Zvýšení minimální mzdy od 1. 1. 2018 - vybrané situace

K datu 1. ledna 2018 dochází ke zvýšení minimální mzdy na částku 12 200 Kč. V této souvislosti musejí zvýšit pozornost jak zaměstnavatelé nebo ti pojištěnci, kteří zaměstnáni nejsou, nepodnikají a ani nejsou „státními pojištěnci“, tak také tvůrci mzdových programů, jakož i kontrolní pracovníci zdravotních pojišťoven.

1. Význam minimální mzdy ve zdravotním pojištění

Pro které skupiny plátců ve zdravotním pojištění je minimální mzda důležitá a která ustanovení tuto problematiku řeší?

Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část. Minimální mzda přímo ovlivňuje placení pojistného ve zdravotním pojištění zejména při dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima, návazně také třeba v případě neplaceného volna nebo neomluvené absence, ale také například při uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance za situace, kdy pobírání invalidního důchodu netrvá po celý kalendářní měsíc ve smyslu § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Minimální mzda je také vyměřovacím základem pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů.

Problematika odvodu pojistného za zaměstnance s ohledem na minimální vyměřovací základ je řešena zejména v § 3 odst. 4 až 10 zákona č. 592/1992 Sb. Pokud není zaměstnanec vyjmenován mezi osobami uvedenými v § 3 odst. 8 tohoto zákona, musí být ze strany zaměstnavatele zajištěn při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc odvod pojistného nejméně z vyměřovacího základu ve výši 12 200 Kč. Jestliže je uplatňována některá z možností snižujících minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného z poměrné části minima podle počtu kalendářních dnů trvání některé z daných skutečností (například když zaměstnání netrvá po celý kalendářní měsíc nebo když se jedná o překážku v práci na straně zaměstnance ve smyslu § 191 a násl. zákoníku práce).

2. Zvýšení minimální mzdy

V jaké výši platí zaměstnavatelé pojistné za zaměstnance v situaci, kdy musí být zákonné minimum dodrženo?

Nařízením vlády č. 286/2017 Sb. ze dne 21. 8. 2017, kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., se s účinností od 1. ledna 2018 zvyšuje minimální mzda na 12 200 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného budou zaměstnavatelé od data 1. 1. 2018 vycházet z této nové částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2018 za rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 1 647 Kč (13,5 % z 12 200 Kč).

3. Nutnost dodržení minima 12 200 Kč

Musí zaměstnavatel vždy zajistit odvod pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ také včetně případného dopočtu a doplatku do tohoto minima?

Při zaměstnání trvajícím po celý kalendářní měsíc a při příjmu nižším než 12 200 Kč musí zaměstnavatel provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 647 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu, kdy jednu třetinu takto vypočteného pojistného (případně zaokrouhlenou nahoru) srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až § 209 zákoníku práce, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku v plné výši na zaměstnavatele.

Tyto podmínky platí při zaměstnávání na základě pracovní smlouvy, kdy předmětem placení pojistného je každé zúčtované plnění zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. U dohod řeší zaměstnavatel minimální vyměřovací základ pouze tehdy, činí-li příjem:

• u dohody o pracovní činnosti alespoň 2 500 Kč,
• u dohody o provedení práce více než 10 000 Kč.

Upozorňuji, že od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Zdůrazňuji, že pokud se jedná o stejný typ dohody, pak se sčítají všechny příjmy.

Výjimkou, kdy se odvádí pojistné ze skutečné výše příjmu, tedy bez dopočtu do minima 12 200 Kč, jsou osoby nebo situace vyjmenované v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb.

4. Neplacené volno a neomluvená absence zaměstnance

Jaké základní principy musejí zaměstnavatelé respektovat v případě těchto typů nepřítomnosti zaměstnance v práci?

V přímé návaznosti na placení pojistného zaměstnavatelem, s přihlédnutím k povinnosti případně dodržet u zaměstnance minimální vyměřovací základ, se při řešení neplaceného volna a neomluvené absence vychází zejména z § 3 odst. 4, 6, 8, 9 a 10 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění platném od 1. 1. 2015. Pro placení pojistného jsou v této právní normě důležitými například i § 4 odst. 1 (rozhodné období pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance) a § 13 (odvod pojistného při souběhu příjmů).

