Zdravotní pojištění a odvod pojistného zaměstnavatelem s dopočtem a doplatkem do minima

V situacích, kdy nemusí být minimum ve zdravotním pojištění dodrženo (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.), je vyměřovacím základem zaměstnance vždy dosažený příjem. Takže v takových případech může v právních podmínkách roku 2021 činit vyměřovací základ zaměstnance relevantně i méně než 15 200 Kč.

Postupy s dopočtem a doplatkem pojistného si v dalším textu předvedeme formou příkladů.

Minimální mzda jako minimální vyměřovací základ zaměstnance

Dodržení minimálního vyměřovacího základu zaměstnance je jednou ze základních povinností zaměstnavatele při placení pojistného na zdravotní pojištění. Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc minimální mzda, jejíž výše činí v roce 2021 částku 15 200 Kč. Tento minimální vyměřovací základ se snižuje na poměrnou část ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., například tehdy, když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc. Při odvodu pojistného musí být tato poměrná část minima dodržena. Dopočet se provádí v situaci, kdy příjem (vyměřovací základ zaměstnance) minimální povinné částky nedosahuje.

V následujícím textu si rozebereme situace z praxe, ve kterých musí zaměstnavatel dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část. Nedodržení tohoto minima zakládá nárok zdravotní pojišťovny na dlužné pojistné včetně penále, vše v rámci aktuálně desetileté promlčecí doby, ve které zdravotní pojišťovny řeší své pohledávky. Dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu (případně do poměrné části minimálního vyměřovacího základu) provádějí zaměstnavatelé zejména v následujících situacích.

Zaměstnání na základě pracovní smlouvy

Příjmy z pracovní smlouvy vždy podléhají povinnosti placení pojistného, neboť se jedná o příjmy ze závislé činnosti, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 ZDP, ovšem mimo výjimek vyjmenovaných právní úpravou. Těmito výjimkami jsou například příjmy nezahrnované do vyměřovacího základu zaměstnance podle § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. nebo příjmy osob, které se nepovažují z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) bodů 1-7 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Do vyměřovacího základu zaměstnance se tak nezahrnují příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené.

Ve zdravotním pojištění se nepracuje s pojmem tzv. zaměstnání malého rozsahu. Pokud je však na základě pracovní smlouvy zúčtován za rozhodné období kalendářního měsíce jakýkoliv příjem (tedy i nižší než 3 500 Kč), pojistné se odvádí, případně i s ohledem na minimální vyměřovací základ.

Úhrn příjmů zaměstnance u jednoho zaměstnavatele (nebo z více zaměstnání) nižší než 15 200 Kč

Dopočet pojistného do minima 15 200 Kč se provádí v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc.

Odměny členů statutárních orgánů

Odměny členů statutárního orgánu jsou příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. c) bod 1 ZDP. Ani u odměn členů statutárních orgánů nehraje rozhodná částka 3 500 Kč žádnou roli. Jediná výjimka, kdy se pojistné z odměn za výkon funkce neplatí (osoba není ve zdravotním pojištění zaměstnancem), je výkon funkce v orgánu družstva za podmínek, že funkcionář (člen družstva) bez pracovněprávního vztahu k družstvu je členem orgánu družstva (vykonává v tomto orgánu práci - funkci), je tímto družstvem odměňován a jeho příjem nedosáhl 3 500 Kč.

Plnění charakteru funkčních požitků

Funkčními požitky rozumíme odměnu za výkon funkce, a to od poslanců a členů vlády až po odměny za výkon funkce v orgánech obcí, státních orgánech, spolcích a zájmových sdruženích, komorách apod.

Funkční požitky již sice nejsou od 1. 1. 2014 postaveny na roveň příjmům ze závislé činnosti (jsou takzvaně podřazeny režimu příjmů ze závislé činnosti), nicméně jejich specifikace zůstává i nadále v § 6 odst. 10 ZDP.

Povinnosti placení pojistného podléhají i velmi nízké zúčtované příjmy povahy funkčních požitků, zdaňované podle § 6 ZDP, tedy například odměna 500 Kč.

Dohody o pracovní činnosti při příjmu alespoň 3 500 Kč

Z pohledu zdravotního pojištění se zaměstnavatelé u dohody o pracovní činnosti nezabývají problematikou placení pojistného tehdy, nedosáhne-li zúčtovaný hrubý příjem zaměstnance částky 3 500 Kč. Naopak, činí-li tento příjem alespoň 3 500 Kč, považuje se tato osoba ve zdravotním pojištění za zaměstnance se všemi souvisejícími důsledky vyplývajícími z této skutečnosti pro zaměstnavatele.

