Návrh na přezkoumání lékařského posudku a překážka v práci

Právní věta

Zaměstnavatel je i po podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož je zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, povinen zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (popřípadě práci odpovídající vedoucímu pracovnímu místu, na něž byl zaměstnanec jmenován) a není oprávněn mu další výkon práce zakázat, ledaže by byla naplněna skutková podstata ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, podle něhož je zaměstnavatel povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

(z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2063/2020)

Předmět sporu

• Vyřešení právních otázek, jaký význam má podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku, kterým byl zaměstnanec shledán zdravotně způsobilým k výkonu sjednané práce, pro povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci a zda podání návrhu na přezkoumání takového lékařského posudku zakládá překážku v práci na straně zaměstnance.
• Právo zaměstnance na náhradu mzdy v situaci, kdy mu zaměstnavatel s odkazem na podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku přestane přidělovat práci.

Právní úprava

• § 43 odst. 3 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů – posudkový závěr jako obsahová náležitost lékařského posudku.
• § 46 zákona o specifických zdravotních službách – podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku a jeho účinek.
• § 12 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), ve znění pozdějších předpisů – mimořádná lékařská prohlídka.
• § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů – povinnost zaměstnavatele nepřipustit, aby zaměstnanec konal práci, která co do náročnosti neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti.
• § 208 zákoníku práce – tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele.

Skutkový stav (popis případu)

• Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele jako vedoucí prodejny; v době od 6. 11. 2017 do 31. 10. 2018 byl v dočasné pracovní neschopnosti; po jejím skončení ho zaměstnavatel odeslal na mimořádnou lékařskou prohlídku; po jejím provedení vydal poskytovatel pracovnělékařských služeb dne 21. 11. 2018 lékařský posudek se závěrem, že zaměstnanec je k výkonu sjednané práce zdravotně způsobilý.
• Zaměstnanec podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku; jeho návrhu ale nebylo ani lékařem, a posléze ani příslušným správním orgánem vyhověno a lékařský posudek byl rozhodnutím správního orgánu ze dne 21. 2. 2019 potvrzen.
• Na podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku ze strany zaměstnance reagoval zaměstnavatel písemným oznámením ze dne 30. 11. 2018, že ho nelze zařadit k výkonu práce a že ho do konečného rozhodnutí o jeho zdravotní způsobilosti uvolňuje z pracovních povinností z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance bez náhrady mzdy.
• Zaměstnanec se i přes takové oznámení dožadoval přidělování práce, ze strany zaměstnavatele ale k ničemu takovému nedošlo; protože mu zaměstnavatel neposkytl ani náhradu mzdy, domáhal se zaměstnanec jejího zaplacení soudní žalobou.

Argumenty zaměstnance (a krajského soudu)

• Řízení, jehož předmětem byl přezkum lékařského posudku, nemělo vliv na zdravotní způsobilost zaměstnance k práci konstatovanou lékařem a tento byl zdravotně způsobilý práci vykonávat; důvodem toho, proč práci nekonal, nebyla překážka v práci na jeho straně, ale na straně zaměstnavatele, který mu odmítl práci přidělovat; zaměstnanec má proto právo na odpovídající náhradu mzdy.

Argumenty zaměstnavatele (a okresního soudu)

