a získejte
zdarma plný přístup na 14 dnů.
Díky tomu získáte
- Všechny placené články na webu
- Ucelený přehled pracovních situací
- Archiv časopisů