V souvislosti s pandemií koronaviru nemůžeme vyloučit případy, kdy bude docházet k hromadnému propouštění proto, že zaměstnavatelé nebudou mít pro zaměstnance práci nebo odbyt na vyrobenou produkci, anebo nebude zájem o jimi poskytované služby.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), umožňuje zaměstnavateli regulovat (optimalizovat) počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby tyto atributy odpovídaly potřebám trhu. V této souvislosti je pravdou, že někdy postačí rozvázat pracovní poměr s několika málo zaměstnanci, jindy jsou však zaměstnavatelé nuceni v důsledku objektivních (nebo také subjektivních) důvodů propustit desítky či dokonce stovky zaměstnanců.
Problematika hromadného propouštění je upravena v § 62 a § 63 zákoníku práce, kdy jde o transpozici směrnice Rady 98/59/ES o sbližování právních předpisů členských států k hromadnému propouštění do právního řádu České republiky.
Kdy se jedná o hromadné propouštění
Hromadným propouštěním se rozumí skončení pracovních poměrů v období 30 kalendářních dnů po sobě jdoucích na základě výpovědí daných zaměstnavatelem z organizačních důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce nejméně:
- 10 zaměstnancům u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 20 do 100 zaměstnanců,
- 10% zaměstnanců u zaměstnavatele zaměstnávajícího od 101 do 300 zaměstnanců, nebo
- 30 zaměstnancům u zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 300 zaměstnanců.
Do těchto limitů se započítávají pouze zaměstnanci, jejichž pracovní poměr skončil výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodu uvedeného v § 52 písm. a) až c) zákoníku práce.
V této souvislosti lze konstatovat, že pro účel hromadného propouštění není například účinný důvod rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce (nesplňování předpokladů stanovených právními předpisy pro výkon sjednané práce). Taktéž se nebere v úvahu skončení pracovního poměru uplyn