Zdravotní pojištění a minimální vyměřovací základ zaměstnance - nejčastější chyby zaměstnavatelů

Nesprávně se provádí výpočet výše pojistného i tehdy, když má být dodržena pouze poměrná část minimálního vyměřovacího základu. Dalším pochybením bývá dopočítávání a doplácení pojistného do vyměřovacího základu 13 350 Kč v případech, kdy je naopak tímto vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem. Chybným postupem zaměstnavatele tak na jedné straně dochází ke vzniku nedoplatku na pojistném včetně penále, na druhé straně pak eviduje zdravotní pojišťovna u zaměstnavatele přeplatek na pojistném. Zaměstnavatel by měl (především ve svém vlastním zájmu) postupovat tak, aby bylo pojistné na zdravotní pojištění odvedeno přesně podle zákona.

Pouze jedno zaměstnání

Relativně jednodušší je pro zaměstnavatele situace, kdy má jeho zaměstnanec jediné zaměstnání. Má-li takový zaměstnanec v případě zaměstnání trvajícího po celý kalendářní měsíc příjem nižší než 13 350 Kč, musí zaměstnavatel tuto situaci odpovědně vyhodnotit, a pokud bude odvádět pojistné ze skutečného příjmu (tedy bez dopočtu do minima 13 350 Kč), musí mít tento svůj postup řádně podložen. Aby mohl zaměstnavatel odvádět za zaměstnance pojistné z příjmu nižšího, než je aktuálně platné zákonné minimum, musí mít k dispozici, a kontrolnímu orgánu na požádání předložit, některý z těchto dokladů, resp. dokumentů:

