Článek rozebírá hlavní nefinanční okolnosti ovlivňující volbu zaměstnání i další kariérní rozhodování osob. Jeho cílem je objasnit psychologické, sociální i další vlivy, které na tuto volbu působí, mimo jiné ty, v jejichž důsledku lidé často upřednostňují zaměstnání, která jsou pro ně finančně méně výhodná. Rozebírá tzv. vnitřní motivační faktory včetně potřeby rovnováhy mezi pracovním a osobním životem a vliv organizační kultury podniků na volbu zaměstnání, ale i význam lidského kapitálu pracovníků a jejich individuálních osobnostních rysů a profesních zájmů. Pochopení těchto mnohostranných preferencí je důležité jak pro zaměstnavatele, zabývající se stabilitou a spokojeností svých pracovníků, tak pro zaměstnance samotné.
Výběr zaměstnání: proč lidé (občas) preferují zaměstnání s nižšími mzdami
Doc.
dr.
Jan
Urban
CSc.
Konvenční pohled na pracovní preference, projevující se na trhu práce, většinou předpokládá, že se jednotlivci, jakožto „racionální ekonomičtí aktéři“, rozhodují o zaměstnání primárně za účelem maximalizace své finanční, resp. hmotné odměny. Tento pohled je však do značné míry zjednodušený a neodráží mnohovrstevnatou povahu lidské motivace.
Finanční či hmotné odměny jsou při rozhodování o volbě zaměstnání či dalším směrování profesní kariéry nepochybně významné. Zkušenosti z reálného světa, podobně jako psychologické experimenty, které provádí tzv. behaviorální ekonomie, však tento zjednodušující model často vyvracejí.
Ukazují, že pro pochopení plné šíře preferencí, uplatňujících se při volbě zaměstnávání či plánování kariéry osob, je třeba vzít v úvahu podstatně více faktorů a že lidé volící určitá zaměstnání se často rozhodují pro ta, která jim nabízejí nižší plat, a to výměnou za jiné než finanční odměny. K těmto nefinančním či vnitřním odměnám patří především větší možnost vnímat smysl své práce, získat určitou pracovní nezávislost či samostatnost či osobní i pracovní flexibilita, kterou jim jejich práce nabízí. K dalším patří příjemné pracovní prostředí, možnost řídit se svými profesními zájmy, vykonávat práci odpovídající vlastním osobním charakteristikám nebo volit určitý životní styl.
Zaměstnavatelé, kteří nejsou ve své nabídce práce tyto okolnosti schopni zohlednit, jsou tak na trhu práci nuceni často soutěžit tím, že své pracovníky přeplácejí. Tato tendence přitom roste se zvyšující se kvalifikací pracovní síly. Zaměstnanci, kteří jsou schopni k těmto faktorům při volbě své práce přihlédnout, bývají v ní přitom většinou dlouhodobě spokojenější a často v ní dosahují i vyšších úspěchů.
Více než jen výplatní páska
Klasická ekonomická teorie, opírající se o tzv. teorii racionální volby, předpokládá, že jednotlivci se při výběru svého zaměstnání snaží maximalizovat svůj užitek, který úzce souvisí s jejich osobním příjmem.
Dokládá to mimo jiné na základě rostoucí křivky nabídky práce, jejíž průběh předpokládá, že jednotlivci jsou s růstem výše mezd ochotni „dodávat“ na pracovní trh, a to na úkor svého volného času, větší objem práce. Jejich zájem či ochota pracovat a obětovat svůj volný čas, tak vyjádřeno jinak, roste se zvyšující se cenou práce. Cílem osob nabízejících na trhu svou práci je získat prostředky nezbytné k růstu spotřeby či zajistit si finanční jistotu do budoucna.
I klasická ekonomická teorie však připouští, že subjekty pracovního trhu mají za určitých okolností sklon jednat trochu jinak. Prvá z těchto situací nastává, jestliže dosáhly vysokého platu a jejich finanční odměna s rostouc