Trestní odpovědnost právnické osoby a její změny z pohledu zaměstnavatele

Zakotvení nového trestněprávního institutu do právních řádů jednotlivých evropských států narušuje dlouhodobě uznávanou zásadu individuální trestní odpovědnosti fyzických osob. Celospolečenská důležitost tohoto tématu pramení i ze skutečnosti, že se v oblasti trestní odpovědnosti právnických osob potkávají dvě roviny zájmu, a to preventivní mechanizmus trestního práva a liberální zásady tržního mechanizmu. Příliš striktní právní úprava v tomto směru by mohla vést k omezení svobodné volby podniků, k svobodnému rozhodování právnických osob v oblasti jejich hospodářských zájmů.

Vývoj a koncepce trestní odpovědnosti právnických osob v zahraničí

Na počátku koncepce trestní odpovědnosti právnických osob stála průmyslová revoluce ve státech používajících common law systém. Zásadním zlomem, který vedl k prosazení subjektivní trestní odpovědnosti právnických osob ve Spojených státech amerických, byl rok 1909, kdy Nejvyšší soud ve věci NY Central & Hudson River RR Co v. United States judikoval, že právnická osoba je trestně odpovědná za jednání svých zaměstnanců, nezávisle na jejich pracovním postavení, a to i za trestné činy, které vyžadují úmysl (subjektivní stránku). Vývoj ve Spojeném království byl v tomto směru pozvolnější, kdy se koncept trestní odpovědnosti právnických osob za zaviněná jednání v praxi prosadil až v čtyřicátých letech 20. století. Průkopníkem v oblasti odpovědnosti právnických osob za trestné činy v kontinentální Evropě se stalo Nizozemsko, které ji zavedlo již v roce 1950.

Vývoj trestání právnických osob v České republice

Česká republika byla jedním z posledních států Evropské unie, která trestní odpovědnost právnických osob zavedla, a to zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „ZTOPO“). Přijetí úpravy bylo důsledkem závazku České republiky přijmout úpravu trestní odpovědnosti právnických osob na základě evropské právní úpravy a mezinárodních smluv. O zavedení trestní odpovědnosti právnických osob se jednalo již od roku 2001, avšak přijata byla až v roce 2011 jako součást protikorupčního balíčku. ZTOPO tedy vstoupil v účinnost 1. 1. 2012, a to po neobvykle krátké tzv. legisvakační lhůtě devět dní od publikace ve Sbírce zákonů. Zákonem byla do českého právního řádu zavedena takzvaná pravá trestní odpovědnost právnických osob. Ta je postavena na fikci přičitatelnosti jednání fyzických osob osobám právnickým. Jedná se o speciální právní úpravu k obecnému trestnímu zákonu, která obsahuje jak hmotněprávní, tak i procesní úpravu problematiky a která je rozdělena do šesti částí.

Část první je vyhrazena obecným ustanovením, a sice věcné, místní a osobní působnosti ZTOPO. Část druhá a třetí obsahuje samotné vymezení trestní odpovědnosti a výčet trestních činů a trestů, část čtvrtá pojednává o procesních aspektech stíhání právnických osob. V páté části nalezneme úpravu styku s cizinou a v závěrečné šesté části pak ustanovení o účinnosti zákona. Ani ZTOPO, přestože je stále velmi mladý, se nevyhnuly změny a již v roce 2013 a 2014 byl novelizován, mj. došlo k implementaci evropských směrnic potírajících obchodování s lidmi, sexuální vykořisťování a zneužívání.

Zásady trestní odpovědnosti právnických osob v českém právu

Právnická osoba jako subjekt trestného činu

ZTOPO definici právnické osoby neobsahuje. Proto je třeba použít obecnou definici obsaženou v § 20 odst. 1 občanského zákoníku. Ten specifikuje právnickou osobu jako organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, že má právní osobnost nebo jehož právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba je tedy považována v českém právu za umělý právní útvar, jedná se o tzv. teorii fikce. Jedním z důsledků tohoto přístupu je i to, že právnická osoba již nejedná svým statutárním orgánem, ale je jím zastoupena na základě zastoupení.

ZTOPO obsahuje pouze negativní vymezení osobní působnosti, tedy určité právnické osoby z úpravy trestní odpovědnosti vylučuje. Dle ZTOPO nejsou trestně odpovědné Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.

Modely trestní odpovědnosti právnických osob

Český zákon konstruuje trestní odpovědnost právnických osob jako odpovědnost souběžnou. Dle § 8 odst. 3 a § 9 odst. 3 ZTOPO je možné uplatnit souběžně trestní odpovědnosti fyzické a právnické osoby.