1. veškeré příjmy započitatelné u téhož zaměstnavatele v příslušném kalendářním měsíci do vyměřovacího základu zaměstnance (například příjem na základě pracovní smlouvy ve výši 10 000 Kč a příjem na základě dohody o pracovní činnosti ve výši 5 000 Kč). Pro účely minima se sčítají všechny příjmy, zakládající povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění, ať už u jednoho zaměstnavatele, nebo u více zaměstnavatelů. Protože se každý typově odlišný pracovněprávní vztah posuzuje samostatně, nelze pro daný účel započítat například příjem na dohodu o pracovní činnosti nižší než 3 000 Kč a příjem na dohodu o provedení práce nepřevyšující 10 000 Kč;
2. potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Toto potvrzení není zapotřebí průběžně obnovovat. Zaměstnavatel, který takové potvrzení vystavil, garantuje, že je pojistné za zaměstnance odváděno z vyměřovacího základu alespoň 13 350 Kč. Pokud u zaměstnavatele, který potvrzení vystavil, poklesne příjem zaměstnance pod rozhodnou částku 13 350 Kč, musí tento zaměstnavatel situaci řešit. To znamená, že informuje dalšího zaměstnavatele a podle situace se pak uplatní postup podle následujícího bodu 3;
3. doklad o výši příjmu zúčtovaného v daném kalendářním měsíci u jiného zaměstnavatele
   • zaměstnavatel neprovádí dopočet - například při příjmu 9 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele ve výši 7 000 Kč,
   • zaměstnavatel provádí dopočet, je-li zaměstnancem pro tento účel pověřen - například při příjmu 6 000 Kč a potvrzení o příjmu u jiného zaměstnavatele 4 000 Kč;
     Ve smyslu výše uvedeného nelze tento postup použít u dohody o provedení práce s příjmem nepřevyšujícím 10 000 Kč a u dohody o pracovní činnosti, pokud příjem nedosáhne alespoň 3 000 Kč.
     Zaměstnavatel, kterého zaměstnanec pověří dopočtem a doplatkem pojistného do minima 13 350 Kč, si vyžádá - třeba i každý příslušný měsíc, což je zpravidla nutné - potvrzení o výši příjmu u jiného zaměstnavatele (zaměstnavatelů). Pro účely kontroly ze strany zdravotní pojišťovny rovněž vystaví tomuto jinému zaměstnavateli (zaměstnavatelům) potvrzení o tom, že zabezpečuje odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu.
4. Čestné prohlášení zaměstnance, že jako OSVČ odvádí alespoň minimální zálohy, což je v roce 2019 částka 2 208 Kč. I když zaměstnanec takové čestné prohlášení vystaví, má zaměstnavatel zkoumat, zda zaměstnanec jako OSVČ fakticky tyto zálohy platí? Nikoli, neboť zaměstnavatel vychází z čestného prohlášení, které je pro něj rozhodným dokladem pro odvod pojistného. Kdyby zaměstnanec jako OSVČ zálohy neplatil, bude situaci řešit zdravotní pojišťovna se subjektem, který porušil zákon, tedy s fyzickou osobou jako podnikatelem;
5. Doklad, resp. potvrzení o skutečnosti, že zaměstnanec má u zdravotní pojišťovny nárok na zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (doklad o přiznání důchodu, o pobírání rodičovského příspěvku, o studiu apod.). Pokud zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, netrvá po celý kalendářní měsíc, musí zaměstnavatel přihlédnout k povinnosti zajistit odvod v návaznosti na poměrnou část minima podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále). Oznamování vzniku, respektive zániku nároku na zařazení zaměstnance do kategorie osob, za které platí pojistné stát, musí zaměstnavatel provést vždy, má-li takovou informaci k dispozici. Nelze se spolehnout například na prohlášení dotyčné osoby, že ji již přihlásil jiný zaměstnavatel nebo škola apod. V tomto případě se jedná o velmi důležitou povinnost zaměstnavatele, neboť v případě neoznámení „státní kategorie“ přichází její zdravotní pojišťovna o pravidelné měsíční platby pojistného od státu;
6. Čestné prohlášení zaměstnance, že celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Touto pečující osobou může být otec nebo matka dítěte nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Pokud zaměstnavatel začíná zaměstnávat osobu, která by mohla naplnit výše uvedené podmínky celodenní osobní a řádné péče, pak v tomto směru rozhodně doporučuji vznést vůči zaměstnankyni (zaměstnanci) dotaz, zda tyto podmínky splňuje. V praxi jsem se již setkal s případy, kdy mzdová účetní tuto možnou variantu podcenila, dotaz nepoložila a pracovnice pak tento nárok uplatňovaly zpětně. Důsledkem tohoto postupu byla mj. nutnost vrátit přeplacené pojistné a podat za celé období opravné Přehledy. V této souvislosti je zapotřebí vzít v úvahu i poměrně dlouhou - od 1. 12. 2011 již desetiletou - promlčecí dobu pro uplatnění zákonných nároků. Takovou osobu přihlašuje zaměstnavatel pouze kódem „P“ a čestné prohlášení vyžaduje proto, aby nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minima. Kódy „L“, resp. „T“ pak používá v průběhu zaměstnání za situace, kdy tato osoba nemá po dobu nejméně jednoho celého kalendářního měsíce žádné příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (například nemoc, neplacené volno aj.). Za této podmínky se za tuto osobu stává plátcem pojistného stát. V textu jakéhokoli čestného prohlášení vždy zásadně doporučuji formulaci, na základě které osoba oznámí zaměstnavateli případnou změnu příslušné skutečnosti do osmi dnů;
7. musí se jednat o osobu, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání (například nemá odpracovaný potřebný počet let). Pokud nemá zaměstnavatel rozhodnutí o přiznání důchodu, není důvod k použití kódu „D“, současně však nemusí u této osoby provádět dopočet do minima;
8. doklad o skutečnosti, že zaměstnanec je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P. Podle právní úpravy platné do konce roku 2011 se jednalo o osoby s těžkým tělesným smyslovým nebo mentálním postižením, kterým byly poskytovány mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení.

Více zaměstnání

Složitější je pro zaměstnavatele řešení varianty více příjmů zaměstnance v rozhodném období kalendářního měsíce. Aby zaměstnavatel nemusel provádět dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu, musí mít:

• potvrzení od jiného zaměstnavatele, že je za zaměstnance tímto jiným („hlavním“) zaměstnavatelem odváděno pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, nebo
• doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele v případě, že příjem ani v tomto jiném zaměstnání nedosahuje částky 13 350 Kč. Pro účel stanovení vyměřovacího základu se sčítají příjmy zakládající účast na zdravotním pojištění a pokud je v úhrnu dosaženo alespoň částky 13 350 Kč, neprovádí žádný ze zaměstnavatelů dopočet.