• V důsledku podání návrhu zaměstnance na přezkoumání lékařského posudku nastal ze zákona odkladný účinek posudkového závěru o zdravotní způsobilosti zaměstnance; zaměstnavatel proto nemohl zaměstnance připustit k výkonu další práce podle pracovní smlouvy a tím vznikly překážky v práci na straně zaměstnance ve smyslu ustanovení § 199 zákoníku práce, za které mu nenáležela náhrada mzdy.
• Zaměstnanec nemohl práci vykonávat, když dosud nebylo pravomocně potvrzeno, že je zdravotně způsobilý, a to až do doby, kdy bylo o návrhu na přezkoumání příslušným správním orgánem rozhodnuto; za tuto dobu mu nepřísluší náhrada mzdy, neboť nejde o žádnou z typových situací stanovených nařízením vlády č. 590/2006 Sb.
• Právní úprava posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců vytváří vakuum v otázce toho, jak má být postupováno zaměstnavatelem poté, kdy je zaměstnanec po skončení dlouhodobé pracovní neschopnosti shledán poskytovatelem pracovnělékařských služeb zdravotně způsobilým k dalšímu výkonu práce, a tento podá proti takovémuto posudku návrh na jeho přezkoumání, a navodí tak jeho odkladný účinek; není totiž jasné, zda je za dané situace nutno zaměstnance považovat za zdravotně způsobilého k výkonu práce a zařadit zpět k výkonu práce dle pracovní smlouvy, nebo je třeba vyčkat rozhodnutí orgánu, jenž lékařský posudek přezkoumává, o zdravotní způsobilosti, nebo rozhodnutí soudu, a zda po tuto dobu vznikají překážky na straně zaměstnance, či zaměstnavatele.
• V situaci, kdy zdravotní způsobilost zaměstnance nebyla postavena najisto, měl zaměstnavatel důvodné pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti, a musel proto postupovat v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce.