Z dosažené výše zúčtovaného hrubého příjmu (tedy alespoň 3 500 Kč a současně nižšího než 15 200 Kč) odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

• má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky 15 200 Kč v rozhodném období kalendářního měsíce dosaženo - nutno mezi zaměstnavateli navzájem dokladovat) nebo
• zaměstnanec je současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 393 Kč (v roce 2021), což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením, anebo
• zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

Není-li splněna některá z těchto podmínek, provádí zaměstnavatel při příjmu nižším než 15 200 Kč dopočet a doplatek pojistného do povinného minima (viz výše uvedený příklad).

Obdobně postupuje zaměstnavatel i při zaměstnání na dohodu o provedení práce tehdy, pokud příjem zaměstnance převyšuje 10 000 Kč a současně nedosahuje 15 200 Kč.

Podotýkám, že pro účel vzniku zaměstnání se ve zdravotním pojištění sčítají příjmy z více dohod o pracovní činnosti (nebo také dohod o provedení práce) u jednoho zaměstnavatele.

Příjem společníka s. r. o. a komanditisty komanditní společnosti za práci pro společnost

Pro společníky společnosti s ručením omezeným (a komanditisty komanditní společnosti) platí ve zdravotním pojištění obecná pravidla pro účast na zdravotním pojištění. Pokud jsou těmto osobám zúčtovány příjmy zdaňované podle § 6 ZDP, považují se z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance, a to bez ohledu na charakter tohoto příjmu - příjem za práci pro společnost na základě pracovněprávního vztahu nebo i bez něho, funkční požitek apod. Jestliže tato osoba vykonává práci pro společnost a je jí zúčtován příjem, který je předmětem daně z příjmů podle § 6 ZDP, považují se tyto osoby z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance se všemi povinnostmi zaměstnavatele, tedy zejména přihlásit tuto osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance a odvádět pojistné podle zákona.

Souběh zaměstnání s podnikáním

Jak se ve zdravotním pojištění posuzuje pro účely placení pojistného hlavní a vedlejší zdroj příjmů? V podstatě záleží na skutečnosti a individuálním posouzení pojištěnce, kdy hlavním zdrojem příjmů mohou být buď příjmy ze zaměstnání (případně společně s dalšími příjmy), nebo příjmy ze samostatné výdělečné činnosti. Tyto důležité skutečnosti uvádí pojištěnec jednak při plnění oznamovací povinnosti (při zahajování podnikání a při případné další komunikaci se zdravotní pojišťovnou), jednak na Přehledu, každoročně podávaném OSVČ, kde zaškrtne měsíce, ve kterých pro OSVČ - s uvedením důvodu - neplatil minimální vyměřovací základ.

Při souběhu zaměstnání s podnikáním je zákonné minimum zajištěno tím způsobem, že buď zaměstnavatel odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo OSVČ platí alespoň minimální zálohy.

Při tomto souběhu převažuje v praxi varianta, ve které je podnikatelská činnost vedlejším zdrojem příjmů pojištěnce. Za této situace musí být v zaměstnání odvedeno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč, tedy nejméně v částce 2 052 Kč, přičemž zaměstnání musí trvat po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem zaměstnance minima nedosáhne, provede zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného. V samostatné výdělečné činnosti nemusí být zákonné minimum dodrženo, není povinností pojištěnce (zaměstnance) platit zálohy na pojistné.

Zaměstnavatele tak začíná samostatná výdělečná činnost jeho zaměstnance fakticky zajímat až tehdy, pokud příjem v zaměstnání poklesne pod 15 200 Kč, případně je při souběhu zaměstnání s podnikáním takový příjem sjednán. Zaměstnavatel odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez povinnosti dopočtu do minima při příjmu nižším než 15 200 Kč také tehdy, když mu zaměstnanec vystaví čestné prohlášení o tom, že platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ. Nemá-li zaměstnavatel takové prohlášení, provádí při tomto souběhu příjmů příslušný dopočet. Podotýkám, že z titulu všech svých činností musí být občan pojištěn u jedné zdravotní pojišťovny.

Neplacené volno nebo neomluvená absence

S účinností od 1. 1. 2015 se již nenavyšuje vyměřovací základ zaměstnance z důvodu čerpání neplaceného volna nebo při vykázané neomluvené absenci. Proto zaměstnavatel při stanovení vyměřovacího základu k takové nepřítomnosti zaměstnance v práci již de facto nepřihlíží, avšak musí dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, jak ukládá ustanovení § 3 v odstavcích 4, 6, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb.

Žádné pojistné zaměstnavatel neodvádí v případech, kdy zaměstnanci poskytnul neplacené volno, přičemž zaměstnanec současně pracuje pro jiného zaměstnavatele nebo byl uvolněn pro výkon veřejné funkce a zaměstnavatel, který takové neplacené volno vykazuje, disponuje současně potvrzením, že jiný zaměstnavatel (např. úřad) odvádí za tohoto zaměstnance pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu.