V důsledku této poměrně zásadní změny již zaměstnavatelé od 1. 1. 2015 neodvádějí pojistné z důvodu neplaceného volna nebo z neomluvené absence (nenavyšují vyměřovací základ zaměstnance), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:

• pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence;
• naopak u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát), není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Lze také konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se – na rozdíl od podmínek platných do konce roku 2014 – identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda u těchto případů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání (ne)musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum.

5. Příjmy z více zaměstnání

Sčítají se pro zajištění odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu všechny příjmy zaměstnance?

Pro účely placení pojistného a dodržení povinného minima se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance zakládající účast na zdravotním pojištění neboli berou se v úvahu příjmy, ze kterých vzniká povinnost zaměstnavatele platit pojistné. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno však přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů). Naopak dopočet se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne v úhrnu za daný kalendářní měsíc alespoň 12 200 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů do 12 200 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení dopočtu a doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů. Pro daný účel se však neberou v úvahu příjmy na dohodu o pracovní činnosti nižší než 2 500 Kč a na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč.

6. Souběh zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností

Musí být v případě tohoto souběhu dodržen v zaměstnání minimální vyměřovací základ?

Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí zaměstnavatel odvádět pojistné nejméně z vyměřovacího základu 12 200 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc. V rámci samostatné výdělečné činnosti pak nemusí být minimum dodrženo a rovněž není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné. Pokud je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, musí být pravidelně placeny měsíční zálohy, od ledna 2018 nejméně v částce 2 024 Kč. V zaměstnání nemusí být minimum 12 200 Kč respektováno, pojistné se odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu. Zaměstnavateli však musí být formou čestného prohlášení potvrzeno, že zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.

7. Odvod pojistného ze skutečné výše příjmu

U kterých osob jako zaměstnanců však nemusí být nutně dodržen minimální vyměřovací základ?

Právní úprava platná ve zdravotním pojištění pamatuje na určité skupiny osob (zaměstnanců) formou jistého zvýhodnění v tom smyslu, že jejich zaměstnavatelé nemusejí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část, ale vyměřovacím základem je bez ohledu na další okolnosti skutečně dosažený příjem. Tyto osoby jsou taxativně vyjmenovány v § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. a při odvodu pojistného ze skutečné výše příjmu se nepřihlíží například k době trvání zaměstnání v rozhodném období kalendářního měsíce, k případné nemoci, k vykázanému neplacenému volnu apod.

Z povinnosti odvodu pojistného alespoň ze zákonného minima jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby-zaměstnanci:

1. s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kteří jsou držiteli průkazu ZTP nebo ZTP/P,
2. kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,
3. kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,
4. kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádějí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2018 nejméně v částce 2 024 Kč),
5. za které je plátcem pojistného stát,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem.

8. Souběh zaměstnání s evidencí na Úřadu práce

Za jakých podmínek je tento souběh možný?

V případě tohoto tzv. nekolidujícího zaměstnání se vychází z podmínek stanovených v § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Takový souběh dvou kategorií je přípustný tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu nepřesáhne v kalendářním měsíci polovinu aktuální výše minimální mzdy, což je v roce 2018 částka 6 100 Kč. Při splnění této základní podmínky odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu. V rámci nekolidujícího zaměstnání již nelze zaměstnávat osoby na základě dohody o provedení práce. Pro zdravotní pojišťovnu také není akceptovatelný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce.

9. Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců

Platí i pro tyto osoby ustanovení o minimálním vyměřovacím základu?

Minimální vyměřovací základ platí i pro osoby ze zahraničí zaměstnané u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území České republiky v situaci, kdy zúčtovaný příjem zakládá svojí výší nebo povahou účast na zdravotním pojištění. To znamená, že tuto povinnost plní zaměstnavatelé i při zaměstnávání osob ze států Evropské unie, Norska, Islandu, Lichtenštejnska a Švýcarska ve smyslu příslušných koordinačních nařízení EU (č. 883/2004 a 987/2009) nebo i tehdy, zaměstnávají-li osoby z tzv. třetích zemí, tedy mimo státy zde vyjmenované.

Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)

• zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
• zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů
• zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů