Schopnost komunikovat je základem úspěšného řízení. Zaměstnanci, kteří nemají jasné a dostatečné informace, se nemohou správně rozhodovat. I zkušení zaměstnanci nemusejí totiž vždy přesně vědět, co se od nich v dané situaci očekává. Nemusí jim ani být jasné, jak nejlépe svou práci zlepšit nebo co je pro spokojenost jejich zákazníků v konkrétním okamžiku nejdůležitější. Jejich výkonnost či výsledky mohou v důsledku toho, a to nikoli jejich vinou, zaostávat za jejich potenciálem. Článek se zabývá hlavními principy a situacemi úspěšné a přesvědčivé komunikace vedoucího.
Úspěšní vedoucí jsou schopni zaměstnancům jasně, stručně a srozumitelně sdělit veškeré informace, které ke své práci potřebují. Stejně jsou však schopni od nich důležité informace získat. V neposlední řadě dokážou ostatní o svém názoru přesvědčit. Posledně zmíněná komunikační schopnost je zpravidla nejnáročnější a dosáhnout jí znamená respektovat určité zásady.
Schopnost komunikovat není samozřejmá
Schopnost efektivně komunikovat - předávat informace, naslouchat ostatním, přesvědčovat je, a získávat je pro společné cíle organizace - není zdaleka samozřejmá. Mnohdy ji proto (aniž si to uvědomují) postrádají i dlouholetí vedoucí.
Důležitým předpokladem úspěšného vedoucího je přitom i schopnost překonávat bariéry, které brání tomu, aby s ním otevřeně komunikovali jeho spolupracovníci. Často jde přitom především o jeho ochotu a schopnost naslouchat, dávat najevo zájem o názory ostatních a povzbuzovat je k jejich vyjádření. Lepší naslouchání zaměstnancům může objevit nové možnosti, které se před organizací otevírají, a často je i předpokladem k objevení a včasnému řešení problémů, které před organizací stojí.
Komunikační schopnosti, které činnost vedoucího vyžaduje, závisí navíc do určité míry na povaze situace. Principy úspěšné a přesvědčivé řídící komunikace je proto účelné rozdělit do čtyř skupin.
Do první patří zásady komunikace s jednotlivci nebo malými skupinami, do druhé zásady veřejné komunikace (či komunikace s většími počty zaměstnanců). Do třetí spadají zásady úspěšného vedení schůzí a porad a do čtvrté principy týkající se písemných sdělení vedoucího.
Význam a předpoklady přesvědčivosti
Přesvědčivá komunikace je důležitým předpokladem motivace. Zvláště tehdy, je-li třeba motivovat k přijetí nových řešení či provedení nezbytných změn. Motivovat zaměstnance k činnosti, o jejíž správnosti nebo oprávněnosti nejsou zcela přesvědčeni (protože se jejich vedoucí o to nepokusil nebo se mu to nepodařilo), je zpravidla nejen obtížnější, ale i časově či finančně nákladnější. Motivace k jednání, o kterém zaměstnanci nejsou vnitřně zcela přesvědčeni, bývá navíc méně trvalá.
Schopnost přesvědčivě komunikovat, ať již s jednotlivci, nebo skupinami osob, se přitom neopírá jen o schopnost předkládat racionální argumenty. Jejím důležitým předpokladem je i uplatnit či respektovat emocionální aspekty komunikace, a to především tehdy, je-li pro přesvědčení třeba překonat obavy či nedůvěru druhé strany.
V rozporu s touto skutečností chápe řada vedoucích komunikaci se svými spolupracovníky jako relativně jednoduchý - a jednostranný - proces. „Přesvědčivá komunikace“ se podle jejich představ opírá o uvedení „pádných“ argumentů, nejlépe těc