Dne 29. 7. 2017 nabyla účinnosti novela zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů1), na jejímž základě došlo k přímé novelizaci některých ustanovení zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOchrZ“).
Současně došlo s účinností od 1. 7. 2017 k zásadní novelizaci insolvenčního práva, která má také zřetelný dopad na aplikaci ZOchrZ. Novinky rovněž přinese novelizace evropského insolvenčního práva. Níže uvedený text proto pojednává o nejvýznamnějších dopadech, které změny právních předpisů v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele přinesly.
Novela insolvenčního zákona
Změna místní příslušnosti insolvenčních soudů
Novela insolvenčního zákona představovaná zákonem č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, sice přímo nenovelizuje ZOchrZ, nicméně má dopad do jeho aplikace. V této souvislosti je předně nutné upozornit na změnu místní příslušnosti insolvenčních soudů, když podle § 7b odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona je pro insolvenční řízení proti dlužníku, který je zapsán v obchodním rejstříku, příslušný soud, v jehož obvodu byl obecný soud dlužníka ke dni, který předchází o 6 měsíců okamžik zahájení insolvenčního řízení; není-li takový soud, je příslušný soud, v jehož obvodu je obecný soud dlužníka. Naproti tomu § 4 odst. 2 ZOchrZ, kterým se stanoví příslušnost krajské pobočky Úřadu práce České republiky (dále jen „úřad práce“) k rozhodování o uspokojení mzdových nároků2), zůstává nedotčeno.
Pokud tedy dlužníkem (tj. zaměstnavatelem) bude osoba zapsaná v obchodním rejstříku, místní příslušnost krajského soudu bude dána obecně nikoliv jeho současným sídlem, ale sídlem, které bylo u zaměstnavatele v tomto rejstříku zapsáno ke dni, který předchází o 6 měsíců okamžiku zahájení insolvenčního řízení. Pokud taková změna nastane, pak ve smyslu § 102 odst. 1 insolvenčního zákona vyrozumí tento insolvenční soud úřad práce, v jehož obvodu má takový zaměstnavatel aktuální sídlo, a také tento úřad práce bude ve smyslu § 4 odst. 2 ZOchrZ ve věci rozhodovat. Jde tedy o změnu dosavadní praxe, kdy se fakticky vždy shodovala místní příslušnost soudu a úřadu práce. Příslušný úřad práce bude rovněž další povinnosti (informační i jiné) plnit vůči příslušnému insolvenčnímu soudu a rovněž vůči insolvenčnímu správci tímto soudem ustanoveným, byť se může jednat o jiný kraj. Rovněž zaměstnanci své další nároky neuspokojené úřadem práce budou v některých případech řešit u soudu v jiném kraji.
Předběžné posouzení insolvenčního návrhu podaného věřitelem
Cílem insolvenčního zákona je mimo jiné omezit podávání tzv. šikanózních návrhů. Insolvenční soudy mohou v případě pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem (z podstaty věci nikoliv návrhu dlužníka) tyto důvody přezkoumávat a zejména mohou rozhodnout o nezveřejnění insolvenčního návrhu a jiných dokumentů v insolvenčním rejstříku po omezenou dobu. Dosavadní právní úprava počítala s tím, že zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu došel insolvenční návrh (případně následující pracovní den) a o zahájení vyrozumí soud úřad práce3).
Ustanovení § 100a odst. 1 insolvenčního zákona nově ukotvuje, že pokud má insolvenční soud důvodné pochybnosti o důvodnosti insolvenčního návrhu podaného věřitelem (§ 128a insolvenčního zákona), rozhodne, že insolvenční návrh ani jiné dokumenty v insolvenčním spise se v insolvenčním rejstříku nezveřejňují; učiní tak neprodleně, nejpozději do konce nejblíže následujícího pracovního dne po podání insolvenčního návrhu. Na uvedené navazuje povinnost insolvenčního soudu uvedená v § 102 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona doručit příslušnému úřadu práce vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení. V případě, že insolvenční návrh podává věřitel, insolvenční soud o zahájení řízení vyrozumí úřad práce poté, co bude učiněn záznam do spisu podle § 100a odst. 5 insolvenčního zákona, tj. pouze v případě, pokud neshledá důvod k rozhodnutí o nezveřejnění insolvenčního návrhu. Pokud takový důvod ve smyslu výše uvedeného shledá, úřad práce podle § 102 odst. 1 insolvenčního zákona prozatím nevyrozumí. Poté posuzuje možnou zjevnou bezdůvodnost návrhu, kdy insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud podle § 128a odst. 1 insolvenčního zákona odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.
Pokud insolvenční soud neodmítne v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, vyrozumí o zahájení insolvenčního řízení podle § 102 odstavce 1 insolvenčního zákona neprodleně poté, co uplynula lhůta podle § 128a odst. 1 insolvenčního zákona. Příslušný insolvenční soud tedy následně insolvenční návrh zveřejní a současně o tom vyrozumí úřad práce. Odmítne-li insolvenční soud v této lhůtě insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, vyrozuměl by o zahájení insolvenčního řízení úřad práce případně až po vydání rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost změněno.
Pro úplnost jen dodejme, že nadále je podle § 3 písm. a) ZOchrZ rozhodné období stanovováno s ohledem na kalendářní měsíc, ve kterém byl podán insolvenční návrh (nikoliv kdy došlo k jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku), přičemž dále podle § 3 písm. c) ZOchrZ je zaměstnavatel v platební neschopnosti mimo jiné dnem následujícím po dni, kdy na něho byl podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice (nikoliv tedy dnem, kdy došlo k jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku). Taktéž lhůta pro podání žádosti o uspokojení dlužných mzdových nároků úřadem práce byla ponechána. Podle ZOchrZ může zaměstnanec uplatnit mzdové nároky nejpozději do 5 měsíců a 15 kalendářních dnů následujících po dni, kdy příslušný úřad práce zveřejnil informace o platební neschopnosti zaměstnavatele na úřední desce, tedy neprodleně poté, co se o platební neschopnosti dozví (patrně nejdříve z insolvenčního rejstříku). Na základě uvedeného tedy může dojít k mírným rozdílům v běhu lhůt, nicméně v případě nešikanózních insolvenčních návrhů by neměla být nijak dotčena práva zaměstnanců, pokud jde o uspokojení mzdových nároků.
Způsob podání soudu včetně insolvenčního návrhu
Insolvenční zákon v § 80a nově ukotvuje způsob a formát, kterým se činí podání u příslušného soudu. Úřad práce komunikuje se soudem prostřednictvím datové schránky, jak vyplývá i ze zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi, ve znění pozdějších předpisů. Tak činil ovšem již v dosavadní praxi. Rozšířené ustanovení § 97 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona dále stanoví, že k insolvenčnímu návrhu, který není podán ve stanoveném formátu nebo stanoveným způsobem, se nepřihlíží4). To znamená, jako by podán nebyl (a pro účely případného podávání žádosti zaměstnanců o uspokojení mzdových nároků není tedy zřejmě splněna podmínka vzniku platební neschopnosti zaměstnavatele podle ZOchrZ).
Podle důvodové zprávy k novele (tisk Poslanecké sněmovny č. 785/0): „Vzhledem k významu uvedeného požadavku na cestě k postupné elektronizaci justice a zároveň s ohledem na závažnost dopadů zahájení insolvenčního řízení do právní sféry dlužníka a všech jeho věřitelů, je na místě odepřít neřádně podanému insolvenčnímu návrhu účinky zahájení řízení. Stejně jako v případě kontroly náležitostí podpisu, resp. spolehlivého určení osoby podatele, nebo náležitostí podpisu zástupce podatele a dokladu prokazujícího jeho zmocnění (§ 97 odst. 2 a 3), závisí závěr o tom, zda insolvenčnímu soudu bylo podání doručeno předepsaným způsobem, na jednoduchém posouzení skutkového stavu. Není-li tomu tak, insolvenční soud nepovažuje takové podání za insolvenční návrh (podání nezpůsobí zahájení insolvenčního řízení).“
Vyhláška o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení
Dne 1. 7. 2017 nabyla účinnosti vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která nově upravuje náležitosti podání a formulářů podání v insolvenčním řízení. V daném kontextu třeba upozornit na problematiku uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň.
Autoři se již po novele setkali s argumentací, kdy bylo vyžadováno, aby uplatnění pohledávky úřadu práce dle § 11 odst. 3 ZOchrZ bylo činěno na formuláři, případně mělo náležitosti dle § 1 a § 11 vyhlášky. Oba dva požadavky nemají oporu v insolvenčním zákonu ani v prováděcích předpisech. Ustanovení § 203 insolvenčního zákona uvádí: „Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis.“ Především je z uvedeného zřejmé, a bylo tomu tak i před novelizacemi, že jde o dvě různá jednání: uplatnění a vyrozumění o uplatnění5) směřující k různým adresátům (v jednom případě k osobě s dispozičním oprávněním, ve druhém k insolvenčnímu správci), a tedy i primárně mimo soud.
Pokud jde o otázku formuláře, je zcela zřejmé, že ani jedno z těchto jednání není podmíněno bez dalšího formulářovou formou. Pokud tak insolvenční zákon někde vyžaduje, přímo tak stanoví.6)Insolvenční zákon tak nestanoví ani v § 203, ani v § 431 písm. a) a ani vyhláška v kontextu těchto jednání o formuláři nehovoří. Z tohoto důvodu tedy nelze v daném případě aplikovat § 80a odst. 2 insolvenčního zákona pro nepoužití podání na formuláři (jinou věcí je, jak uvedeno výše, standardní povinnost úřadu práce, která vyplývá z § 80a odst. 1 insolvenčního zákona, činit všechna podání vůči soudu v elektronické podobě prostřednictvím datové schránky).
V tomto kontextu je na okraj vhodné poznamenat, že úřad práce nemusí činit v insolvenčním řízení pouze uplatnění pohledávky ze ZOchrZ. Jako správní orgán nebo organizační složka státu může disponovat i jinými pohledávkami. Další pohledávkou postavenou na roveň podle § 169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona je například pohledávka úřadu práce za výživným u pěstounské péče, které vyplývá z § 961 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Naopak jiné pohledávky, pokud nejsou typově pohledávkami za majetkovou podstatou nebo jimi postavenými na roveň, úřad práce standardně přihlašuje. Pokud jde o běžné pohledávky vyplývající z přeplatků na dávkách v oblasti zaměstnanosti a nepojistných sociálních dávek, autoři se domnívají, že s ohledem na § 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a § 2 odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, by měly být posuzovány jako zapodstatové, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, a to ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, neboť mají jako pohledávky charakter daně, resp. jiného obdobného peněžitého plnění.
K náležitostem uplatnění pohledávky, jak uvedeno výše, je podstatné, že jde o dvě různá jednání úřadu práce jako věřitele – uplatnění vůči osobě s dispozičním oprávněním a vyrozumění o uplatnění požadované současně vůči insolvenčnímu správci. Ovšem § 431 písm. a) insolvenčního zákona, § 1 písm. f) i § 11 vyhlášky uvádí jednoznačně „vyrozumění o uplatnění pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky jí postavené na roveň.“ Tedy jde pouze o druhé z uvedených jednání, jde o náležitosti vyrozumění (doposud jeho náležitosti upravoval § 21a a § 22 vyhlášky č. 311/2007 Sb.). Insolvenční zákon ani vyhláška tedy nestanoví náležitosti vlastního uplatnění pohledávky a ani osoba s dispozičním oprávněním ani soud nemůže rozporovat takové uplatnění z důvodu, že by nemělo nějaké náležitosti, pokud nejsou právními předpisy stanoveny. Náležitosti by tedy mělo mít pouze jako právní jednání obecně (srovnej § 545 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), tj. zřejmý a určitý projev vůle věřitele pohledávky uplatnit a specifikovat, o jakou pohledávku jde, vůči komu ji uplatňuje a v jakém řízení a podložený příslušným dokladem.
Pokud je osobou s dispozičním oprávněním sám dlužník, je povinností úřadu práce vyrozumět insolvenčního správce vyrozuměním dle § 11 citované vyhlášky. Pokud je osobou s dispozičním oprávněním sám insolvenční správce, lze se domnívat, že je jeho vyrozumění zajištěno vlastním uplatněním, ale pouze za předpokladu, že uplatnění obsahuje alespoň údaje a doklady požadované touto vyhláškou pro vyrozumění. Zde se autoři domnívají, že by bylo příliš formalistní požadovat učinění obou jednání samostatně vůči téže osobě, tedy vlastně dvakrát, pokud je správce současně i osobou s dispozičním oprávněním. Je tedy namístě je spojit do jednoho uplatnění a vyrozumění. Insolvenční zákon také nestanoví, že následkem nedodržení povinnosti vyrozumět insolvenčního správce nebo nedodržením jeho náležitostí by mělo být zpochybněno samotné uplatnění u osoby s dispozičním oprávněním, pokud bylo uplatněno řádně, neboť jak bylo uvedeno, jde o dvě různá jednání. Bez ohledu na vyrozumění je podstatné, že bylo řádně uplatněno a pro uspokojení jsou k dispozici potřebné údaje a podklady.
Insolvenční řízení s evropským prvkem
Dne 26. 6. 2017 nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „Nařízení“), které ruší dosavadní nařízení 1346/2000 o úpadkovém řízení. Toto Nařízení se vztahuje na insolvenční řízení zahájená po dni 26. 6. 2017. Úřad práce je rovněž povinen je od uvedeného data ex officio aplikovat.
