Při nevyplacení mzdy či platu zaměstnavatelem má zaměstnanec možnost bránit se soudní cestou. Pokud je však zaměstnavatel v platební neschopnosti, rozšiřují se možnosti zaměstnance o další veřejnoprávní nástroje určené zákonem č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Úplatnost závislé práce
Koná-li zaměstnanec pro zaměstnavatele práci v pracovněprávním vztahu, jedná se o závislou práci, jak je tento pojem definován v ust. § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpis, dále jen „zákoník práce". Zatímco odstavec 1 tohoto ustanovení definuje znaky závislé práce (vztah nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, výkon práce jménem zaměstnavatele a podle jeho pokynů a osobní výkon práce zaměstnancem), odstavec 2 pak stanoví podmínky, za nichž je závislá práce konána. Jednou z těchto podmínek je skutečnost, že závislá práce je konána za mzdu, plat nebo odměnu.
Prvky chránící mzdu či plat, popřípadě odměnu
Mzda a plat a v některých souvislostech i odměna z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou chráněny několika instituty – jedná se například o institut minimální či zaručené mzdy, pravila pro provádění srážek ze mzdy či jiných příjmů, zákonná pravidla řešící splatnost mzdy (platu) a její výplatu a další.
Je-li zmíněna splatnost mzdy (platu), pak je třeba připomenout, že mzda (plat) je splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vzniklo právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku (srov. us