Jestliže však celková částka všech hrubých mezd (vyměřovacích základů) nedosáhne 13 350 Kč, provádí zaměstnancem pověřený zaměstnavatel příslušný dopočet následovně:

Poměrná část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

• zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání nebo ukončil pracovní poměr v průběhu kalendářního měsíce),
• zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci dle ustanovení § 191 zákoníku práce (např. nemoc),
• zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce:
  1. osobou, za kterou platí pojistné stát,
  2. osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
  3. osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
  4. osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

Jiné nedostatky

Jaké další chyby dělají zaměstnavatelé (mzdové účetní) v souvislosti s odvodem pojistného v návaznosti na minimální vyměřovací základ zaměstnance?

• dopočítávají pojistné do minima 13 350 Kč, přičemž správně měli provést dopočet pouze do poměrné části minimálního vyměřovacího základu (viz Příklad č. 2),
• dopočítané pojistné (v příkladu č. 1 se jedná o částku 669 Kč) rozdělí na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny hrazené zaměstnavatelem,
• neprověří si, zda zaměstnanec při příjmu nižším než 13 350 Kč nemá současně jiné zaměstnání, nepodniká jako OSVČ s placením alespoň minimálních záloh či jinak nepatří mezi osoby, pro které minimum ve zdravotním pojištění neplatí, takže (někdy nesprávně a zároveň zbytečně) provádějí dopočet do povinného minima, což pak - v případě nesprávného postupu - vyžaduje následné přehodnocení odvodu pojistného,
• neberou v úvahu skutečnost, že ve zdravotním pojištění nehraje při placení pojistného žádnou roli například rozsah pracovního úvazku, ale výhradně výše příjmu - to znamená, že příslušné minimum musí být dodrženo i při zkráceném pracovním úvazku zaměstnance.

Zaměstnavatelé se nemusí zabývat zdravotním pojištěním u dohody o pracovní činnosti s příjmem nižším než 3 000 Kč a u dohody o provedení práce při příjmu nepřevyšujícím 10 000 Kč. Od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele. Pokud příjem zaměstnance při trvající dohodě poklesne pod „rozhodnou částku“, musí být osoba jako zaměstnanec na příslušný kalendářní měsíc/měsíce odhlášena, a v takovém měsíci si sama řeší svůj pojistný vztah, tedy pojištění u zdravotní pojišťovny. Z tohoto důvodu je vhodné, aby byl zaměstnanec informován o skutečnosti, že odhlášením z důvodu poklesu příjmu pod rozhodnou hranici nemá řešené zdravotní pojištění zaměstnáním na základě této dohody.

Zvýšenou pozornost je však zapotřebí věnovat situacím, kdy je na základě některé z těchto dohod dodatečně zúčtován nějaký příjem.

Doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si ve zdravotním pojištění sám žádné pojistné neplatí.

Závěr

Kromě zaměstnání má minimální mzda přímý vliv i na placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů. S účinností od 1. 7. 2002 se z hlediska zdravotního pojištění považuje za osobu bez zdanitelných příjmů takový pojištěnec s trvalým pobytem na území České republiky, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti nebo za něj není plátcem pojistného stát. Jinak řečeno, pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, anebo je evidován v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Pojištěnec, který chce být zařazen v této kategorii, je povinen přihlásit se prostřednictvím příslušného formuláře u své zdravotní pojišťovny v zákonné osmidenní lhůtě jako osoba bez zdanitelných příjmů. Tyto osoby platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda. S účinností od 1. 1. 2019 činí výše pojistného 13,5 % z minimální mzdy 13 350 Kč. To znamená, že měsíční platba pojistného osoby bez zdanitelných příjmů se od ledna 2019 zvýšila na částku 1 803 Kč.