Zcela zásadní je pro oblast mzdových nároků povinnost zveřejňovat nebo zapisovat rozhodnutí do (insolvenčních) rejstříků v členských státech Evropské unie (dále jen „EU“), kde bylo zahájeno řízení, a ve státech, kde se nachází provozovna podnikatele. V současnosti dosud neexistuje evropský insolvenční rejstřík, který by umožňoval vyhledávat informace v rámci EU. Řádně vedené úpadkové řízení však do značné míry spoléhá právě na publicitu příslušných rozhodnutí. Nařízení tak nově požaduje, aby členské státy zveřejňovaly příslušná soudní rozhodnutí v přeshraničních úpadkových věcech ve veřejně přístupném elektronickém rejstříku, přičemž zavádí propojení vnitrostátních insolvenčních rejstříků. Tyto rejstříky budou zveřejňovat údaje dle čl. 24 odst. 2 Nařízení. Evropská komise by prostřednictvím prováděcího aktu měla vytvořit decentralizovaný systém propojení insolvenčních rejstříků. Tento systém bude založen na insolvenčních rejstřících a portálu evropské e-justice, který bude sloužit jako ústřední místo pro elektronický přístup veřejnosti k informacím v systému.
Čl. 24 Nařízení (vytvoření insolvenčních rejstříků) má odloženou účinnost na 26. 6. 2018 a čl. 25 Nařízení (propojení insolvenčních rejstříků) má odloženou účinnost až na 26. 6. 2019. Pro účely ZOchrZ má aplikace Nařízení dále dopad zejména u situací tzv. nadnárodních zaměstnavatelů [§ 3 písm. c) ZOchrZ], kdy nejčastěji dochází k zahájení insolvenčního řízení s dlužníkem v jiném státě EU, přičemž dlužník současně provozuje činnost na území ČR7) a má tu své zaměstnance, kterým dluží splatnou mzdu. V současnosti lze v těchto situacích vycházet také z Evidence údajů o cizozemském rozhodnutí. Dále se v takových situacích aplikuje i § 426 a násl. insolvenčního zákona.
Tzv. povinné informace ve smyslu čl. 24 odst. 2 Nařízení zahrnují tyto údaje:
- datum zahájení insolvenčního řízení;
- soud, který insolvenční řízení zahájil, a případné číslo jednací;
- druh insolvenčního řízení podle přílohy A Nařízení, které bylo zahájeno, a případně jakýkoli příslušný poddruh takového zahájeného řízení v souladu s vnitrostátním právem;
- zda je soudní příslušnost pro zahájení řízení založena na čl. 3 odst. 1, 2 nebo 4 Nařízení;
- je-li dlužníkem společnost nebo právnická osoba, název, registrační číslo, sídlo nebo – liší-li se – poštovní adresu dlužníka;
- je-li dlužníkem fyzická osoba, a to i samostatně výdělečně činná, jméno, případně registrační číslo a poštovní adresu nebo – pokud je adresa chráněna – místo a datum narození dlužníka;
- jméno, poštovní adresu nebo e-mailovou adresu případného jmenovaného insolvenčního správce;
- případnou lhůtu pro přihlášení pohledávek nebo odkaz na kritéria pro výpočet této lhůty;
- případné datum skončení hlavního insolvenčního řízení;
- soud, u něhož lze podle článku 5 Nařízení napadnout rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení, a případnou lhůtu, v níž je tak třeba učinit, nebo odkaz na kritéria pro výpočet této lhůty.
Přímá novela ZOchrZ
Stran pozornosti došlo k již zmiňované přímé novelizaci vybraných ustanovení ZOchrZ. V podstatě se spíše jednalo o úpravy technického charakteru bez ambice ukotvení zásadnějších změn s hlubším dopadem. Přesto se stručně pozastavíme u několika vybraných bodů.
Možnost prodloužení rozhodného období a lhůty pro uplatnění mzdových nároků
Zřejmě nejzávažnější bod předmětné novely představuje dle názoru autorů doplnění § 3 písm. a) a § 4 odst. 5 ZOchrZ, kterým se zmocňuje vláda, aby v odůvodněných případech mohla nařízením prodloužit délku rozhodného období a lhůtu pro uplatnění mzdových nároků u úřadu práce. Tato úprava byla do ZOchrZ včleněna prostřednictvím pozměňovacího poslaneckého návrhu. Zatím však vláda tohoto zákonného zmocnění nevyužila. Odůvodnění použití takového institutu spočívá v řešení specifické situace zaměstnanců, kterým vznikají z objektivních příčin u zaměstnavatele dlužné mzdové nároky později, než je v současné době stanovené rozhodné období a lhůta pro uplatnění. Vlastní realizace tohoto institutu bude samozřejmě odvozena od podmínek nastavených vládou, pokud a v jaké podobě se jej rozhodne aplikovat.
