Pojem „souběh funkcí“ představuje situaci, kdy je fyzická osoba zaměstnancem korporace a souběžně je členem statutárního orgánu téže společnosti. Právo rozlišuje mezi tzv. pravým a nepravým souběhem funkcí. V příspěvku zrekapitulujeme, jak na souběh funkcí nahlížely soudy v minulosti a jak se k této problematice staví v současné době. Seznámíme vás s několika přelomovými rozsudky Ústavního a Nejvyššího soudu, které změnily dosavadní přístup. Podíváme se také na aspekty zdanění příjmů, které plynou členovi statutárního orgánu obchodní korporace ze smlouvy o výkonu funkce a z manažerské smlouvy, a to i z pohledu smluv o zamezení dvojího zdanění.
Souběh funkcí z pohledu pracovního a daňového práva
Mgr.
Nikola
Faltová
advokátka v bpv BRAUN PARTNERS
Ing.
Vítězslav
Wajtr
daňový poradce v advokátní kanceláři bpv BRAUN PARTNERS
Pravý a nepravý souběh funkcí
Za
nepravý souběh
se považuje situace, kdy jedna osoba je členem statutárního orgánu společnosti a zároveň u téže společnosti vykonává (ať již na základě pracovní smlouvy, či na základ dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) druh práce, který nijak nesouvisí s výkonem funkce člena statutárního orgánu, resp. s obchodním vedením společnosti. Představme si společnost s ručením omezeným, ve které jednatel zároveň vykonává druh práce IT programátor, zahradník či skladník. V tomto případě druh práce nekoliduje s obchodním vedením společnosti, které vykonává jednatel. Člen statutárního orgánu, který chce být zároveň v pracovním poměru u stejné společnosti, je povinen nadále z pozice člena statutárního orgánu při sjednávání pracovní smlouvy dodržet povinnost péče řádného hospodáře, zejména při sjednávání výše odměny.Opačná a značně komplikovanější situace nastává v případě, kdy jednatel má souběžně s výkonem své funkce uzavřenu se společností pracovní smlouvu, jejímž předmětem je výkon práce, která se, byť i částečně, překrývá s výkonem funkce člena statutárního orgánu. Takové pracovní smlouvy (případně dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) označujeme jako manažerské.
A toto je případ již výše zmíněného tzv. pravého souběhu funkcí (či také označovaného jako přímého), kterým se v tomto článku budeme podrobně zabývat, a to jak z hlediska právního, tak z hlediska daňového. Typicky se jedná o případ, kdy je jednatel či člen představenstva současně obchodním ředitelem společnosti.
Dříve účinný zákon č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“)
, s účinností od 1. 1. 2012 umožnil na základě
ustanovení § 66d
obchodní společnosti pověřit obchodním vedením jak statutární orgán, tak i jinou osobu mimo statutární orgán s omezeními vyplývajícími z ustanovení § 66d odst. 4 obchodního zákoníku. Obchodní zákoník tak
v podstatě připustil, aby obchodní vedení bylo vykonáváno mimo jiné na základě pracovněprávního vztahu.
Zákonodárci se při přípravě zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ani zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), neinspirovali obchodním zákoníkem a
od 1. 1. 2014 nebyl problém pravých souběhů opět řešen
. Závěry ohledně platnosti manažerských smluv přinesla až rozhodnutí obecných soudů, zejména Nejvyššího soudu ČR coby soudu