I trestní odpovědnost právnických osob je, stejně jako trestní odpovědnost osob fyzických, konstruována jako odpovědnost za zavinění, jedná se tudíž odpovědnost subjektivní. ZTOPO dále vychází z fikce přičitatelnosti zavinění fyzické osoby osobě právnické. Nutnou podmínkou odpovědnosti právnické osoby je tedy zaviněné jednání konkrétní fyzické osoby, jejíž jednání je možné právnické osobě v dané situaci přičíst.

Přičitatelnost jednání právnické osobě

V zájmu ochrany právnické osoby před odpovědností za jakékoli pochybení fyzické osoby zákonodárce zvolil v § 8 odst. 1 ZTOPO konstrukci, kterou vymezil okruh přičitatelných jednání fyzických osob. Za trestný čin spáchaný právnickou osobou se považuje protiprávní čin spáchaný:

1. jejím jménem nebo
2. v jejím zájmu nebo
3. v rámci její činnosti;

a to za předpokladu, že se tohoto jednání dopustil

1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu nebo jiná oprávněná osoba jednat jménem nebo za právnickou osobu;
2. ten, kdo u této právnické osoby vykonává řídící nebo kontrolní činnost;
3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení právnické osoby, pokud jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby; nebo
4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení v rámci plnění pracovních úkolů, jestliže právnické osobě lze toto jednání přičítat.

Přičitatelnost jednání fyzické osoby osobě právnické je nový a evropskému kontinentálnímu právu nevlastní institut, který představuje průlom do základní právní zásady spočívající v individuální odpovědnosti fyzické osoby za zavinění.

Dle samotné důvodové zprávy k ZTOPO je třeba považovat odpovědnost právnické osoby za zvláštní odpovědnost za zavinění odlišnou od pojmu viny u fyzické osoby.

Spolupachatelství

ZTOPO se o spolupachatelství zmiňuje ve svém § 9 odst. 3, podle kterého byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama.

Právní nástupnictví

Paragrafem § 10 ZTOPO se do českého právního řádu zavádí nový princip, a to princip přechodu trestní odpovědnosti právnických osob na všechny její právní nástupce. Jedná se o přechod univerzální a objektivní. V případě právního nástupnictví právnické osoby nedochází ani k zániku individuální trestní odpovědnosti osoby fyzické, jelikož tato reprezentuje určitého přenašeče trestní odpovědnosti fyzické osoby na jinou, nově vzniklou právnickou osobu, dojde-li k tomu, že jmění nabyté fyzickou osobou od původně trestně odpovědné právnické osoby přejde na jinou další právnickou osobu.

Pro přechod trestní odpovědnosti dle § 10 odst. 1 ZTOPO se nevyžaduje, aby původní právnická osoba zanikla. Nezanikne-li tedy tato, bude pak trestně odpovědná původní právnická osoba i její právní nástupce. Přešla-li trestní odpovědnost na více právních nástupců právnické osoby, bude při posuzování trestní odpovědnosti přihlédnuto i k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného trestného činu, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán trestný čin.

V situaci, kdy dojde ke zrušení pravomocně odsouzené právnické osoby, platí, že trestní odpovědnost této osoby bude automaticky přenesena na její právní nástupce a vůči nim bude pravomocné soudní rozhodnutí vykonáváno. Jestliže by ale pravomocně odsouzená právnická osoba nezanikla, směřoval by výkon rozhodnutí vůči této právnické osobě. Pokud by taková právnická osoba měla nějaké právní nástupce, nemělo by to ve vztahu k nim žádný význam, a proto by se jak výkon tohoto rozhodnutí, tak jiné negativní důsledky odsouzení (např. záznam v Rejstříku trestů apod.) právních nástupců vůbec netýkaly.

Právnická osoba jako zaměstnavatel z perspektivy ZTOPO

Prvním předpokladem toho, aby mohla být právnická osoba odpovědná za trestný čin, je objektivní skutečnost spáchání trestného činu jednáním fyzické osoby oprávněné jednat za právnickou osobu, naplňující znaky trestného činu, který bude v souladu s principem přičitatelnosti přičten osobě právnické. § 8 odst. 1 písm. d) ZTOPO do okruhu těchto osob, jejichž jednání lze přičíst právnické osobě, zařazuje i zaměstnance právnické osoby či osoby v obdobném postavení.

Zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení

Zaměstnancem je pracovník vykonávající závislou práci v pracovním poměru, ale i pracovník vykonávající závislou práci na základě dohod mimo pracovní poměr podle § 74 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“).

