Šikana, nerovné zacházení a diskriminace na pracovišti

Duševní zdraví a pohoda při práci v období pandemie je rovněž životně důležitá i pro přežití organizací v tržním prostředí, jelikož výrazně ovlivňuje produktivitu. Úspěšné organizace si tak uvědomily sílu, které májí k tomu, aby ochránily zdraví svých zaměstnanců, snížily náklady spojené s absencí a zdravotní péčí a vytvořily zdravou firemní kulturu.

1. Duševní zdraví a šikana na pracovišti

V souvislosti s duševním zdravím uvádí Světová zdravotnická organizace tuto definici:

„Duševní zdraví lze chápat jako stav pohody, v němž jedinec realizuje své vlastní schopnosti, je schopen zvládat běžné životní stresy (například stresy související s prací, domovem, rodinou atd.), dokáže produktivně a plodně pracovat a dokáže být přínosem pro své společenství.“ [1]

Na pracovištích jsou zaměstnanci vystaveni různým druhům nebezpečí, a jedním z nich může být i šikana. Šikana má vysoký potenciál negativně ovlivnit duševní zdraví zaměstnance. Za šikanu na pracovišti lze považovat systematické agresivní jednání, uskutečňované s cílem získat pocit převahy nebo výhod, namířené proti jednotlivci nebo skupině, kteří se nemohou situaci vyhnout nebo se bránit.

Jde o trvalé, negativní společenské chování s projevy diskriminace a nerovného zacházení, jež přechází v poškozování a způsobování újmy daných osob. Toto chování má dopady na zaměstnance včetně jeho osobního a rodinného života, zaměstnavatele, celkové pracovní prostředí, bezpečnost práce i osobní výkon a představuje riziko pro duševní a fyzické zdraví zaměstnance.

Jednoznačná a všemi uznávaná definice o destruktivních projevech na pracovišti zatím nebyla ustanovena. Vymezení se soustřeďuje především na jednotlivé formy násilí, jako je mobbing, bossing, staffing, sexuální obtěžování a podobně.

Termín mobbing poprvé použil etnolog Konrád Lorenz ve svých popisech chování zvířat, když pojednával o útocích zvířecí smečky na vetřelce. Oznaceni „mobbing“ používal v případech, kdy popisoval tzv. teritorialitu zvirat.

V 60. letech výraz mobbing používal školní lékař Peter-Paul Heinemann, který se zabýval chováním dětí o školních přestávkách namířeném proti jednotlivci. U dětí byl mobbing nahrazen výrazem šikana.

Jedním z nejvýznamnějších průkopníků výzkumu a šiřitelů pojmu mobbing je německý psycholog a lékař Heinz Leymann, který použil mobbing pro popis obdobných případů nepřátelského chování na pracovišti. Jeho výzkumy se opíraly o několik případových studií zdravotních sester, které mobbing na pracovišti dohnal k pokusu o sebevraždu. Leymann zjistil, že mobbingu bylo vystaveno přibližně 15 % obětí sebevražd a upozornil také na to, že mobbing vede k posttraumatické stresové poruše. [2]

Mobbing (šikana ze strany kolegů)

Jedná se o cílené a opakované útoky na určitou osobu ve skupině, která je druhými pomlouvána, kritizována nebo vyčleňována z kolektivu. V České republice je mobbing rovněž používán jako ekvivalent šikany na pracovišti. V anglicky mluvících zemích se používá označení bullying.

Je charakteristický svou skrytostí, rafinovaností a zákeřností. Za mobbing lze považovat pouze chování, které se objevuje alespoň 1 x týdně po dobu minimálně 6 měsíců. V některých případech bývá pod mobbing zařazováno i sexuální obtěžování na pracovišti. Cílem mobbingu je poškození druhého za účelem jeho následného propuštění ze zaměstnání. [3]

Bossing (šikana ze strany nadřízeného)

Jedná se o praktiky vedoucího zaměstnance, který vyvíjí tlak na svého podřízeného, s cílem vynucení poslušnosti nebo jeho odchodu ze zaměstnání.

Za bossing může být považováno přehnané kontrolování plnění povinností nebo docházky; neschválení dovolené; arogan