Zdravotní pojištění - pracovněprávní vztahy a Úřad práce

V následujícím textu je položen důraz na roli zaměstnání, nároků zaměstnanců vyplývajících ze skončeného zaměstnání, a to jak v oblasti pracovního práva, tak nemocenského pojištění nebo právní úpravy zákona o zaměstnanosti.

1. Skončení zaměstnání z pohledu pracovního práva a zdravotního pojištění

V přímé návaznosti na skončení zaměstnání jsou ze strany zaměstnance i zaměstnavatele řešeny především tyto nároky:

• odstupné,
• náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou,
• potvrzení o zaměstnání,
• peněžitá pomoc v mateřství.

Jaké postupy uplatňuje v této souvislosti zaměstnavatel a jak se jednotlivé skutečnosti projevují v oblasti zdravotního pojištění u zaměstnavatele, případně u pojištěnce?

1.1 Odstupné

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů [§ 52 písm. a) až c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů] nebo ze zdravotních důvodů [§ 52 písm. d) zákoníku práce]. Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů.

Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.

Zákonný nárok na výši odstupného je kodifikován v ustanovení § 67 zákoníku práce, a to ve vazbě na dobu trvání zaměstnání. Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně:

1. 1násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok,
2. 2násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky,
3. 3násobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky.

V těchto případech se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se stal zaměstnanec nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12násobku průměrného výdělku.

V takových případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění - bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku - neodvede [viz § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů].

1.2 Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou

Pokud nebylo zaměstnavatelem nařízeno čerpání zbylé dovolené, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou. Tato náhrada mzdy musí být zaměstnanci vyplacena nejpozději v den splatnosti poslední mzdy, vyplácené zaměstnanci zaměstnavatelem.

Zúčtovaná náhrada mzdy ovšem představuje příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, proto se zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného.

1.3 Potvrzení o zaměstnání

Zaměstnanec má při skončení pracovního poměru nárok na vydání potvrzení o zaměstnání, a to i za situace, kdy o vydání této písemnosti nepožádá. Jedná se o dokument se základními údaji o zaměstnání za účelem jejich využití při dalším zaměstnání. V potvrzení se uvádějí údaje o zaměstnání, druhu práce, dosažené kvalifikaci a další skutečnosti podle § 313 zákoníku práce. Zaměstnavatel není oprávněn uvádět do tohoto potvrzení nejrůznější varování pro budoucího zaměstnavatele.

Pojištěnci, kteří v důsledku ukončení zaměstnání přestali být (v tomto případě konkrétně z hlediska zdravotního pojištění) zaměstnanci, mají podle právních předpisů platných ve zdravotním pojištění bezproblémově řešen svůj pojistný vztah ještě v tom měsíci, ve kterém došlo k rozvázání pracovního poměru (zániku účasti na zdravotním pojištění). Jestliže byl pracovněprávní vztah ukončen například k datu 14. 5. 2020, má pojištěnec za této situace ve zdravotním pojištění "vyřešen" měsíc květen, za období 15. 5. - 31. 5. není povinen platit žádné pojistné ani oznamovat vzniklou skutečnost zdravotní pojišťovně. Nicméně od 1. června se již musí začít zajímat o to, aby byl v rámci tohoto měsíce (a samozřejmě i měsíců následujících) registrován u zdravotní pojišťovny alespoň jeden kalendářní den v některé z těchto kategorií:

• zaměstnanec v zaměstnání zakládajícím účast na zdravotním pojištění ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,
• osoba samostatně výdělečně činná,
• osoba, za kterou platí pojistné stát.

Pokud pojištěnec v průběhu měsíce června nenastoupí do zaměstnání nebo nezačne podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná, může být veden u zdravotní pojišťovny jako "státní pojištěnec" (například uchazeč o zaměstnání registrovaný na Úřadě práce). Jestliže by však nebyl v rámci celého kalendářního měsíce června ani jeden den evidován u zdravotní pojišťovny v některé ze tří výše uvedených kategorií, musel by se (v zákonné osmidenní lhůtě) přihlásit k placení pojistného jako tzv. osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatit za měsíc červen pojistné 1 971 Kč.

1.4 Peněžitá pomoc v mateřství

Základní podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství (mateřskou) je trvání zaměstnání v době nástupu na mateřskou. Nástupem se rozumí den, jenž si zaměstnankyně sama určí v období od počátku 8. až 6. týdne před očekávaným dnem porodu, případně den porodu, ke kterému došlo před nástupem na mateřskou. Jestliže si zaměstnankyně tento den v tomto období neurčí, rozumí se dnem nástupu na mateřskou počátek 6. týdne před očekávaným dnem porodu.

Nárok na dávku má i žena, která nastoupí na mateřskou po skončení zaměstnání v ochranné lhůtě 180 kalendářních dnů. Pokud zaměstnání trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů zaměstnání trvalo. Další podmínkou nároku na mateřskou je také zaměstnání alespoň po dobu 270 kalendářních dnů v posledních dvou letech přede dnem nástupu na mateřskou.

