Převedení na jinou práci je jednostranným právním jednáním, kterým zaměstnavatel dočasně mění druh práce sjednaný v pracovní smlouvě. V minulém příspěvku jsme se věnovali situacím, kdy je zaměstnavatel povinen převést zaměstnance na jinou práci. Kromě těchto situací však zákoník práce předpokládá rovněž takové situace, kdy zaměstnavatel zaměstnance převést na jinou práci může, ale nemusí. Co to znamená pro zaměstnance? Jaké mají možnosti a jaká pravidla platí? V tomto článku se podíváme na práva a povinnosti obou stran v těchto specifických situacích.
Za jakých podmínek zaměstnavatel může převést zaměstnance na jinou práci
JUDr.
Jana
Strachoňová Drexlerová
Fakultativní
převedení na jiný druh práce dle ust. § 41 odst. 2 zákoníku práceZákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“), v ustanovení § 41 odst. 2 a odst. 4 dává zaměstnavateli možnost převést zaměstnance na jinou práci. Záleží na zaměstnavateli, zda této možnosti využije, či nikoliv. Důvody pro převedení mohou být dány jak na straně zaměstnavatele (§ 41 odst. 4 zákoníku práce), tak na straně zaměstnance (§ 41 odst. 2 zákoníku práce). V těchto případech může zaměstnavatel převést zaměstnance na jiný druh práce bez jeho souhlasu.
Dle ustanovení § 41 odst. 2 zákoníku práce může zaměstnavatel převést zaměstnance na jinou práci:
a)
dal-li zaměstnanci výpověď z důvodů uvedených v § 52 písm. f) a g) zákoníku práce,
b)
bylo-li proti zaměstnanci zahájeno trestní řízení pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ke škodě na majetku zaměstnavatele