K faulům nedochází jen ve sportu. Běžné jsou i v komunikaci a argumentaci. Některé jsou známé a průhledné, a škodí spíš těm, kdo je používají, jiné tak viditelné nejsou. Nechceme-li jim podlehnout, je dobré o nich vědět a dokázat na ně reagovat. Stejně dobrá je však i snaha se k nim neuchylovat. Článek se zabývá nejčastějšími typy argumentačních faulů či logických a rétorických triků uplatňovaných v komunikaci, většinou ve snaze manipulovat druhým, i tomu, jak jim čelit.
Jak čelit argumentačním faulům a rétorickým trikům
Doc.
Dr.
Jan
Urban
CSc.
Argumentační fauly jsou logické či řečnické triky, jejichž cílem je přesvědčit druhou stranu o něčem, co s pravdou nemá nic společného. Jejich podstatou bývá záměrné, byť často nenápadné porušení logických pravidel či využívání určitých rétorických pastí. Jsou oblíbeným nástrojem manipulátorů a lze se s nimi setkat jak v běžné osobní komunikaci, tak i v komunikaci pracovní či obchodní. Občas se může stát, že si na jejich používání někteří lidé, ale i organizace dokonce zvyknou, někdy natolik, že si je přestávají uvědomovat.
Manipulace opírající se o záměrně chybnou logiku
Způsobů manipulace založené na logických klamech či chybné logice (tedy logice
záměrně chybné
, nikoli jen mylné) je téměř nepřeberné množství. Řada z nich byla známa již v antice a o jejich první utřídění se pokusil už Aristoteles. Většina z nich je však úspěšně používána dosud. K nejjednodušším patří následující tři.*
klam falešného dilematu.
Klame tím, že jako návrh řešení určitého problému předkládá jen dvě, většinou krajní možnosti. Nutí tak k rozhodnutí v podobě „ano, nebo ne“ přesto, že možností, jak problém řešit (a většinou i podstatně lepších), je mnohem víc. Příkladem jsou tvrzení: „Buď jsi s námi, nebo proti nám
“ nebo „Buď tento obchodní návrh přijmeme, nebo nás čeká krach
“.*
využití (či spíše zneužití) neúplných znalostí.
Podstatou je logicky chybné konstatování, že tvrzení, které nebylo žádnými důkazy vyvráceno, je pravdivé, anebo naopak, že tvrzení, které nebylo nijak dokázáno, být pravdivé nemůže. Fakt, že určité tvrzení nebylo vyvráceno (nebo naopak dokázáno), však o jeho pravdivosti či nepravdivosti nic neříká. Příkladem je „důkaz“ existence telepatie založený na tom, že její existence nebyla nijak vyvrácena, nebo naopak „důkaz“, že telepatie neexistuje, založený na konstatování, že její existence nebyla dokázána.*
klam šikmé plochy
. Logickým faulem je i tvrzení, kterým se druhou stranu snažíme odradit od určitého rozhodnutí, a to sdělením, že i malý krok, který určitým směrem podnikne, povede k řetězci událostí, jehož konečný důsledek bude zcela nepřijatelný. Jde o klam, který je základem řady „alarmistických teorií“ varujících před následky rozhodnutí, jež údajně budou – v důsledku nevyhnutelných navazujících událostí – zcela nutně fatální. K nastíněné sérii událostí však ve skutečnosti dojít vůbec nemusí, a tvrzení, že svým rozhodnutím „protrhneme přehradu“ a nad da