Jak vyplývá z ustanovení § 73a odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, odvoláním zaměstnance z vedoucího pracovního místa nebo vzdáním se takového pracovního místa pracovní poměr nekončí. V té souvislosti je zaměstnavatel povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení, a to na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci (zaměstnavatel má tzv. nabídkovou povinnost). Další postup se odvíjí od toho, zdali zaměstnavatel vůbec takovou práci pro zaměstnance má, případně jak se zaměstnanec k takové nabídce postaví.
Netřeba zastírat, že ke své nabídkové povinnosti někteří zaměstnavatelé přistupují ledabyle a že nemusí být vždycky jasné, co taková povinnost všechno obnáší. Existuje k tomu bohatá judikatura Nejvyššího soudu. K ní nedávno přibylo další jeho rozhodnutí, a to konkrétně ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1496/2021. V něm se Nejvyšší soud zabýval mj. otázkou, zdali je zaměstnavatel povinen nabídnout odvolanému zaměstnanci výkon práce na jiném vedoucím pracovním místě.
Popis případu
Zaměstnanec byl zaměstnavatelem jmenován na vedoucí pracovní místo ekonomicko-provozního náměstka. Z uvedeného vedoucího pracovního místa byl však zaměstnavatelem po čase odvolán. V návaznosti na to zaměstnavatel nabídl odvolanému zaměstnanci práci knihovníka. Tu zaměstnanec odmítl, resp. nereagoval na ni, protože s ohledem na nedostatek kvalifikace k výkonu takové práce nepovažoval nabídku zaměstnavatele za vážně míněnou. Následovala výpověď z pracovního poměru ze strany zaměstnavatele z důvodu tzv. fiktivní nadbytečnosti zaměstnance.
Zmíněné rozvazovací právní jednání napadl zaměstnanec soudní žalobou. V ní argumentoval především tím, že mu nebylo ze strany zaměstnavatele nabídnuto vedoucí pracovní m