Dne 23. 10. 2019 Evropská unie přijala směrnici, kterou členským státům uložila povinnost zakotvit do svých právních řádů pravidla na ochranu osob, které se rozhodly učinit oznámení o závadném jednání (tzv. oznamovatelů či whistleblowerů). Transpoziční lhůta směrnice byla stanovena do 17. 12. 2021. Byť byla Česká republika v procesu transpozice vůči ostatním členským státům dlouhou dobu napřed, přijmout potřebnou právní úpravu ve stanovené lhůtě nakonec nestihla. Připravovaný návrh zákona na ochranu oznamovatelů totiž nestihl projít Poslaneckou sněmovnou do konce jejího volebního období. Ani nyní, tj. více než 2 měsíce po uplynutí transpoziční lhůty, Česká republika nemá komplexní úpravu na ochranu oznamovatelů. Neznamená to však, že by zaměstnavatelé mohli problematiku whistleblowingu ignorovat zcela.
Porušení práva EU
Podle dostupných údajů na webových stránkách aliance Ius Laboris1) doposud došlo k transpozici směrnice na ochranu oznamovatelů2) pouze v 7 ze všech členských států. Konkrétně se jedná o Dánsko, Švédsko, Litvu, Lotyšsko, Portugalsko, Maltu a Kypr. Některé z výše uvedených států přitom směrnici transponovaly až po stanovené lhůtě, některé pravděpodobně nedostatečně.
Dne 27. 1. 2022 proto Evropská komise rozeslala 24 členským státům (včetně České republiky) výzvu, aby se vyjádřily k neprovedení, příp. k nedostatečnému provedení směrnice.
Česká republika se nyní ve lhůtě stanovené Evropskou komisí musí k výzvě vyjádřit. Pokud Evropská komise vyhodnotí odpověď jako neuspokojivou, podnikne další kroky, které mohou vést k předložení věci Soudnímu dvoru EU a v konečném důsledku až k uložení pokuty.
Účinky směrnice
S uplynutím transpoziční lhůty se ze strany zaměstnavatelů množí dotazy, zda směrnice i bez řádné transpozice může