Jan Kudrna

Odměňování zaměstnanců ve veřejné sféře je v České republice aktuálně předmětem intenzivních debat, a to zejména v souvislosti s pravidelným zvyšováním minimální mzdy a snahou vlády přiblížit její výši hranici 47 % průměrné mzdy. Tento zákonný trend má za cíl zajistit důstojnou kompenzaci za výkon závislé práce, zároveň však odhaluje systémové nedostatky platových tarifů, které často nejsou provázány s valorizačním mechanismem a mnohdy zůstávají pod úrovní zaručeného platu či dokonce minimální mzdy stanovenou zákonem. Předmětem tohoto příspěvku je právní zamyšlení nad legalitou a legitimitou současného právního stavu, kdy nařízení vlády stanoví mnohé platové tarify pod úrovní nejnižší úrovně zaručeného platu, a dokonce i pod úrovní minimální mzdy, jejichž výše je dána zákonem. Předkládaný text se současně vyjadřuje k tomu, zda současná právní konstrukce uvedených platových tarifů a náležitostí je či není v souladu s ústavním pořádkem České republiky.