K nástupu zaměstnankyně na mateřskou dovolenou slouží ve zdravotním pojištění kód "M", kdy zaměstnavatel v zákonné osmidenní lhůtě oznamuje zdravotní pojišťovně její nárok na platbu pojistného státem za tuto osobu.

2. Podpora uchazečů o zaměstnání

Při skončení zaměstnání musí zaměstnavatelé i zaměstnanci (pojištěnci) řešit jak problematiku pracovněprávní včetně souvisejících nároků při podpoře v nezaměstnanosti, tak i povinnosti v oblasti zdravotního pojištění. Z pohledu zdravotního pojištění nelze zjednodušeně vycházet ze skutečnosti, že za uchazeče o zaměstnání je plátcem pojistného stát, neboť v úvahu přicházejí různé alternativy jak při skončení zaměstnání, tak v průběhu evidence na Úřadě práce nebo při opětovném nástupu do zaměstnání, což je v dalším textu rozebráno.

2.1 Skončení zaměstnání

Podpora v nezaměstnanosti se uchazeči o zaměstnání, který splní požadované podmínky, vyplácí po podpůrčí dobu, která činí až:

• 5 měsíců u uchazečů o zaměstnání do 50 let věku,
• 8 měsíců u uchazečů o zaměstnání ve věku nad 50 let a do 55 let,
• 11 měsíců u uchazečů o zaměstnání nad 55 let věku.

Pro délku podpůrčí doby je rozhodující věk uchazeče o zaměstnání dosažený ke dni podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Pokud zaměstnanci vzniklo v posledním zaměstnání právo na odstupné nebo obdobné plnění, poskytne se podpora v nezaměstnanosti uchazeči až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku nebo měsíčního služebního příjmu, ze kterých byla odvozena minimální výše odstupného, odbytného nebo odchodného. Jinak také řečeno, kdo má nárok na odstupné (bez ohledu na to, zda mu bylo skutečně vyplaceno), nedostane po odpovídající dobu podporu v nezaměstnanosti. Tu může začít čerpat až po uplynutí doby, kterou pokrývá odstupné. Podpora se mu nicméně jen odloží na další měsíce, nekrátí se mu - pokud ovšem do vyčerpání takto posunuté podpory nenajde novou práci.

Uchazeč o zaměstnání, který před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu ukončil poslední zaměstnání sám nebo dohodou se zaměstnavatelem, má nárok na podporu v nezaměstnanosti pouze ve výši 45 % průměrného měsíčního výdělku nebo vyměřovacího základu.

Při evidenci uchazeče o zaměstnání například od 27. července do 4. listopadu má pojištěnec ve zdravotním pojištění vyřešeny celé kalendářní měsíce červenec až listopad. Za dny mimo evidenci na Úřadě práce v měsících červenci a listopadu se žádné pojistné nedoplácí.

2.2 Bez nároku na podporu

Nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá například uchazeč o zaměstnání:

• se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem dle § 55 odst. 1 písm. b) a § 52 písm. g) zákoníku práce; to platí i v případě skončení jiného pracovního vztahu z obdobného důvodu,
• se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení jiné povinnosti zaměstnance podle § 301a zákoníku práce zvlášť hrubým způsobem [§ 52 písm. h) zákoníku práce].

3. Nástup do zaměstnání

Nastoupí-li pojištěnec vyřazený z evidence u Úřadu práce do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce, musí být v tomto případě zabezpečen ze strany zaměstnavatele odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu podle počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v daném měsíci.

3.1 Situace snižující minimum na poměrnou část

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

• zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období (zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce - viz výše uvedený příklad),
• zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),
• zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu kalendářního měsíce
  1. osobou, za kterou platí pojistné stát,
  2. osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
  3. osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
  4. osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku.

3.2 Dohoda o pracovní činnosti

Specificky se postupuje u osob pracujících na základě dohody o pracovní činnosti. Zaměstnavatel přihlašuje tyto osoby u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance ke dni faktického zahájení výkonu práce, ovšem pouze tehdy, činí-li jejich hrubý příjem alespoň 3 000 Kč za rozhodné období kalendářního měsíce - bez ohledu na to, zda pracují celý měsíc, nebo jen po část měsíce.

3.3 Dohoda o provedení práce

V roce 2020 platí zaměstnavatel pojistné za zaměstnance pouze tehdy, přesáhne-li příjem na dohodu o pracovní činnosti 10 000 Kč.

3.4 Odlišně u pracovní smlouvy

Je-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena pracovní smlouva, pojistné se odvádí vždy, bez ohledu na výši zúčtovaného příjmu, tedy případně i s dopočtem a doplatkem pojistného do zákonného minima. V takovém případě se jedná o příjem ze závislé činnosti zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.