Personalisté si poměrně často kladou otázku, jak dlouhá neomluvená absence zaměstnance (kolik neomluveně zameškaných směn) postačuje k tomu, aby to bylo oprávněně hodnoceno jako porušení "pracovní kázně" zvlášť hrubým způsobem a zaměstnavatel mohl se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením. Byť délka neomluvené absence je jen jedním z parametrů při hodnocení intenzity onoho porušení, má svůj význam. Nedávno se takovou situací zabýval též Nejvyšší soud, a to ve svém rozsudku ze dne 15. 7. 2022, sp. zn. 21 Cdo 733/2022.
Popis případu
Zaměstnankyně pracovala u zaměstnavatele (obchodní korporace, kde byl jednatelem její manžel) v pracovním poměru jako manažerka obchodu. Tento pracovní poměr zaměstnavatel okamžitě zrušil podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Porušení "pracovní kázně" zvlášť hrubým způsobem spatřoval v tom, že zaměstnankyně v rozporu se svými povinnostmi nedocházela bez omluvy do zaměstnání (nevykonávala sjednanou práci), čímž zameškala 15 svých směn.
Zaměstnankyně napadla platnost rozvázání pracovního poměru soudní žalobou. Tvrdila, že zaměstnavatel v důsledku pandemické situace spojené s onemocněním covid-19 omezil svoji činnost a jí bylo sděleno, aby do práce nechodila. V rámci soudního řízení toto své tvrzení později upravila v tom smyslu, že důvodem její absenc