V této souvislosti je třeba zmínit, že právnická osoba odpovídá pouze za trestné činy zaměstnanců (či osob v obdobném postavení), které byly spáchané při plnění pracovních úkolů, a nikoliv za činy spáchané sice v pracovní době, avšak nikoliv při plnění pracovních úkolů. Osobou v obdobném postavení by byl například zaměstnanec agentury práce pracující pro právnickou osobu jako uživatele dle § 308 zákoníku práce. Bylo by možné tedy dojít k tomu, že by takovému uživateli bylo přičteno jednání agenturního zaměstnance. Dokonce by bylo možné uvažovat i o tom, že by i jednání pracovníků vystupujících formálně jako samostatní podnikatelé v rámci tzv. švarc systému, avšak majících fakticky závislé postavení, mohlo být přičítáno právnické osobě, pro kterou jsou činní.

Přičitatelnost konání zaměstnance zaměstnavateli – právnické osobě

Další podmínkou přičitatelnosti protiprávního jednání zaměstnance je, aby jednání zaměstnance bylo buď učiněné na základě rozhodnutí, instrukce či schválení zaměstnavatele, nebo aby k němu došlo v důsledku nedostatku řádné péče orgánu právnické osoby. Z toho vyplývá, že předpokladem odpovědnosti právnické osoby je vždy též i určité pochybení orgánu právnické osoby jako takové.

Orgány činné v trestním řízení jsou povinny v každém konkrétním případě prokázat splnění všech podmínek trestní odpovědnosti právnické osoby, a to včetně skutečnosti, že se konkrétního činu dopustila konkrétní osoba v zákonem vyžadovaném postavení a formě zavinění. Trestní zákon klade důkazní břemeno na orgány činné v trestním řízení, které jej musí unést do míry přesvědčení o vině bez důvodných pochybností, v opačném případě není možné vůči právnické osobě – zaměstnavateli vyvodit trestněprávní důsledky, a to v souladu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch pachatele).

Právnická osoba – zaměstnavatel se tedy může vyvinit tím, že prokáže, že zaměstnanec nekonal na podkladě rozhodnutí, pokynu či schválení orgánu právnické osoby anebo prokáže-li, že orgány právnické osoby provedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu, zejména provedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo učinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu.

Vždy je třeba vycházet z pravidla, že musí ze strany zaměstnance dojít k porušení konkrétní právní povinnosti. Toto porušení musí být přinejmenším nedbalostní, tedy je nutné prokázat, že zaměstnanec vědět měl a mohl, že se dopouští porušení určité povinnosti, a to vzhledem k okolnostem případu a svým osobním poměrům. Zde proto může hrát roli např. i skutečnost, zda se zaměstnanec účastnil školení a jaké informace z těchto školení měl a mohl nabýt.

Nová možnost vyvinění se od prosince 2016 – tzv. systém compliance

Novela ZTOPO, která nabývá účinnosti v prosinci 2016, zavádí další možnost vyvinění se právnické osoby, a to v § 8 odst. 5 ZTOPO. Dle tohoto ustanovení se právnická osoba trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré úsilí, které na ní bylo možno spravedlivě požadovat, aby spáchání protiprávního činu zabránila.

Zaměstnavatelům se proto nabízí nová možnost, jak se vyvinit z trestní odpovědnosti, a to zpracování a dodržování interních opatření a pravidel, v zahraničí obvykle označovaných jako tzv. compliance programy či compliance systémy.

Tato interní pravidla fungování musí být nastavena tak, aby odpovídala zákonným požadavkům pro vyvinění se z trestní odpovědnosti. Compliance opatření je možno rozdělit do dvou kategorií, a to na opatření preventivní, jejichž účelem je předcházet páchání trestné činnosti zaměstnanci, a opatření reaktivní, jejichž účelem je zamezení následků již spáchaného trestného činu. Za základní předpisy upravující práva a povinnosti zaměstnanců lze zajisté považovat pracovněprávní předpisy obsažené povětšinou v pracovních smlouvách, interních firemních směrnicích, pracovních řádech, organizačních řádech a v řadě dalších vnitřních předpisů formulujících pravidla chování a postupy při zjištění nežádoucího chování zaměstnanců. Etické kodexy, vnitřní kontrolní systém, pravidla pro hlášení podezřelého jednání (whistleblowing), princip čtyř očí, školení -zaměstnanců, vyvozování důsledků z porušení to je několik příkladů opatření, která lze zahrnout do programu compliance.

Konkrétní obsah těchto opatření zaměstnavatele pro účely efektivního vyvinění se není závazně stanoven, nejsou dány žádné metodické pokyny anebo přehledy principů řádného vedení a správy společností, jako je tomu například ve Velké Británii.

