Vody pracovního práva a personalistiky rozvířilo nedávné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 138/2022, které mnozí zaměstnavatelé uvítali s otevřenou náručí. V praxi totiž čím dál tím víc docházelo k tomu, že inspekce práce jednání zaměstnavatelů obdobná tomu, které posuzoval Nejvyšší správní soud, považovala za porušení zákoníku práce a udělovala za ně pokuty.
Cílem tohoto článku je navázat na shrnutí tohoto rozhodnutí, které sepsal JUDr. Petr Bukovjan a které bylo otištěno v 10. čísle tohoto časopisu. Jedná se o zamyšlení nejenom nad rozhodnutím Nejvyššího správního soudu a jeho argumentací, ale i nad dalšími důsledky, které může mít pro praxi.
Nejvyšší správní soud projednával případ, kdy se zaměstnanci, kteří vykonali práci přesčas, zaměstnavatel sjednal možnost čerpat náhradní volno v období 26 týdnů od vykonání práce přesčas a dále to, že dosaženou mzdu, která zaměstnancům příslušela za práci přesčas, jim vyplatí až spolu se mzdou za měsíc, ve kterém čerpali náhradní volno. Inspekce práce toto vyhodnotila jako porušení zákoníku práce a udělila za něj pokutu ve výši 50 000 Kč.
Nejvyšší správní soud ovšem potvrdil rozhodnutí krajského soudu1), který shledal, že taková úprava splatnosti mzdy není v rozporu s § 141 odst. 1 zákoníku práce,2) a který rozhodnutí o udělení pokuty zrušil. Nejvyšší správní soud a krajský soud opřely své rozhodnutí o tři stěžejní argumenty, které podrobně rozebereme.
1. argument – rozhodnutí Nejvyššího soudu
Správní soudy ve svých rozhodnutích odkázaly celkem na tři rozhodnutí civilního Nejvyššího soudu, která podporují závěr o dispozitivnosti stěžejního ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2565/2011
V chronologicky prvním rozsudku, na který správní soudy odkazují, soudy projednávaly žalobu na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance podle § 56 písm. b) zákoníku práce ve znění do 31. prosince 2010.
Skutkový stav: Zaměstnanec dne 31. května 2010 doručil zaměstnavateli předmětné okamžité zrušení pracovního poměru, protože mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu za měsíc duben 2010. V pracovní smlouvě si sjednali, že „mzda je stanovena jako měsíční a její splatnost je každý 15. den po uplynutí měsíce, v němž byla práce vykonána“.
Právní posouzení: Nejvyšší s