Střet svobody vyznání s neutrálními pravidly u zaměstnavatele v souvislosti s diskriminací v pracovněprávních vztazích

Pro pochopení základních principů, na kterých je rozhodnutí¹⁾ postaveno, autor považuje za důležité vysvětlit v první části článku problematiku diskriminace, její typy, právní předpisy týkající se diskriminace v českém právním řádu, ale také srovnání s institutem nerovného zacházení. Následně pak rozebrat předmětné rozhodnutí SDEU a v závěru je srovnat s českým případem, kterému se běžně přezdívá „šátková aféra“ a týká se právě náboženského oděvu ve školství.

Jednou z nejzákladnějších hodnot v moderní společnosti je rovnost. Jedná se o poměrně novodobou hodnotu, na kterou v historii rozhodně nebyl brán takový zřetel, společnost byla totiž rozdělena spíše hierarchicky a lidé si často rovni nebyli.²⁾ je však hodnotou existující ve vztahu k jiné hodnotě, vždy totiž uvádí do souvislosti dvě hodnoty. Tedy rovnost „v něčem“, rovnost „mezi jednou a druhou věcí“, rovnost „jedné věci s věcí jinou.“ Opomineme-li rovnost materiální, která spočívá v reálném stavu dvou nerovných hodnot, pro tento článek bude zásadní rovnost formální, tedy . Při nedodržování rovnosti pak dochází k nerovnému zacházení.

Vedle rovnosti je často stavěn pojem . Diskriminaci lze popsat jako ³⁾ V první řadě je důležité vyvrátit poměrně rozšířenou mystifikaci o tom, že jakákoliv nerovnost v zacházení, která se někomu nelíbí, představuje diskriminaci. Mezi nerovným zacházením a diskriminací je totiž jeden zásadní rozdíl.

, jež jsou uvedeny v § 2 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „ADZ“ nebo „antidiskriminační zákon“)⁴⁾, jako jsou např. rasa, etnický původ, národnost, poh