Po sepsání a vytvoření compliance systému následuje jeho implementace, která se realizuje důsledným vyžadováním jeho dodržování, kontrolou, zda byl každý zaměstnanec s pravidly seznámen a příslušně proškolen, prováděním pravidelných hodnocení fungování systému opatření i chováním jednotlivých zaměstnanců z hlediska dodržování compliance opatření atd.

Nevyhnutelností je též zabezpečení pravidelného auditu dokumentů spadajících do systému compliance, jejich pravidelné revidování a vyhodnocování výsledků z nich plynoucích. Postupování v souladu s těmito požadavky může být časově náročné, a proto je vhodné doporučit velkým zaměstnavatelům, kde je významný rozsah této agendy, zřízení specializovaného oddělení nebo osoby, v zahraničí se jedná o funkci tzv. compliance officer.

Compliance systém konečně může mít význam i z pohledu tzv. účinné lítosti, která způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Vhodné nastavení interních procesů totiž může pomoci právě v tom, aby se právnická osoba o skutečnostech, které jsou z pohledu trestní odpovědnosti relevantní, dozvěděla a mohla včas adekvátně zareagovat a vyloučit či omezit riziko následné odpovědnosti a sankcí.

Zánik trestní odpovědnosti právnické osoby

Za určitých okolností může dojít k zániku trestní odpovědnosti, a tím pádem i zániku práva státu na potrestání pachatele, a v případě, že bylo trestní stíhání zahájeno, již v něm není možno dále pokračovat. ZTOPO definuje dva způsoby zániku trestní odpovědnosti, a sice účinnou lítost a promlčení trestní odpovědnosti.

Účinná lítost

Podle ustanovení § 11 odst. 1 ZTOPO zaniká trestní odpovědnost právnické osoby, jestliže právnická osoba „dobrovolně upustila od dalšího protiprávního jednání a

1. odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek napravila, nebo
2. učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o trestném činu oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, mohlo být ještě odstraněno nebo škodlivému následku trestného činu mohlo být ještě zabráněno.“

Aplikace účinné lítosti je však vyloučena u některých trestných činů, které jsou uvedeny v § 11 odst. 2 ZTOPO (pletichy v insolvenčním řízení, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletichy při veřejné dražbě, přijetí úplatku, podplacení nebo nepřímého úplatkářství).

Promlčení trestní odpovědnosti

Trestní odpovědnost, a tedy i možnost potrestat pachatele za spáchání trestného činu, zaniká uplynutím určité doby, tzv. promlčecí doby. ZTOPO ohledně promlčecí doby odkazuje na obecnou trestní úpravu trestního zákoníku. Trestní zákoník stanoví dle závažnosti jednotlivých trestných činů v § 34 celkem pět promlčecích lhůt podle závažnosti trestných činů, a to od tří do dvaceti let. Promlčení je však vyloučeno u nejzávažnějších trestných činů vymezených v § 13 ZTOPO.

Rozšíření kriminalizace trestní odpovědnosti od prosince 2016

Od prosince 2016 dochází dále k rozšíření kriminalizace trestní odpovědnosti právnických osob. Zákonodárce totiž zásadně změnil způsob vymezení trestných činů, které mohou být spáchány právnickými osobami. Původně byl tento okruh trestných činů vymezen taxativně, tedy doslovným výčtem. Nová úprava obsahuje tzv. negativní výčet. Platí tedy nově princip, že právnická osoba může být odpovědná za spáchání kteréhokoliv trestného činu vymezeného v trestním zákoníku, ledaže se jedná o trestný čin výslovně uvedený v § 7 ZTOPO. Touto změnou došlo k navýšení počtu trestných činů, za které může být právnická osoba odpovědná, z původních 84 na více než 200. Nově tak bude moci být právnická osoba stíhána i za trestné činy proti životu a zdraví (např. vražda), za trestný čin pomluvy atd.

Závěr

Trestní odpovědnost právnických osob je i vzhledem k novele ZTOPO stále důležitější oblastí právní úpravy pro fungování právnických osob. Česká republika tak následuje trend, který existuje v západoevropských zemích. Lze dále očekávat, že i orgány činné v trestním řízení zvýší svou aktivitu při stíhání právnických osob. Proto lze všem právnickým osobám jen doporučit, aby zpracovaly příslušný systém compliance opatření, který jim pomůže minimalizovat riziko vzniku jejich trestní odpovědnosti či případně omezit důsledky této odpovědnosti.

Právní předpisy citované v článku

(předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak)