Rozdíly v odměňování žen a mužů v České republice přetrvávají i přes právní rámec, který zakotvuje princip stejného výdělku za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Tento článek vysvětluje, co tento princip znamená podle zákoníku práce a jaká kritéria zákon rozeznává. Dává doporučení zaměstnavatelům a především pracovníkům v HR, jak správně hodnotit práci a pracovní výkon a jak předejít diskriminaci při stanovení výdělku. Zaměřuje se na povinnosti zaměstnavatelů při zajištění rovného zacházení, porovnává mzdové a platové systémy a nabízí praktická doporučení, jak nastavit spravedlivé a transparentní odměňování i na základě příkladů ze soudní praxe. Správné nastavení hodnoty práce přispívá nejen k naplnění zákonných požadavků, ale i k posílení soudržnosti a loajality pracovních týmů.
Za stejnou práci stejný výdělek: role zaměstnavatele
Vydáno:
10 minut čtení
Za stejnou práci stejný výdělek: role zaměstnavatele
Mgr. et Mgr.
Šárka
Homfray
Povinnost nediskriminovat při odměňování zaměstnanců a zaměstnankyň, jakož i zásada jejich spravedlivého odměňování patří k základním zásadám pracovního práva, jak uvádí § 1a odst. 1 písm. c) a e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Na tuto povinnost pamatuje zákoník práce také v § 16. Stanoví jednak, že zaměstnavatel má aktivní povinnost zajišťovat rovné podmínky pro své zaměstnance a zaměstnankyně, jednak také zakazuje diskriminovat. Zaměstnavatelé by si měli být vědomi, že nesmějí se zaměstnanými nakládat neodůvodněně rozdílně.
Základním ustanovením pro správné a zároveň férové ohodnocení práce je nepochybně ustanovení § 110 zákoníku práce. Podle prv