Až na výjimky zakazuje právní úprava zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru v ochranné době. Jednou z těchto ochranných dob je doba od nástupu zaměstnance na lázeňské léčení do jeho ukončení.
Právní věta
„Lázeňským léčením“ ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. a) zákoníku práce je lázeňská léčebně rehabilitační péče, jejíž poskytnutí doporučil ošetřující lékař a schválila zdravotní pojišťovna, poskytovaná a hrazená v režimu komplexní lázeňské léčebně rehabilitační péče nebo příspěvkové lázeňské léčebně rehabilitační péče.
„Nástupem lázeňského léčení“ se rozumí a ochranná doba počíná v okamžiku, kdy zdravotní pojišťovna schválí návrh ošetřujícího lékaře na poskytnutí lázeňské léčebně rehabilitační péče. Existence ochranné doby není přitom podmíněna tím, aby komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče byla zaměstnanci poskytována v době jeho dočasné neschopnosti k práci.
(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2149/2020)
Předmět sporu
- Platnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci pro jeho nadbytečnost v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně.
- Vyřešení právních otázek, co je pro účely právní úpravy zákazu výpovědi z pracovního poměru obsahem pojmu „lázeňské léčení“, resp. „nástup lázeňského léčení“.
Právní úprava
- § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost zaměstnance v příčinné souvislosti s rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně.