Pracovní právo je v řadě oblastí založeno na právu EU, a to zejména na směrnicích, které mají členské státy povinnost v transpoziční lhůtě implementovat do vnitrostátních právních předpisů. Pokud se tak nestane, hrozí členskému státu finanční sankce uložené v rámci řízení o porušení unijního práva zahájeného Evropskou komisí. Pro zaměstnavatele jsou však důležité zejména možné soukromoprávní důsledky vyplývající z nedostatečné implementace.
Přímý a nepřímý účinek směrnic EU v pracovněprávních vztazích
JUDr.
Tereza
Erényi
LL.M.
Příspěvek vznikl za podpory GAUK v rámci projektu Implementace směrnic EU v pracovněprávní oblasti, č. 172423 řešeného na Univerzitě Karlově, Právnické fakultě.
V období posledních dvou let měly být v České republice v pracovněprávní oblasti implementovány tři evropské směrnice,1) přičemž ve všech případech byla příslušná transpoziční
legislativa
přijata s více než roční prodlevou. Současně platí, že i pokud je směrnice formálně v zákoně provedena, vznikají mnohdy pochybnosti, zda je implementace správná. Obdobně bývá diskutována i rozhodovací praxe českých soudů, která se v některých případech jeví jako v rozporu s výkladem podávaným ze strany Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“).Zaměstnavatelé v této souvislosti uvažují, jaký praktický vliv na ně může pozdní či chybná implementace směrnic mít a zda lze s poukazem na rozpor s právem EU případně překonat i vnitrostátní ustálenou judikaturu.
Klíčovou otázkou je, zda se zaměstnanec může vůči zaměstnavateli úspěšně domáhat u soudu práva zaručeného směrnicí, i když směrnice nebyla do českého právního řádu implementována vůbec, byla implementována nesprávně, popřípadě není souladně vykládána českými soudy
.Pro zodpovězení této otázky je třeba rozebrat tzv. přímý a nepřímý účinek směrnic, přičemž je třeba poznamenat, že se jedná o komplexní otázku, jejíž detailní rozbor vydá na několik desítek stran a přísluší spíše odborníkům v oblasti práva EU.2) Na tomto místě se věnujeme pouze hlavním aspektům, které jsou pro pochopení možných pracovněprávních důsledků z pohledu zaměstnavatelů zásadní.
Nepřímý účinek směrnic (eurokonformní výklad)
Povinnost eurokonformního výkladu
Nepřímý účinek směrnic neboli povinnost eurokonformního výkladu je obecně známou zásadou spočívající v povinnosti vnitrostátních orgánů (včetně soudů) vykládat vnitrostátní zákonná ustanovení v oblasti působnosti práva EU v souladu se smyslem a účelem evropské právní úpravy. SDEU ve své judikatuře uvádí:
„Při uplatňování vnitrostátního práva je vnitrostátní soud, který má podat jeho výklad, povinen tak učinit v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu uvedené směrnice, aby dosáhl výsledku, který tato směrnice sleduje…“
3)Pokud tedy vnitrostátní soud aplikuje ustanovení zákoníku práce, kterým se provádí směrnice EU, měl by v maximální možné míře zohlednit smysl a účel dané směrnice včetně existující judikatury SDEU. Pokud má soud pochybnosti o správném výkladu, může podat předběžnou otázku o výklad k SDEU.
Jestliže je však případ s evropským přesahem řešen vyšším soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky (v pracovněprávních věcech Nejvyšší soud), soud předběžnou otázku položit musí
. Povinnost podat předběžnou otázku neplatí pouze za předpokladu, že:a)
otázka unijního práva není
relevantní
pro řešení daného případu,b)
existuje ustálená
judikatura
SDEU k dané otázce nebo rozsudek SDEU týkající se v zásadě identické otázky (tzv. acte éclairé),c)
výklad a správná aplikace unijního práva jsou naprosto zjevné (tzv. acte clair).4)
V této souvislosti je s určitým podivem, že za téměř dvacet let od vstupu České republiky do EU byla