Z dotazů čtenářů vyplývá, že v praxi stále přetrvávají nejasnosti v přístupu k přestávkám v práci, přiměřené době na jídlo a oddech a bezpečnostním přestávkám. Zároveň jsou opomíjeny situace, kdy je třeba mít i tyto přestávky podchyceny v evidenci.
Přestávka v práci, přiměřená doba na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávka
JUDr.
Eva
Dandová
Zcela úvodem si musíme zdůraznit, že pracovní dobou rozumí zákoník práce jakoukoli dobu, ať již strávenou na pracovišti, nebo mimo ně, během níž zaměstnanec plní nebo je povinen plnit pracovní úkoly. Pokud se zaměstnanec nachází na pracovišti, pak je pracovní dobou také doba, v níž je zaměstnanec připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. V praxi je velice důležité důsledně rozlišovat pojem „pracovní doba“ a „stanovená pracovní doba“. Pod pojmem „pracovní doba“ se rozumí veškerá doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci včetně doby, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele. Naproti tomu „stanovená pracovní doba“ je délka pracovní doby stanovená zákonem, tedy § 79 a § 79a zákoníku práce.
Naproti pozitivní definici pojmu pracovní doba je pojem
doba odpočinku
vymezen negativně. Dobou odpočinku je
doba, která není pracovní dobou
. Vzhledem k tomu, že již od r. 2000 se poskytnuté přestávky na jídlo a oddech nezapočítávají do pracovní doby, je třeba dovodit, že doba přestávky na jídlo a oddech je dobou odpočinku zaměstnance, byť např. setrvává v této době na pracovišti.Přestávka v práci, přiměřená doba na jídlo a oddech a bezpečnostní přestávka
Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci
nejdéle po šesti hodinách přestávku v práci na jídlo a oddech
v trvání nejméně
30 minut
(možnosti dělení přestávky v práci viz níže) a mladistvým musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po čtyři a půl hodinách nepřetržité prác