Odměňování zaměstnanců ve veřejné sféře je v České republice aktuálně předmětem intenzivních debat, a to zejména v souvislosti s pravidelným zvyšováním minimální mzdy a snahou vlády přiblížit její výši hranici 47 % průměrné mzdy. Tento zákonný trend má za cíl zajistit důstojnou kompenzaci za výkon závislé práce, zároveň však odhaluje systémové nedostatky platových tarifů, které často nejsou provázány s valorizačním mechanismem a mnohdy zůstávají pod úrovní zaručeného platu či dokonce minimální mzdy stanovenou zákonem. Předmětem tohoto příspěvku je právní zamyšlení nad legalitou a legitimitou současného právního stavu, kdy nařízení vlády stanoví mnohé platové tarify pod úrovní nejnižší úrovně zaručeného platu, a dokonce i pod úrovní minimální mzdy, jejichž výše je dána zákonem. Předkládaný text se současně vyjadřuje k tomu, zda současná právní konstrukce uvedených platových tarifů a náležitostí je či není v souladu s ústavním pořádkem České republiky.
Legalita a legitimita odměňování platem
Prof. JUDr.
Petr
Hůrka
Ph.D.
Lektor, konzultant na pracovněprávní vztahy, právo lidského kapitálu a HR, profesor pracovního práva a práva sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na CEVRO Univerzitě v Praze. Je členem Legislativní rady vlády, vědecké rady Právnické fakulty Masarykovy Univerzity a členem redakční rady mnoha českých i mezinárodních odborných právnických časopisů. Působí jako zprostředkovatel a rozhodce v kolektivních pracovněprávních sporech. Publikoval dosud více než 100 odborných statí a publikaci v národních i mezinárodních právnických titulech. Pravidelně se účastní odborných konferencí a diskuzních pořadů věnovaných personálním vztahům.
Doc. JUDr.
Jan
Kudrna
Ph.D.
Specialista na ústavní právo, volební systémy, fungování ústavních institucí a vztahy mezi orgány veřejné moci. působí na katedře ústavního práva právnické fakulty univerzity Karlovy. ve své odborné a publikační činnosti se zaměřuje zejména na ústavní systém české republiky, volební právo, politické strany a ochranu základních práv. je autorem řady odborných publikací a podílí se na legislativní a expertní činnosti v oblasti veřejného práva.
Specialista na ústavní právo, volební systémy, fungování ústavních institucí a vztahy mezi orgány veřejné moci. působí na katedře ústavního práva právnické fakulty univerzity Karlovy. ve své odborné a publikační činnosti se zaměřuje zejména na ústavní systém české republiky, volební právo, politické strany a ochranu základních práv. je autorem řady odborných publikací a podílí se na legislativní a expertní činnosti v oblasti veřejného práva.
Úvodem
České pracovní právo se nachází v době po zavedení zákonného valorizačního mechanismu, kdy po dlouhých letech stagnace dochází k pravidelnému zvyšování minimální mzdy. Minimální mzda odráží růst průměrné mzdy v národním hospodářství, přičemž se vychází
de facto
z predikované částky, která má poskytnout aktuální hladinu průměrné mzdy v zemi v období, na které se mzda bude určovat. Do toho je snahou vlád zajistit přibližování výše minimální mzdy hranici 48% mzdy průměrné, za použití koeficientů, kterými se predikce násobí. Tento zákonný trend zvyšuje cenu práce, ale zejména minimální, nepodkročitelný standard odměny za výkon závislé práce v zemi, která se tak stává důstojnou kompenzací pracovního úsilí. Tento trend však ve svých důsledcích odhaluje nepřipravenost platových tarifů, které nejsou nikterak provázány s tímto mechanismem a pouze očekávají ad hoc
valorizaci platových stupnic způsobem, který by měl odrážet požadavky zaručeného platu, de facto
alespoň minimální mzdy. V praxi však dochází toliko k aktivaci doplatku do zaručeného platu, který však ve své zákonné konstrukci nechá nejprve působit motivační složky platu, čímž je v podstatě znehodnotí. K problematice závislé práce a jejího odměňování
Práce představuje pro zaměstnance činnost, aktivitu, kterou vykonává na úkor svého volného času, toliko za přiměřenou cenu práce (
kompenzaci
), kterou mu musí zaplatit zaměstnavatel. Odměna je dle § 2 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „ZP“), obligatorní
plnění za výkon závislé práce v pracovněprávním vztahu. Odměna přísluší za vykonanou práci, pročež tak musí práci i její výsledky odrážet a je stimulem a motivací pro zaměstnance (stimulační funkce). Zároveň je zaměstnavatel povinen kompenzovat zaměstnanci obtížnost, náročnost a namáhavost práce, stejně jako vynaložené úsilí a výsledky práce, její hodnotu, kterou zaměstnanec svou prací zaměstnavateli přinesl (kompenzační funkce). Odměna má rovněž sloužit zaměstnanci jako zdroj příjmu potřebný k uspokojování potřeb svých i blízkých osob, její úroveň musí být schopna takové potřeby reálně saturovat (sociální funkce) a měla by tak být vázaná na příjmy dosahované ve společnosti, kupní sílu a ideálně na průměrnou mzdu v zemi. Mezinárodní organizace práce (MOP) v této souvislosti přijala postupně v letech 1928 až 1970 několik úmluv o mzdě, které Česká republika ratifikovala, a staly se tak s