Obdobně zaměstnavatel neodvede žádné pojistné například tehdy, má-li po celý kalendářní měsíc neplacené volno zaměstnanec, pro kterého neplatí ve zdravotním pojištění minimum dle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát. Není-li do takového měsíce například zúčtována odměna, je příjem (vyměřovací základ) nulový.

Ve smyslu výše uvedeného se identicky postupuje i při neomluvené absenci.

Práce na zkrácený pracovní úvazek

Pro účel stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nehraje ve zdravotním pojištění roli rozsah pracovního úvazku, ale výhradně se vychází z výše příjmu zúčtovaného za rozhodné období kalendářního měsíce. Kdyby zaměstnanec v jediném zaměstnání pracoval na zkrácený pracovní úvazek na základě pracovní smlouvy a příjem by nedosáhl minimální mzdy, prováděl by zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do stanoveného minima (viz výše).

Při zaměstnávání osob podle koordinačních nařízení Evropské unie

U osob ze států Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo ze Spojeného království se při jejich zaměstnávání primárně postupuje podle koordinačních nařízení EU č. 883/2004 a 987/2009. Jednou ze základních zásad této nadnárodní právní úpravy je princip jednoho pojištění, který spočívá ve skutečnosti, že osoba je pojištěna (účastna všech systémů sociálního zabezpečení) ve státě, na jehož území vykonává zaměstnání, případně podniká. Pokud je taková osoba zaměstnána v České republice a zaměstnání u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR je jediným zaměstnáním této osoby ve smyslu výše uvedených koordinačních nařízení EU, je z tohoto důvodu účastna všech systémů sociálního zabezpečení (a tedy i zdravotního pojištění) v ČR. Je vhodné, aby dotyčná osoba potvrdila tuto skutečnost českému zaměstnateli čestným prohlášením.

Je-li například zaměstnanému Polákovi zúčtován na základě pracovní smlouvy příjem 13 000 Kč, musí český zaměstnavatel zajistit odvod pojistného z minima 15 200 Kč proto, že tato osoba podléhá z titulu zaměstnání u českého zaměstnavatele českým právním předpisům platným ve zdravotním pojištění.

U zaměstnanců ze „třetích“ zemí

Osoby z tzv. třetích zemí, tedy mimo výše uvedené státy podléhající režimu koordinace, jsou účastny českého systému veřejného zdravotního pojištění pouze po dobu zaměstnání u českého zaměstnavatele. Pokud například ukrajinský občan pracuje na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 12 000 Kč, provádí zaměstnavatel příslušný dopočet.

Na rozdíl od podmínek platných podle koordinačních nařízení Evropské unie:

• nejsou s těmito zaměstnanými osobami pojištěni jejich nezaopatření rodinní příslušníci,
• ukončením zaměstnání končí i účast těchto osob v českém systému veřejného zdravotního pojištění, což znamená, že takové osobě nevznikají po skončení zaměstnání žádné další nároky (například při onemocnění v ochranné lhůtě nebo při pobírání podpory v nezaměstnanosti apod.)

Poměrná část minima

Pokud nastane některá ze situací snižujících minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část (§ 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb.), musí být dodržena tato poměrná část minima, a to podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti.

Kdyby zaměstnání skončilo například dne 24. 9. 2021, musí vyměřovací základ zaměstnance činit alespoň 12 160 Kč, vypočteno jako [(24: 30) x 15 200].

Jestliže příjem zaměstnance nedosáhne za září 12 160 Kč, provede zaměstnavatel příslušný dopočet a doplatek pojistného do této poměrné části minima postupem uvedeným v příkladě.

Při příjmu 12 160 Kč a vyšším se odvede pojistné sazbou 13,5 %.

Mezi ostatní situace snižující minimální vyměřovací základ na poměrnou část řadíme důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance a také období, kdy je v rámci kalendářního měsíce za zaměstnanou osobu plátcem pojistného stát.

Odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance

Dle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. je v souvislosti s uplatňováním odpočtu zapotřebí respektovat v roce 2021 následující:

• nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
• u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod.

Z výše uvedeného mj. vyplývá, že v roce 2021 lze odpočet uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Částka měsíčně odpočitatelná od dosaženého příjmu představuje v roce 2021 hodnotu 13 088 Kč. Takže například pří příjmu zaměstnance 16 000 Kč a při uplatnění odpočitatelné položky 13 088 Kč bude činit vyměřovací základ poživatele důchodu 2 912 Kč (16 000 - 13 088) a celkové pojistné 394 Kč. Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. se s účinností od 1. ledna 2022 zvýší tato odpočitatelná položka na 14 570 Kč.