Z odůvodnění rozhodnutí soudu

• V průběhu pracovního poměru, jehož podstatou je pracovní závazek vymezený v ustanovení § 38 odst. 1 písm. a) a b) zákoníku práce, tedy závazek zaměstnance vykonávat sjednanou práci a jemu odpovídající povinnost zaměstnavatele sjednanou práci přidělovat a platit za její výkon mzdu nebo plat, mohou nastat a také často nastávají (jak na straně zaměstnance, tak na straně zaměstnavatele) skutečnosti, které způsobují, že zaměstnanec nemůže plnit pracovní závazek spočívající ve výkonu práce, a činí toto plnění nemožným; tyto překážky představují právem uznanou nemožnost plnění základních pracovněprávních povinností spojenou se změnou nebo dočasnou suspenzí pracovního závazku.
• Překážky v práci zákoník práce rozděluje na překážky v práci na straně zaměstnance (§ 191 až § 206 zákoníku práce) a na překážky v práci na straně zaměstnavatele (§ 207 až § 210 zákoníku práce); na straně zaměstnavatele se vyskytují dvě skupiny překážek, a to prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí (§ 207 zákoníku práce) a jiné překážky (§ 208 až § 210 zákoníku práce); o překážku v práci ve smyslu ustanovení § 208 zákoníku práce jde tehdy, neplní-li nebo nemůže-li zaměstnavatel plnit výše uvedenou povinnost, vyplývající pro něj z pracovního poměru, přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy (práci odpovídající vedoucímu pracovnímu místu, na něž byl zaměstnanec jmenován), nejde-li o prostoj nebo přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí podle ustanovení § 207 zákoníku práce, a to za předpokladu, že zaměstnanec je schopen a připraven tuto práci konat; o překážku v práci jde bez ohledu na to, zda nemožnost přidělovat práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se zaměstnavateli přihodila, nebo zda ji zaměstnavatel sám svým jednáním způsobil (případné zavinění zaměstnavatele zde rovněž nemá význam); jiná překážka na straně zaměstnavatele je dána skutečností, která ji vyvolala, a překážka v práci trvá po celou dobu trvání této skutečnosti; proto vůle zaměstnavatele je zde nerozhodná.
• Na straně zaměstnance zákoník práce rozlišuje důležité osobní překážky v práci (§ 191 a § 191a zákoníku práce), jiné důležité osobní překážky v práci (§ 199 zákoníku práce) a překážky v práci z důvodu obecného zájmu (§ 200 až § 205 zákoníku práce); nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, je zaměstnavatel povinen poskytnout mu pracovní volno, a to nejméně v případech a rozsahu, které jsou stanoveny v příloze nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých překážek v práci (dále jen „nařízení vlády“), a v případech uvedených v příloze nařízení vlády mu poskytnout rovněž náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (srov. ustanovení § 199 odst. 1 a 2 zákoníku práce); z toho plyne, že nebylo-li sjednáno (ve smlouvě) nebo stanoveno (ve vnitřním předpisu) něco jiného, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci pracovní volno pro jiné důležité osobní překážky v práci podle ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce jen v případech, které jsou stanoveny v příloze nařízení vlády, a pouze v případech uvedených v příloze nařízení vlády mu je povinen poskytnout náhradu mzdy nebo platu.
• Vzhledem k tomu, že žalujícímu zaměstnanci, jehož dočasná pracovní neschopnost skončila dne 31. 10. 2018, ve výkonu práce pro zaměstnavatele v žalovaném období nebránila žádná z důležitých osobních překážek v práci uvedených v ustanoveních § 191 a 191a zákoníku práce ani žádná z jiných důležitých osobních překážek v práci podle ustanovení § 199 odst. 1 zákoníku práce stanovených v příloze nařízení vlády (a ani žádná z překážek v práci z důvodu obecného zájmu uvedených v ustanoveních § 200 až § 205 zákoníku práce), dospěl odvolací soud ke správnému závěru, že nešlo o překážku v práci na straně zaměstnance, nýbrž o překážku v práci na straně zaměstnavatele, který zaměstnanci neumožnil konat práci.
• Nelze souhlasit ani s názorem, že důležitou osobní překážku v práci na straně zaměstnance založila skutečnost, že zaměstnanec podal návrh na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož byl uznán zdravotně způsobilým k výkonu sjednané práce vedoucího prodejny, neboť návrh na přezkoumání lékařského posudku má odkladný účinek; i když návrh na přezkoumání takového lékařského posudku má odkladný účinek, nezakládá jeho podání překážku v práci na straně zaměstnance a takový důsledek s ním nespojuje ani zákon o specifických zdravotních službách.
• Odkladný účinek návrhu na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož je zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu dosavadní práce, znamená, že právní účinky tohoto lékařského posudku nemohou pro osobu, které byl předán, nastat dříve než dnem prokazatelného doručení rozhodnutí o potvrzení posudku příslušným správním úřadem a že do té doby nelze považovat závěr lékařského posudku za definitivní; podáním návrhu na přezkoumání uvedeného lékařského posudku zaměstnanec nepozbývá zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce a jen proto, že závěr posudku, podle něhož zaměstnanec tuto zdravotní způsobilost má, ještě není (nemusí být) definitivní, na něj nelze nahlížet jako na osobu bez potřebné zdravotní způsobilosti, neboť takovou fikci zákon o specifických zdravotních službách s podáním návrhu na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, nespojuje.
• Z uvedeného vztaženo na projednávanou věc vyplývá, že zaměstnavatel byl i poté, co zaměstnanec podal návrh na přezkoumání lékařského posudku, podle něhož byl uznán zdravotně způsobilým k výkonu práce vedoucího prodejny, povinen přidělovat zaměstnanci tuto sjednanou práci; jestliže to zaměstnanci neumožnil, přestože zaměstnanec byl k jejímu výkonu – jak vyplývá z uvedeného lékařského posudku, který po doručení rozhodnutí o jeho potvrzení příslušným správním úřadem nabyl právní účinnosti – zdravotně způsobilý, vytvořil tím překážku v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 208 zákoníku práce, a zaměstnanci proto přísluší náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, kdy práci v důsledku této překážky nekonal.
• Za opodstatněnou nelze považovat ani námitku zaměstnavatele, že v situaci, kdy zdravotní způsobilost zaměstnance nebyla postavena najisto, měl důvodné pochybnosti o jeho zdravotní způsobilosti, a musel proto postupovat v souladu s ustanovením § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce; pochybnosti o zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci mohou založit pouze právo zaměstnavatele vyslat zaměstnance na mimořádnou lékařskou prohlídku (srov. ustanovení § 55 odst. 2 zákona o specifických zdravotních službách), nikoli však povinnost zaměstnavatele postupovat podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce; zaměstnavatel je povinen podle tohoto ustanovení neumožnit zaměstnanci výkon práce jen v případě, že náročnost práce skutečně neodpovídá jeho zdravotní způsobilosti, a nikoliv též tehdy, má-li o zdravotní způsobilosti zaměstnance (jen) „důvodné“ pochybnosti; v projednávané věci však bylo zjištěno, že zaměstnanec zdravotně způsobilý k výkonu sjednané práce vedoucího prodejny byl.
• Rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný; dovolání zaměstnavatele se zamítá.