V předchozím článku jsme si představili směrnici o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její hlavní cíle, kterými jsou zlepšení pracovních podmínek a narovnání informační asymetrie, kterou v platformovém modelu často vytváří algoritmické řízení. V tomto článku se zaměříme na dvě prakticky nejcitlivější části směrnice: vyvratitelnou právní domněnku existence pracovněprávního vztahu a status osob pracujících prostřednictvím platformy, včetně procesu jeho určení. Vzhledem k tomu, že návrh transpozičního zákona zatím není znám, vycházíme při psaní tohoto článku pouze ze znění směrnice.
Vyvratitelná domněnka pracovněprávního vztahu a status platformových pracovníků
Mgr. Bc.
Veronika
Rožnovská
Advokátka, v advokátní kanceláři Kastner & Pieš a interní doktorandka na Katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy Specializuje se na pracovní právo, nemovitosti a IT právo. Věnuje se ochraně osobních údajů, obchodní agendě včetně pracovněprávních vztahů, právním aspektům vývoje softwaru a cloudových služeb, vyjednávání komerčních nájemních smluv.
Vyvratitelná právní domněnka: procesní nástroj, nikoli automatická rekvalifikace
Směrnice stanovuje, že členské státy mají povinnost implementovat účinné postupy pro ověření a určení správného statusu platformových pracovníků. Základní pravidlo je, že existence pracovního vztahu se má řídit primárně skutečným fungováním pracovníků bez ohledu na to, jak si strany vztah smluvně pojmenují. V návaznosti na to směrnice ukládá členským státům povinnost zavést do národní úpravy vyvratitelnou právní domněnku. Podle této právní domněnky by se smluvní vztah mezi platformou a platformovým pracovníkem měl považovat za pracovněprávní, jsou-li zjištěny skutečnosti nasvědčující řízení a kontrole a platforma neprokáže opak.