Opětovné uplatnění mzdových nároků zaměstnancem
Ustanovení § 5 odst. 1 věta druhá ZOchrZ nově uvádí, že po uspokojení alespoň části uplatněných mzdových nároků může úřad práce uspokojit další mzdové nároky téhož zaměstnance uplatněné vůči témuž zaměstnavateli až po uplynutí kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž uplynulo 12 měsíců od posledního měsíce, za který byl mzdový nárok žadatele úřadem práce uspokojen. Předmětné ustanovení zákona je patrně nutné vyložit v kontextu zejména s § 3 písm. a) a § 4 odst. 5 ZOchrZ. Zaměstnanec může podat další žádost o uspokojení dlužných mzdových nároků pouze ve stanovené lhůtě, přičemž může uplatnit mzdové nároky, které mu vznikly v rozhodném období. Aby tyto zákonné podmínky nastaly, musí být iniciováno nové (další) insolvenční řízení, v jehož rámci je stanovena nová lhůta pro podání žádosti, jakož i nové rozhodné období, do kterého musí spadat zaměstnancem uplatněné další mzdové nároky. Další mzdové nároky jsou patrně mzdové nároky, které žadateli vznikly později, nikoliv mzdové nároky, které již byly zaměstnancem uplatněny v předchozí žádosti a byly mu úřadem práce přiznány částečně nebo vůbec.
Dodatečné doplácení již částečně přiznaných mzdových nároků by znamenalo obcházení § 5 odst. 2 ZOchrZ, které stanoví celkovou výši mzdových nároků vyplacených 1 zaměstnanci za 1 měsíc. Současně nelze obcházet ani § 5 odst. 1 věty první ZOchrZ, které umožňuje uplatnění (a také fakticky uspokojení) nejvýše 3 kalendářních měsíců. Pro výklad této právní normy je také třeba vyjít ze zvláštní části důvodové zprávy k předmětnému ustanovení, která mimo jiné uvádí, že podstatné je, aby zaměstnanec nečerpal mzdové nároky více než 3 měsíce v období 12 měsíců po sobě jdoucích. Jinak řečeno účelem ZOchrZ není, aby stát uspokojoval veškeré mzdové nároky zaměstnance neomezeně, např. všech 12 měsíců z jednoho roku, a to ani při opakovaných žádostech zaměstnance.8) Zjednodušeně lze tedy konstatovat, že pokud byl žadatel uplatňující mzdové nároky vůči témuž zaměstnavateli již úřadem práce uspokojen naposledy např. za měsíc srpen 2017, může být při splnění všech ostatní podmínek opětovně uspokojen nejdříve za měsíc říjen 2018.
Zveřejnění na úřední desce úřadu práce
Poslední změnou, kterou novela přináší, je technická úprava mechanismu zveřejňování informací o platebně neschopném zaměstnavateli dle § 4 odst. 4 a § 4 odst. 5 ZOchrZ, která teprve nyní „harmonizuje“ ZOchrZ se zákonem č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Úřad práce je jedním správním orgánem a ve smyslu § 26 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, zřizuje jednu úřední desku, tedy nezřizuje ji každý jednotlivý organizační útvar úřadu práce (krajské pobočky, kontaktní pracoviště). Proto i zveřejňování informací o zaměstnavatelích, jejichž zaměstnanci mohou uplatnit mzdové nároky, je prováděno na jediné úřední desce úřadu práce jako celku, nicméně je samozřejmě zaměstnancům i nadále dostupné také na internetových stránkách MPSV9). Tyto informace úřad práce zveřejní na úřední desce neprodleně poté, co se o platební neschopnosti dozví. Oproti předchozí právní úpravě již úřad práce nemusí vyčkávat doručení vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení insolvenčním soudem ve smyslu § 102 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a pokud se takové informace dozví dříve z insolvenčního rejstříku (a informaci od soudu by např. neobdržel nebo obdržel později), může je uveřejnit na úřední desce dříve, což je ve prospěch informovanosti všech zaměstnanců s dlužnými mzdovými nároky.
Právní předpisy citované v článku
(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 o insolvenčním řízení
- ZOchrZ – zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele
- zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti
- zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
- zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon
- zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi
- zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád
- zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky
- zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona
- vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení a o změně vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona