Dne 9. října 2025 Soudní dvůr Evropské unie v souvislosti se směrnicí o pracovní době konstatoval, že doba strávená přesuny, které jsou zaměstnanci povinni vykonat společně v čas stanovený jejich zaměstnavatelem služebním vozidlem, aby se přemístili z konkrétního místa určeného zaměstnavatelem do místa, kde je plněn specifický úkol stanovený v pracovní smlouvě uzavřené mezi těmito zaměstnanci a jejich zaměstnavatelem, je takového charakteru, že musí být považována za pracovní dobu zaměstnanců. Tento závěr má potenciál zcela změnit v České republice po dlouhá léta většinově tradované a zažité právní výklady nejen s ohledem na charakter doby, kdy zaměstnanec řídí služební vozidlo, ale dost možná i s ohledem na charakter doby, kdy se zaměstnanci služebním vozidlem pouze vezou jako spolujezdci. Tento článek podrobně rozebere právní důsledky nového rozsudku a jeho možný vliv na české pracovní právo, přičemž bude zkoumat zejména jeho možné dopady na kvalifikaci doby přesunu zaměstnanců služebním vozidlem do místa, kde budou plnit pracovní úkol v souladu s druhem práce sjednaným v jejich pracovních smlouvách, a zpět.
Rozsudek SDEU mění pohled na pracovní dobu při přesunech
Vydáno:
20 minut čtení
Ke kvalifikaci doby přesunu z místa určeného zaměstnavatelem do místa plnění pracovního úkolu
JUDr.
Jan
Vácha
Ph.D.
Úvodem
Cílem tohoto článku je podrobně popsat čerstvý ve věci
judikát
Soudního dvoraSTAS – IV
1), který se věnoval výkladu pojmu „"pracovní doba“"
v souvislosti se směrnicí o pracovní době
, a zamyslet se nad tím, jaký dopad může mít na český právní řád a ustálené právní výklady. Hned v úvodu snad lze prozradit, že dopad zmíněného rozsudku je poměrně
významný
, pomyslná smyčka nad možností hodnotit jízdu zaměstnance služebním automobilem do místa jeho výkonu práce jako „dobu odpočinku“ se stahuje a manévrovacího prostoru pro mnohdy účelové únikové výkladové cesty v neprospěch zaměstnanců již moc nezbývá.Ke skutkové podstatě sporu
Jednalo se o španělský případ, ve kterém figuroval jako zaměstnavatel veřejný podnik pověřený prováděním veřejných investic určených ke zlepšení přírodních oblastí evropské ekologické sítě
Natura
2000. Za tím účelem zasahoval tento veřejný podnik v přírodních oblastech nacházejících se na celém území Valencijského společenství prostřednictvím patnácti oddílů zaměstnanců, z nichž každý byl tvořen čtyřmi osobami, jejichž působení bylo rozvrženo podle předem určených zeměpisných oblastí. Zaměstnanci v oboru biologické rozmanitosti, kteří byli přiděleni do těchto oddílů zaměstnanců pod označením „zaměstnanci sítě
Natura
2000“, plnili své úkoly v přírodních mikrorezervacích. K přesunu do těchto mikrorezervací měli tito zaměstnanci k dispozici vozidla patřící zaměstnavateli, jimiž se přesouvali z výchozího bodu zvaného „základna“. Základny byla míst