Postavení členů rad zaměstnanců v českém právním prostředí

Rady zaměstnanců byly do českého právního řádu zavedeny s účinností od 1. ledna 2001 v rámci tzv. první velké harmonizační novely předcházejícího zákoníku práce (tj. zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce), společně se zástupci pro BOZP a evropskými radami zaměstnanců, a to z důvodu harmonizace českého práva s evropskou legislativou.¹⁾ Tato právní úprava rad zaměstnanců byla následně převzata i do současného zákoníku práce s několika dílčími změnami.

Z historického hlediska však rady zaměstnanců existovaly na českém území vedle odborových organizací již v období první republiky, a to v podobě podnikových, závodních a revírních rad.²⁾ Jejich největší počet vznikal v oblasti hornictví.³⁾ Jejich zakládání a činnost byla zachována i po druhé světové válce.⁴⁾ Podnikové a závodní rady působily jako určitá alternativa k odborovým organizacím, odborové organizace si přesto stále zachovávaly převládající vliv a dominantnější postavení, které vyústilo v založení ROH na základě zákona č. 144/1946 Sb., o jednotné odborové organizaci, jež po únoru roku 1948 získalo vedoucí postavení v zastupování zaměstnanců. Činnost podnikových a závodních rad převzaly závodní výbory základních organizací ROH a podnikové rady se staly pouhými výkonnými orgány ROH.⁵⁾

Ačkoli rady zaměstnanců jsou považovány zákoníkem práce za zástupce zaměstnanců, není jim v české právní úpravě věnována přílišná pozornost. Rady zaměstnanců nejsou z důvodu své povahy a způsobu vzniku entitami, jejichž cílem by bylo sdružovat zaměstnance či jiné osoby za účelem vzájemné podpory při obraně a dosahování zájmů svých členů. Jejich účelem je zejména , a tudíž .

Jejich funkce však může být důležitá i z pohledu zaměstnavatele, který jejich prostřednictvím plní oznamovací povinnosti vůči zaměstnancům, a to zejména v situacích, kdy u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace a zaměstnavatel by musel informovat každého zaměstnance přímo a projednat s ním příslušné otázky.⁶⁾

Ačkoli se mezinárodní a evropská právní úprava věnuje zejména odborovým organizacím a jejich aktivitám (především kolektivnímu vyjednávání), uplatní se některá pravidla a zásady též na rady zaměstnanců jakožto zástupce zaměstnanců, a to zejména ustanovení týkající se . Nejdůležitějším dokumentem, který upravuje zakládání a činnost zástupců zaměstnanců obecně (tedy nikoli pouze odborových organizací) je Úmluva MOP č. 87, Úmluva MOP č. 98 a Úmluva MOP č. 135. Dle čl. 2 Úmluvy MOP č. 87 mají zaměstnanci „“ přičemž organizací se dle čl. 10 Úmluvy MOP č. 87 rozumí jakákoli organizace zaměstnanců, „“ Tyto organizace mají právo vypracovat si své stanovy a vnitřní organizaci svobodně a nezávisle na státu, nemohou být ze strany orgánů veřejné moci rozpuštěny a jejich vznik a činnost nesmí být omezován.

V českém právním řádu j