Nakládání s osobními příplatky v rozpočtové sféře je sice ošetřeno hned několika předpisy včetně prováděcí vyhlášky, avšak praktická aplikace příslušných ustanovení a především možnost jejich „výhodnějšího“ výkladu mnohdy vede k nehospodárnému využívání rozpočtových prostředků.
V podnikatelské sféře, která odměňuje své zaměstnance mzdou, nečiní používání osobního příplatku žádné zásadní problémy, právní úprava této mzdové formy neexistuje, platí jednoduchá zásada „co není zakázáno, je dovoleno“. Kritéria pro jeho používání si stanoví samostatně podle svých potřeb zaměstnavatelé ve svých mzdových interních předpisech, v kolektivních smlouvách, mzdovým výměrem či se dohodne výše osobního příplatku přímo ve smlouvách pracovních s jednotlivými zaměstnanci. Zde se občas vyskytuje zásadní chyba řešená následně až u soudu. Zaměstnavatel totiž dohodne pevnou výši příplatku k základní mzdě již přímo v pracovní smlouvě či dohodě o mzdě a tím se fakultativní složka stává obligatorní. Zaměstnavatel v tomto případě nemá možnost výši příplatku snížit (ale ani zvýšit) nebo příplatek odejmout bez souhlasu zaměstnance, a to ať zaměstnanec pracuje dobře, nebo špatně. Přitom stačí tak málo – alespoň ve smlouvě uvést, že osobní příplatek se poskytuje měsíčně až do výše … Kč na základě hodnocení práce zaměstnance jeho nadřízeným.
Osobní příplatek v podnikatelské sféře, tedy ve mzdové oblasti, používají zaměstnavatelé jak pro administrativní, tak pro dělnická povolání. Pro úplnost lze připomenout, že v dávných dobách, kdy všichni zaměstnanci byli zařazení do tarifních tříd v rozpětí, se výše mzdy či platu určovala u THP tzv. třetinovým systémem – jedna třetina rozpětí za splnění předepsaného vzdělání, druhá třetina za léta praxe a třetí za hodnocení vykonávané práce konkrétního zaměstnance. Takto se fakticky postupovalo až do zásadních změn v nových společenských a ekonomických podmínkách po roce 1989, tedy zejména do přijetí zákona o mzdě (zákon č. 1/1992 Sb.) a zákona o platu (zákon č. 143/1992 Sb.).1)
V současné době je odměňování plně podřízeno zákoníku práce a služebním zákonům, tedy i poskytování osobního příplatku. Poskytováním osobních příplatků podle služebních zákonů ozbrojených sil se v tomto příspěvku nezabývám. Zákoník práce samozřejmě upravuje poskytování osobních příplatků pouze v platové či nepodnikatelské sféře, kde platí zásada, že můžu dělat jen to, co je zákonem povoleno (§ 122 odst. 1 ZP). Poskytování osobního příplatku k platu upra